Další silný příběh od úspěšné francouzské autorky
Autor: Delphine de Vigan
Orig. název: No et moi
Rok: 2007, v ČR: 2021
Počet stran: 176
Nakladatelství: Odeon
Překlad: Alexandra Pflimpflová
Moje hodnocení: ✶✶✶✶/a půl
Lou Bertignakové je třináct let, má IQ 160 a v hlavě mraky otázek. Pozoruje lidi, sbírá slova, provádí různé pokusy, hltá encyklopedie. Dva školní ročníky přeskočila. Ve třídě je nejmladší a nejmenší, ale dělá si největší starosti. Proč ji matka už nikdy neobejme, proč otec předstírá dobrou náladu, proč „jsou věci tak, jak jsou?“ Když se seznámí s osmnáctiletou bezdomovkyní No, která zdaleka nemá ani to, co má Lou – střechu nad hlavou, jídlo, rodiče – vezme si na svá bedra víc, než unese. A postupně zjišťuje, jak daleko má realita k reklamním billboardům z ulic a metra. S pomocí nejstaršího spolužáka ze třídy a největšího lempla, který už dvakrát propadl, zato má něžný úsměv a velké černé oči, se Lou vrhne do experimentu, který míří proti osudu... No a já je románem o dospívání, které je podrobeno zkoušce reality. Je pohledem na svět očima předčasně zralého, naivního i jasnozřivého mladého člověka, který se nechce jen tak smířit s během věcí.
POSTAVY:
Lou - třináctiletá dívka, která má velmi vysoké IQ, přeskočila dva ročníky
No - žije na ulici, nechce mluvit o své minulosti a Lou je ochotná odpovědět na její otázky
OBÁLKA:
Obálka se ke knize hodí, i přesto ale nejsem úplně zastánce fotografií tváří na obálce, výjimkou jsou filmové/seriálové obálky, které mám naopak ráda. Paradox, já vím, ale tak to mám. U této obálky se mi líbí tmavost se žlutými doplňky. A určitě je obálka lepší než první vydání.
Možná máme v životě každý jen jedinou šanci, a když ji propásneme, máme smůlu, už se nenaskytne. Třeba jsem právě prošvihla tu svou šanci.
MOJE HODNOCENÍ:
Delphine de Vigan je uznávanou francouzskou spisovatelkou, od které jsem zatím přečetla jen Vděk, který se stal jednou z nejlepších knih roku 2019. Doma mám ale všechny její knihy, na které se časem chystám. Začala jsem tedy její první česky vydanou knihou.
No a já je autorčina čtvrtá kniha, ale první, kterou začala vydávat pod svým jménem. Kniha si získala obrovskou oblibu a Delphine katapultovala mezi spisovatelky. Od úspěchu této knihy se autorka stala spisovatelkou na plný úvazek.
Delphine je známá tím, že nepíše dlouhé romány, sází tak trochu na minimalismus kterým ale zasáhne na správném místě. No a já tedy není výjimkou. Příběh dívky Lou, která má vysoké IQ, zároveň se dostává do puberty, kdy by měla spolu se svými vrstevníky začít poznávat samu sebe. Jenže kvůli její inteligenci přeskočila několik ročníků a ocitá se jako dítě mezi mládeží. Do toho nemá bezproblémovou rodinu. A příběh která vás zasáhne je na světě.
Mně je třináct a je mi jasné, že nedospívám tím správným směrem, neznám dopravní značky, neovládám svoje vozidlo, pořád si pletu cestu a kolikrát mám spíš dojem, že jsem zablokovaná mezi auty v zácpě, než že bych uháněla po závodním okruhu.
Lou je třináctiletá dívka, která má vysoké IQ, přeskočila dva ročníky a jako benjaminek mezi spolužáky nijak nezapadá. Nezapadá ale ani ve své rodině, která řeší psychické problémy její maminky, která po smrti své druhé dcery dočista propadla depresím. Lou namísto typických teenagerských starostí je velmi uzavřená do sebe a dost přemýšlí. I díky tomu si všímá věcí, které normální lidé běžně přecházejí, například problematiku bezdomovců.
Setkání s bezdomovkyní No změní Lou život. No je osmnáctiletá dívka, která nemá svůj domov ani práci. Nejprve se nechce s Lou bavit, ale poté souhlasí s tím, že jí zodpoví několik otázek k jejímu referátu. Jenže čím více se setkávájí, tím více se prohlubuje poutu mezi nimi. Lou je odhodlaná No pomoct, ale pomalu zapomíná, že jí je pouze třináct let.
Učíme se najít v rovnici neznámé, rýsovat rovnoběžné úsečky a dokazovat základní poučky, ale ve skutečném životě se nedá nic stanovit, vypočítat, rozluštit.
No a já je skvělá kniha, která se zabývá několika závažnými tématy od bezdomovectví přes dysfunkčností vztahů. Vypravěčkou příběhu je Lou, ale ačkoliv má poměrně nízký věk její vyprávění je poutavé a dospělé.
Příběh o problematice vztahů, ztrátě zázemí a osamělosti. Knihy Delphine de Vigan vám mohu jedině doporučit.
Kolikrát vidím, co se lidem odehrává v hlavě, je to jako taková stopovací hra, jako černá nit, jen si ji necháte prokluzovat mezi prsty, tenká nit, co vede k Pravdě světa, k té, co nebude nikdy zjevena.
Za poskytnutí knihy na recenzi moc děkuji Ráďovi a Euromedii. No a já ulovíte na Knižním klubu se slevou!
Žádné komentáře