Lidé a jejich problémy se s odstupem let mění. Ale stále to zůstávají neobyčejné příběhy lidí. | 10 krátkých povídek, které vás chytí za srdce!
Autor: Jan Štifter
Rok: 2020
Počet stran: 176
Nakladatelství: Vyšehrad
Moje hodnocení: ✶✶✶✶
Tohle je svět, tak žij! Není na co čekat – co nechytneš, uteče, k čemu nepřivoníš, zvadne. I půvabnou jihočeskou osadu Paulinu pohltil les, místo komínů ční k nebi stromy a všude je hrobové ticho. Ze starého světa však přece jen něco přetrvalo: příběhy, jména a dávná rozhodnutí, která mají vliv na naši přítomnost. Pohnuté lidské osudy jsou nejen cestou, ale i branou do minulosti, poznáním toho, co bylo a nesmí zůstat zapomenuto.
OBÁLKA:
Veškeré ilustrace má na svědomí rodačka z Ústí nad Orlicí Veronika Bílková. Každá povídka začíná vlastní kresbou, která je k příběhu příhodná. Samotné ilustrace knize dodávají na šmrncu a jasu. Tleskám za toto zpracování.
MOJE HODNOCENÍ:
Edice Tvář se rozrostla o svůj pátý kousek a zároveň druhý rukopis od Jana Štiftera. Až na jeden svazek mám celou edici přečtenou a zcela upřímně mohu říct, že Štifterovy obě knihy jsou z celé série nejlepší. Po plnohodnotném románu přicházejí povídky.
I když se já a povídky nemáme příliš v lásce, Světlo z Pauliny je další výjimkou, která se mi opravdu zaryla do srdce. Štifterova tvorba na mě působí jako magnet a jeho styl psaní mě zjevně potěší i kdyby psal jen nákupní seznam. S autorem jsem se vloni setkala i osobně a kromě psaného projevu je sympatický i v reálu.
Světlo z Pauliny má ale jednu velkou nevýhodu - je velmi krátká! Všechny povídky mě nesmírně zaujaly a osobně bych podle každé brala vlastní román nebo novelu. Povídky příliš nevyhledávám, jelikož se nedokážu do příběhu a postav sžít, což ale naprosto neplatí i Štiftera. Přitom jeho náměty neobsahují žádná náročná témata či těžké čtivo. Naopak, do jeho myšlenek se velmi snadno ponoří.
Věřil jsem také, že člověk musí být milován. Že si každý zaslouží lásku. Dnes už vím, že si ji každý musí zasloužit. Že láska neroste z vody, že je potřeba ji pěstovat.
Asi nejvíce ze všech povídek v této sbírce mě zasáhla povídka s názvem Rodinná sešlost, která byla vyprávěna z pohledu nenarozeného dítěte. Jeho matka se ho rozhodla dát k adopci a jeho myšlenkami vnímáme danou situace. Velmi emotivní a podmanivé. Dalším velkým plusem jsou krásné ilustrace, které zdobí celou knihu. Každá povídka má svou ilustraci, která ji uvádí. Jednoduché spojení modré a bílé zobrazují důležitý bod nebo myšlenku následující povídky.
Pozornému čtenáři neujde, že jednotlivé povídky jsou lehce provázané - místem, předmětem nebo i člověkem. Celé je to ale nenápadné a nenucené neboť povídky se odehrávají v průběhu dvacátého století. Tímto způsobem je čtenář divákem problémů v různých obdobích. Některé problémy s lety zůstávají stejné, jiné se proměňují stejně, jako se mění politika. Ale všechno to jsou neobyčejné příběhy lidí.
Příroda zahlazuje stopy po těch, kteří odešli.
Za poskytnutí knihy na recenzi moc děkuji Míše a Albatrosmedia. Světlo z Pauliny zakoupíte na eshopu se slevou!
Žádné komentáře