Recenze - Důvěrnosti

Být panem Hydem je snadné, stát se doktorem Jekyllem ne.


Autor: Domenico Starnone
Orig. název: Confidenza
Série: Citová trilogie
Pořadí: #2
Rok: 2019, Rok v ČR: 2020
Počet stran: 144
Nakladatelství: Kniha Zlín
Překlad: Alice Flemrová

Učitel a později úspěšný spisovatel Pietro je celý život vázán důvěrným poutem ke své bývalé studentce Terese, s níž prožil vášnivý vztah. Kdysi si totiž vzájemně svěřili kompromitující informaci. Vzniklá důvěrnost je jim tmelem, ale i zbraní, kterou se drží v šachu. Co tedy provedli? Je lepší lásku živit milosrdnou lží, nebo nelítostnou pravdou? Podobá se láska lávě z vybuchlé sopky, nebo stojaté vodě v bezpečném přístavu? Zná nás lépe ten, s kým jsme prožili celý život, nebo ten, kdo zná naše tajemství?


POSTAVY:
Pietro - středoškolský učitel, který se zamiloval do své studentky
Teresa - studentka a později přítelkyně Pietra

OBÁLKA:
Českou obálku má na svědomí Michaela Treuerová a v porovnání s původní obálkou je jednoznačně lepší. Druhý díl z Citové trilogie má ale bohužel jinou grafiku než předchozí Tkaničky. Přijde mi škoda, když knihy vycházejí rok od sebe jako série, že nejsou tvořené stejně. 

Existují pošetilosti, které jsou překrásné, jak když se říkají, tak když se dělají.


MOJE HODNOCENÍ:
V roce 2019 vyšla u nás kniha Tkaničky, která si získala mimořádné ohlasy. Dokonce byla nějaký čas i vyprodaná, takže jsem samozřejmě zpozorněla a začala se o autora také zajímat. Jedná se o italskou literaturu, a jelikož mám Itálii obecně moc ráda, s chutí jsem se pustila i do této tenké záležitosti. 

Láska, co říct, tolik se o ní mluví, ale já si myslím, že jsem tohle slovo nepoužíval moc často, dokonce mám dojem, že jsem ho nepoužil nikdy, třebaže jsem miloval, jistě že jsem miloval, miloval jsem tak, až jsem ztratil hlavu i city.


Důvěrnosti jsou krátká řekla bych novelka o 140 stranách, která spíše než o ději je o pocitech. Hlavní hrdina je středoškolský učitel Pietro, který se ve svých myšlenkách stále vrací ke svému vztahu se svou bývalou studentkou Teresou. Kdysi si řekli něco, co zaprvé musí zůstat jen mezi nimi a za druhé to způsobilo, že už spolu být nemůžou. 

Jedna věc je milovaná osoba, druhá je skutečný člověk, kterého nikdy doopravdy nevidíme, dokud ho milujeme. 

Kniha je vyprávěna nejprve Pietrem a později také Teresou. Bohužel, ačkoliv byla kniha krátká, moc mě neoslovila až místy mě nudila. Celý nápad sdíleného tajemství mi přišel zajímavý, ale jaksi nedotažený. Autor dal více do květnatého jazyka a popisů pocitů než do samotného děje jako takového. V knize jsem si zamilovala několik citátů, které jsem vám tu musela zobrazit. Z nich je patrné, že autor má mimořádný cit pro slova. 

I přesto, že sama nejsem z knihy nadšená věřím, že si najde své čtenáře. Je to kniha pro náročné čtenáře, které zajímají právě pocitové hloubky a myšlenky. 


Vyprávět znamená lhát a líp vypráví ten, co líp lže. 

Za poskytnutí knihy na recenzi moc děkuji Albatrosmedia. Důvěrnosti zakoupíte na eshopu se slevou! 

Žádné komentáře

Albatros