TŘI ČASOVÉ ROVINY | PROPOJENÍ PŘÍBĚHŮ | CO NÁM CHCE DUCH PROZRADIT?
Autor: Jan Štifter
Orig. název: -
Pořadí v sérii: #-
Rok: 2018
Počet stran: 296
Nakladatelství: Vyšehrad
Překlad: -
Moje hodnocení: ✶✶✶✶
Dominik opatrně sbírá sníh do sáčku, aby v mrazáku uchoval jeho přítomnost. Jenže ta je stejně prchavá jako život špinavého kluka, kterého Dominik vídá jako zjevení každou noc u postele, majitelky starého deníku i všech, kteří kdysi obývali budějovický lágr. Tři časové linie, tři generace a tři různé osudy se prolínají v jeden strhující příběh, v němž se vrací lidé z dávných dob, protože minulost zůstala nedořešená.
Budějovický novinář Jan Štifter zaujal již dvěma novelami: Kathy a Café Groll, v nichž se na pozadí místních událostí dotýká obecně lidských témat. V románu Sběratel sněhu do jisté míry navazuje na svou prvotinu Kathy, v níž pátral po osudech své „ztracené“ babičky Kateřiny. Sběratel sněhu líčí v několika prolínajících se časových rovinách a na základě archivních dokumentů i českobudějovické architektury události odsunu a poválečných let, které se nám jako drobné střípky skládají do plastického obrazu toho, jak to možná bylo, možná nebylo, ale určitě nemělo a nejspíš nemuselo být. Do děje nás Jan Štifter svým stylem psaní vtahuje od prvních stránek – živým, místy až surovým líčením osudů dvou (nebo vlastně tří) chlapců, v němž jako by si předsevzal, že znovu postaví dávno zbořené budovy.
POSTAVY:
Dominik - hrdina ze současné dějové linky, smolař. Vídá ducha chlapce
Anežka - hrdinka první dějové linky, zamilovala se do mladšího Františka a utekla s ním
František - zamiloval se do starší dívky, založil si pohřební ústav, neuvěřitelný proutník
OBÁLKA:
Sběratel sněhu má velmi vkusný a roztomilý formát, který se krásně vejde do kabelky. Obálka je zajímavá a věřím, že člověka v knihkupectví upoutá. Navíc musím pochválit grafické oddělení jednotlivých období, které je díky této úpravě krásně přehledné.
FILMOVÉ HODNOCENÍ:
-
MOJE HODNOCENÍ:
V posledních měsících se snažím objevit tajemství české prózy. Kniha Sběratel sněhu se mi dostala do rukou v rámci společného čtení na plánovaný Book club, který se konal poslední říjnovou středu. Nepřečíst si tuto knihu by byla rozhodně škoda.
České autory jsem nikdy příliš nevyhledávala. Nevím, zda je to věkem, nebo skvělými tituly, ale v poslední době se mi do rukou dostávají skvělé knihy z českých vod.
Sběratel sněhu v sobě ukrývá příběh tří časových rovin, kdy ta první začíná v roce 1930. Poznáváme zde mladou dívku Anežku, která se zamiluje do mladšího, osmnáctiletého mladíka. Jelikož se jejich vztah nelíbí jejímu otci, oba se nakonec rozhodnou utéct.
Jejich idylka se ale pomalu rozpouští stejně, jako napadaný sníh. František začíná běhat za dalšími děvčaty a Anežka se to bohužel dozvídá. Druhý příběh o klucích z roku 1956 byl dobrodružný. Kluci neměli lehké dětství, svět po válce trpěl a čekalo ho ještě další trápení.
Třetí příběh se odehrává v současnosti a vypráví příběh o Dominikovi, polovičnímu Romovi, který žije v podivném vztahu s dívkou Renatou. Spíše spolu přežívají nežli by se milovali. Jejich soužití navíc znepříjemňuje noční host - duch chlapce, kterého vidí jen Dominik.
Tři příběhy na první pohled nemají vůbec nic společného. Je to jen čtení o lidech v různých dobách, kdy všechno mělo své mouchy. Ovšem v závěru do sebe vše krásně zapadne. Stačila k tomu jedna věta, abych pochopila, co příběhy spojuje.
Nejradši jsem měla první část o Anežce z roku 1930. Tato žena neměla jednoduchý život, nedělala správná rozhodnutí, ovšem vždy záleží na úhlu pohledu. Naopak Dominika jsem neměla vůbec ráda. Jeho vyjadřování a styl života mi nebyl vůbec sympatický. Jeho přítelkyně Renata mi vadila. Její neustálé vtípky hraničily s normálností a tato postava potřebovala opravdu psychologa.
Začíst se do této knihy byl opravdu tvrdý oříšek. Tři různé dějové linky, kdy v každé lince bylo mraky postav mi dělalo ze začátku velké problémy. Už jsem si chtěla napsat nějaký tahák na postavy, jelikož jsem byla opravdu ztracená. Nejhorší byla zadní část knihy, kdy se hovořilo o Dominikovi, který se v knize objevil až kolem první třetiny.
Od knihy jsem neměla velká očekávání, o to více jsem z ní byl nadšená. Mám ráda vyprávění příběhu v retrospektivě nebo postupné skládání příběhů, což v tomto případě bylo skvěle vymyšleno. Ovšem chápu, že kniha není pro každého.
Pokud hledáte kvalitnější příběh od českého autora a nevadí vám příběhy s velkým množstvím postav, věřím, že si knihu oblíbíte. Sběratel sněhu rozhodně patří mezi ty lepší knihy z české prózy a jsem moc ráda, že jsem si knihu přečetla.
Žádné komentáře