Recenze - Šikmý kostel 2

 Pokračování o osudech lidí, se kterými se doba nemazlila

Autor: Karin Lednická

Název série: Šikmý kostel

Pořadí: #2

Rok v ČR: 2021

Počet stran: 608

Nakladatelství: Bílá vrána

Moje hodnocení: ✶✶✶✶✶

Románová kronika ztraceného města, léta 1921–1945.

S Barkou, Ludwikem, Julkou a dalšími hrdiny trilogie Šikmý kostel se setkáváme vzápětí poté, co jsme je v závěru prvního dílu opustili. Zatímco ve zbytku nově vzniklého Československa nastávají zlaté časy, v Karvinné – jak se nyní město jmenuje – se stále významně projevují důsledky předešlého dramatického dění a prosakují do všech oblastí života. Ne vždy v dobrém.

I přesto lze říct, že dvacátá léta jsou pro obyvatele města relativní selankou, dobou významných společenských změn a ekonomického rozmachu. Nastupující generace se může těšit výsadám, které byly v nedávné minulosti nedosažitelné, a začínají se před ní rozprostírat dříve netušené možnosti.

Klíčící naděje však rázně ukončí hospodářská krize a vzápětí opětovný vzestup nacionalistických nálad. Napětí ve společnosti stoupá a rodiny našich hrdinů rozštěpují rozdílné názory: zatímco jedni se nadcházející hrozby obávají nebo mezi prvními nesou její ničivé důsledky, jiní probíhající změny vítají jako šanci k odčinění utrpěných křivd. Smršť událostí po nástupu německé okupace však nakonec smete všechny, protože v tomto regionu i druhá světová válka probíhala dosti jinak než ledaskde jinde.

Příběh je i tentokrát vystavěn na skutečných událostech a čtenář s překvapením zjišťuje, že mnohé z toho, co se ve druhém díle Šikmého kostela odehrává, zůstávalo po dlouhá desetiletí skryto ve třinácté komnatě dějin.

RECENZE NA PRVNÍ DÍL NAJDETE ZDE

POSTAVY:

Barka - žije pro svou domácnost a rodinu, je oddanou manželkou a matkou,

Ludwik - má milující manželku Barku, stará se o jejich děti a trápí ho, že nemohl dostudovat a do

Ženka - dcera Barky a Ludwika, která musela začít chodit do české školy, je odvážná a má v sobě sílu a schopnosti svého táty

Julka - pro Barku je v podstatě nevlastí tetou, Julka dříve sousedila s Barborou a jsou to kamarádky

OBÁLKA:

Zelenou vystřídala hnědá a stejně jako u prvního dílu se nesmírně tetelím blahem nad obálkami a zpracováním. V rukou jsem doposud bohužel finální verzi neměla, takže nemohu posoudit obrazovou přílohu, ale rozhodně to napravím, protože tuto knihu doma potřebuji mít i ve finální verzi. 

MOJE HODNOCENÍ:

Letos v lednu jsem si dala re-reading prvního dílu, abych si připomenula osudy postav, které pokračují dílem druhým. A rozhodně jsem udělala dobře, protože jsem už spoustu z knihy zapomněla. 

Druhý díl začíná přesně tam, kde jsme hrdiny v prvním díle zanechaly. Dvojka se odehrává v letech 1921 až 1945 a mapuje osudy hrdinů a ztraceného města po první Velké válce až k té Druhé. Jsou knihy, které vás zasáhnou, rozdrtí, poznamenají, takovou sérií je přesně Šikmý kostel.

Šikmý kostel je bezesporu série, která by se za mě měla objevit v povinné četbě. Kniha ukazuje prostý život lidí z dob meziválečných a zasažených Druhou světovou válkou. A i když v době mezi válkami byl mír, mezi lidmi se stále zbrojilo. Lidé vedli v podstatě občanské války před První světovou válkou ale i po ní. Jen chvíli byli nepřátelé Češi, pak zase Němci nebo Poláci. Tohle jsou zkrátka historicky pravdivé informace, o kterých se nikde nemluví. Dodnes si ale lidé nesou na bedrech těžké časy minulosti a stále to není. 

Karin umí psát naprosto návykově, její stylizace je čtivá a bohatá. S hrdiny jsem soucítila, brečela, prožívala jejich neduhy i radosti. Nejvíce jsem si oblíbila postavu Barky, kterou jsem měla možnost sledovat od malého děvčátka přes zamilované děvče až ke starostlivé matce a babičce. Druhý díl obsahuje o něco více postav než ten první, takže se může stát, že vám hrdinové "dvojky" nepřilnou tolik k srdci. I když je kniha delší, nové postavy mají méně prostoru než ty staré. 

Pokud bych měla porovnat, který z těch dvou dílů byl lepší, jen stěží se to dá. Každý díl vypráví o trošku jiné době. Doba v první knize byla o dost jinačí, než v té druhé. Lidé měli o dost větší předsudky a řídily se většími pravidly. I přesto jsou ty postavy stejné, prosté a lidské. Karin totiž píše reálné postavy, které sice nejsou inspirovány skutečnými životy, ale za to se v nich mnoho postav skutečně najde. 

Touto formou ještě jednou moc děkuji autorce za zaslání recenzního výtisku. Už se nemohu dočkat třetího dílu, na kterém autorka začíná pracovat.