Stará dáma, mladá těhotná ošetřovatelka a logoped, který pomáhá ostatním se slovy a sám nedokáže říct otci pár slov
Autor: Delphine de Vigan
Orig. název: Les gratitudes
Rok: 2019, v ČR: 2019
Počet stran: 160
Nakladatelství: Odeon
Překlad: Alexandra Pflimflová
Moje hodnocení: ✶✶✶✶✶
U nás již dobře známá a oblíbená francouzská autorka Delphine de Vigan ve svém zatím posledním díle Vděk navazuje na předchozí knihu Pouta v jakési zamýšlené volné trilogii věnované různým aspektům mezilidských vztahů. Hrdinkou jímavé, ale i humorné knihy je rezidentka domova pro seniory Michele Seldová zvaná Miška. Svérázná stařenka s duší mladého děvčete paradoxně k tomu, že pracovala jako korektorka v novinách, trpí postupující afázií, poruchou řečových schopností. Ztráta slov, která Miška nahrazuje jinými, je sice zdrojem komických efektů, ale zároveň prozrazuje leccos z její dramatické minulosti: její židovští rodiče byli deportováni a v dětství ji vychovávala cizí náhradní rodina. Miška vnímá svůj celoživotní dluh – vyjádřit těm statečným lidem svůj vděk – a cílí k tomu veškerou svou zbývající energii.
POSTAVY:
Marie - zná Mišku od svých šesti let a velmi si ji oblíbila, zažívá vlastní trable s láskou
Miška neboli Michele Seldová - dříve opravovala chyby ostatních, dnes potřebu pomoct ona. Trpí počínající afázií. bydlí v domově, nemá děti ani příbuzné
Jerome - logoped, který za Miškou dochází do zařízení, snaží se jí pomoci a dost si s ní povídá
OBÁLKA:
Česká obálka je na první pohled identická jako ta původní. Na obou se nachází rudý květ květiny s černým pozadím. K celé knize se mi obálka velmi líbí.
Někdy je třeba přijmout prázdno, které ztráta zanechala.
MOJE HODNOCENÍ:
Letos v únoru k nám přijela vzácná návštěva Delphine de Vigan. Autorka měla na programu mimo jiné také besedu a autogramiádu v Paláci Luxor. Delphine se tehdy o své nejnovější knize zmínila a od šéfredaktora Odenu Jindřichem Jůzlem jsme se dozvěděli, že do konce roku vyjde i u nás. Sama jsem velká ostuda, neboť mám doma od autorky další čtyři knihy a stále jsem se k nim bohužel nedostala.
Vděk je velmi útlá kniha, která rozebírá jedno velmi významné slovo a to je vděk, vděčnost. Společně s knihou Pouta tvoří volnou trilogii, kterou autorka právě dokončuje. Zatímco Pouta se zabývají temným tématem, Vděk se zabývá světlou stránkou sentimentality. Celý příběh je o mezilidských vztazích a o tom, že věci se dají zpomalit ale ne zastavit. Stejně jako život sám. Vděk je plný krásných a pravdivých myšlenek. Čím více je člověk starší, tím víc se musí připravit na ztrátu.
Hlavní hrdinkou příběhu je stará paní Miška, která prodala svůj majetek a žije v domově pro seniory. Miška pomalu ztrácí schopnost postarat se sama o sebe. Je osamělá a nemá žádnou rodinu ani přítele. Výjimky tvoří právě Marie, kterou zná od jejích šesti let. Marie si Mišku také velmi oblíbila. Miška svůj život prakticky jen dožívá ale ráda by si splnila poslední přání, najít lidi, kteří ji v minulosti zachránili. Miška je tvrdohlavá dáma se srdcem dívenky, která se nevzdává. I když jí život hází klacky pod nohy.
Postavy v této knize jsou plné protipólu. Miška, která celý svůj život pracovala jako korektorka a smyslem její práce bylo opravovat jiné, se dostává do opačné situace. S jejím věkem přichází nemoc afázie, čili začínají se jí plést písmenka nebo slova. Takže mnohdy z jejích úst vychází velmi komické spojení. Dalšími hrdiny zde jsou Marie a Jerome. Marie je ošetřovatelka, která se zaplete do vztahu bez lásky, který nezůstane bez následků. A pak tu máme ještě Jerome, který je Mišky logoped, který má problém se svým otcem.
Příběh sledujeme očima tří aktérů, který se nečekaně protkne. Ačkoliv je kniha velmi tenká, dává daleko více obsahu, než jiné sedmiset stránkové bichle. Delphine je pověstná tím, že zbytečně neplýtvá slovy. Její obsah je natolik bohatý, že zkrátka nepotřebuje dlouhý rozsah. Vděk je silná kniha, která čtenáři dá opravdu hodně. A pokud čtete mezi řádky, dostanete ještě víc.
Vděk je o životě, stárnutí, mezilidských vztazích a především o prostém slově děkuji. Knihu vám ze srdce doporučuji.
Už jste někdy přemýšleli o tom, kolikrát za den jste řekli děkuju?
Hlavní hrdinkou příběhu je stará paní Miška, která prodala svůj majetek a žije v domově pro seniory. Miška pomalu ztrácí schopnost postarat se sama o sebe. Je osamělá a nemá žádnou rodinu ani přítele. Výjimky tvoří právě Marie, kterou zná od jejích šesti let. Marie si Mišku také velmi oblíbila. Miška svůj život prakticky jen dožívá ale ráda by si splnila poslední přání, najít lidi, kteří ji v minulosti zachránili. Miška je tvrdohlavá dáma se srdcem dívenky, která se nevzdává. I když jí život hází klacky pod nohy.
Postavy v této knize jsou plné protipólu. Miška, která celý svůj život pracovala jako korektorka a smyslem její práce bylo opravovat jiné, se dostává do opačné situace. S jejím věkem přichází nemoc afázie, čili začínají se jí plést písmenka nebo slova. Takže mnohdy z jejích úst vychází velmi komické spojení. Dalšími hrdiny zde jsou Marie a Jerome. Marie je ošetřovatelka, která se zaplete do vztahu bez lásky, který nezůstane bez následků. A pak tu máme ještě Jerome, který je Mišky logoped, který má problém se svým otcem.
Staří lidé jsou jako děti, nic se před nimi nedá utajit.
Příběh sledujeme očima tří aktérů, který se nečekaně protkne. Ačkoliv je kniha velmi tenká, dává daleko více obsahu, než jiné sedmiset stránkové bichle. Delphine je pověstná tím, že zbytečně neplýtvá slovy. Její obsah je natolik bohatý, že zkrátka nepotřebuje dlouhý rozsah. Vděk je silná kniha, která čtenáři dá opravdu hodně. A pokud čtete mezi řádky, dostanete ještě víc.
Vděk je o životě, stárnutí, mezilidských vztazích a především o prostém slově děkuji. Knihu vám ze srdce doporučuji.
Stárnout znamená naučit se ztrácet.
Za poskytnutí knihy na recenzi moc děkuji Radkovi a Euromedii. Vděk ulovíte na stránkách Knižního klubu se slevou!
Thank you very much for the post, I have been looking for information on this topic for a long time.
OdpovědětVymazat