Zobrazují se příspěvky se štítkemfrancouzská literatura. Zobrazit všechny příspěvky

Recenze - Noc nic nezadrží

 Temný biografický román o tragédiích v jedné rodině


Autor: Delphine de Vigan
Orig. název: Rien ne s'oppose à la nuit
Rok: 2011, v ČR: 2021
Počet stran: 304
Nakladatelství: Odeon
Překlad: Alexandra Pflimflová
Moje hodnocení: ✶✶✶

Noc nic nezadrží – na první pohled „obyčejné“ vyprávění o autorčině matce je ve skutečnosti biografií, rodinnou ságou i autorčinou osobní zpovědí. Delphine de Vigan s obrovskou dávkou citu a upřímnosti vypráví životní peripetie své matky, aniž by se byť jen na okamžik uchýlila k patetickému žalozpěvu. V příběhu hlavní postavy Lucile se střídají sebevraždy, incest, nevěra, smrt a nemoc, které by jistě mnoho rodin položily na kolena. Právě síla, s jakou toto vše autorčina rodina překonává, tvoří ústřední myšlenku románu; moc temnoty je obrovská, ale musíme se jí vzepřít.

Recenze - No a já

Další silný příběh od úspěšné francouzské autorky

Autor: Delphine de Vigan
Orig. název: No et moi
Rok: 2007, v ČR: 2021
Počet stran: 176
Nakladatelství: Odeon
Překlad: Alexandra Pflimpflová
Moje hodnocení: ✶✶✶✶/a půl

Lou Bertignakové je třináct let, má IQ 160 a v hlavě mraky otázek. Pozoruje lidi, sbírá slova, provádí různé pokusy, hltá encyklopedie. Dva školní ročníky přeskočila. Ve třídě je nejmladší a nejmenší, ale dělá si největší starosti. Proč ji matka už nikdy neobejme, proč otec předstírá dobrou náladu, proč „jsou věci tak, jak jsou?“ Když se seznámí s osmnáctiletou bezdomovkyní No, která zdaleka nemá ani to, co má Lou – střechu nad hlavou, jídlo, rodiče – vezme si na svá bedra víc, než unese. A postupně zjišťuje, jak daleko má realita k reklamním billboardům z ulic a metra. S pomocí nejstaršího spolužáka ze třídy a největšího lempla, který už dvakrát propadl, zato má něžný úsměv a velké černé oči, se Lou vrhne do experimentu, který míří proti osudu... No a já je románem o dospívání, které je podrobeno zkoušce reality. Je pohledem na svět očima předčasně zralého, naivního i jasnozřivého mladého člověka, který se nechce jen tak smířit s během věcí.

Recenze - Vděk

Stará dáma, mladá těhotná ošetřovatelka a logoped, který pomáhá ostatním se slovy a sám nedokáže říct otci pár slov



Autor: Delphine de Vigan
Orig. název: Les gratitudes
Rok: 2019, v ČR: 2019
Počet stran: 160
Nakladatelství: Odeon
Překlad: Alexandra Pflimflová
Moje hodnocení: ✶✶✶✶✶

U nás již dobře známá a oblíbená francouzská autorka Delphine de Vigan ve svém zatím posledním díle Vděk navazuje na předchozí knihu Pouta v jakési zamýšlené volné trilogii věnované různým aspektům mezilidských vztahů. Hrdinkou jímavé, ale i humorné knihy je rezidentka domova pro seniory Michele Seldová zvaná Miška. Svérázná stařenka s duší mladého děvčete paradoxně k tomu, že pracovala jako korektorka v novinách, trpí postupující afázií, poruchou řečových schopností. Ztráta slov, která Miška nahrazuje jinými, je sice zdrojem komických efektů, ale zároveň prozrazuje leccos z její dramatické minulosti: její židovští rodiče byli deportováni a v dětství ji vychovávala cizí náhradní rodina. Miška vnímá svůj celoživotní dluh – vyjádřit těm statečným lidem svůj vděk – a cílí k tomu veškerou svou zbývající energii.

Albatros