Recenze - Rebelky z Oxfordu 1: Jak svrhnout vévodu

Mladá dívka a bručoun vévoda

Autor: Evie Dunmore

Orig. název: Bringing Down the Duke

Rok: 2019, v ČR: 2022

Počet stran: 376

Nakladatelství: Cosmopolis

Překlad: Michaela Martinová

Moje hodnocení: ✶✶✶✶

Píše se rok 1879 a svět ovládaný muži se otřese v základech.

Annabelle Archerová dostane jedinečnou příležitost stát se jednou z prvních studentek Oxfordské univerzity. Stipendium jí poskytne dámský spolek, který se snaží prosadit volební právo pro ženy. Má to ovšem jednu podmínku – Annabelle musí na oplátku najít vlivného muže, který se postaví za zájmy spolku. Jejím cílem se stane chladný a vypočítavý vévoda z Montgomery, který na příkaz královny řídí britskou politiku.

Když si Annabelle najde cestu na jeho panství, rychle si uvědomí, že největší výzvou bude mu odolat. Vévodu tvrdohlavá intelektuálka dohání k šílenství, a co je ještě horší, zdá se, že kvůli ní úplně ztrácí svou chladnou rozvahu. Ale nebyl by nejlepším stratégem v zemi, kdyby se s ní nepokusil vyjednat docela jinou dohodu…

POSTAVY:

Anabelle - je jí 25 let, knihomolka, není vdaná a žije sama, její sen je studium na Oxfordu

Sebastian - vévoda z Montgomery, je o deset let starší než Anabelle, chladný a rozvedený

OBÁLKA:

Kdokoliv se podívá na obálku knihy ihned pochopí, o čem kniha je. Mně osobně se líbí žlutá barva a vybarvené siluety a v tomto případě souhlasím s paperbackem.

MOJE HODNOCENÍ:

Kdyby se mě někdo před časem zeptal, zda přijdou do módy zatracované "harlequinky" rozhodně bych nesouhlasně pokynula hlavou. A ono se to přeci stalo, po Bridgertonových tu máme další skvělou sérii.

Rebelky z Oxfordu jsou ve své domovině zatím trilogií, uvidíme, zda k sérii přibude i další díl. Nicméně se za mě jedná o velmi zdařilou romanticko-historickou oddechovku. V hlavní roli je samozřejmě milostný příběh, který tu najdete v celé své kráse, ale líbí se mi, že se autorka věnovala i dalšímu důležitému tématu, a to postavení ženy ve společnosti na sklonku 19. století. Ženy neměly volební právo, které ztrácely po uzavření sňatku, kde mimo toto právo přišly také o své majetky.

Začíná mi být jasné, proč tak krásná jako vy zůstala na ocet. Nejenomže jste knihomol, ale navíc radikální politická aktivistka.

Dnes si asi málokterá žena dokáže představit, že by měla práva, které měly ženy v minulosti. Sama si to nedovedu představit a děkuji všem, které se o ně praly. Nebyla to snadná cesta, a tato kniha to rámcově naznačuje. I právě proto si tu rozhodně oblíbíte hlavní hrdinku. Anabelle je chudá dívka s velkými sny, ale ví, že některých snů nikdy nedocílí. Nese si s sebou smutné břemeno, které ji trápí.

Jak svrhnout vévodu je příběh pětadvacetileté dívky, která není vdaná, není bohatá a vlastně ví, že musí zůstat na ocet. V Oxfordu se seznámí s pohledným postarším vévodou z Montgomery, který je takový pan Darcy. Ač je jejich setkání nejprve nepřátelské, brzy se zamilují. Jenže má jejich vztah budoucnost, když se nemůžou vzít? Celá kniha se soustřeďuje kolem tohoto námětu, ovšem v pozadí se objevují dobové problémy, včetně těch politických.

Zato Platón byl romantik. Neřekl snad, že naše duše byla před narozením rozdělena na dvě části a že celý život hledáme svoji druhou polovičku, abychom se zase cítili celí?

Jak jistě víte, klasická série Bridgertonových u mě tak úplně nevede. Já se zamilovala do jejich prequelů, tedy sérii Rokesby. A právě Rebelky z Oxfordu stojí za touto sérii v závěsu. Kniha mě velmi bavila, a pěkně děj plynul bez zdlouhavých okamžiků. Nechybí tu velká dávka romantiky a erotiky, neboť mezi hrdiny dojde k vášnivému vzplanutí.

Ale co mi trhalo žíly, byl překlad. Opomenu chyby, jelikož mám pocit, že vydat knihu bez jediné chyby se zdá nemožné. Ale proč tu máme lady Caroline, lady Anabelle a pak lady Lucii?! Taky vás to tak bije do očí? Stejně, jako tomu bylo u Rudého vlka, i v tomto případě se jednalo o jeden jediný překlad jména, který mi naprosto nedával smysl a velmi mě rušil ve čtení.

Nedělej to. Nezahazuj to, co máme, jenom proto, že nemůžeš mít všechno.

V závěru knihy nechybí ani doslov od autorky, která se vyjadřuje k politickému dění té doby.

Historické romány mám moc ráda, o to více jsou to příběhy o lásce. V tomto příběhu jsem si všimla několika podobností s Pýchou a předsudkem. Máme tu stejně bručounské hlavní postavy, sečtělé a moudré hrdinky, sblížení na základě nemoci a samozřejmě onu dobu. Tím ale podobnost zcela končí. Zatímco zmiňovaná nádherná klasika je jemná jako pírko, Rebelky jsou moderní erotickou romancí odehrávající se v jiné době. Ovšem i přesto vám je mohu doporučit. Čtení jsem si užila a určitě se ráda pustím do dalších dílů.