Recenze - Alžběta a Nina - Knižní přístaviště

Nebyla babičkou, která jí česala vlásky a pletla copy, četla pohádky a hrála si s ní loutkové divadlo. Stala se babičkou, která s ní sdílela svůj život.

Autor: Jana Poncarová

Rok: 2020

Počet stran: 347

Nakladatelství: motto

Moje hodnocení: ✶✶✶/a půl

Tajemství mojí babičky.

Nevyřčená slova kopou ty nejhlubší propasti.

V pochmurných i krásných Sudetech se skrývají stíny minulosti, které Alžbětinu rodinu rozdělily na desítky let. Když ji vnučka Nina navštíví v léčebně, vymyslí způsob, jak babičce udělat radost: vyrazí s ní na výlet do míst, kde strávila dětství a mládí. Během cesty po zapomenutých krajích i zasutých vzpomínkách se Nina rozhodne – dost bylo mlčení. Jen pokud odhalí rodinné tajemství, může vykročit za splněním vlastních snů.

POSTAVY:

Nina - vnučka Alžběty, je rozhodnutá odhalit ono tajemství svojí babičky, se kterou nemá úzký vztah

Alžběta - matka tří dětí, která má přes devadesát a nyní je v domově pro seniory

Tomáš - partner Niny, kterou podporuje v tom, co dělá a v tom, co se snaží odhalit

OBÁLKA:

Obecně moc nemusím fotografie lidí na obálce, pokud se nejedná o filmovou/seriálovou obálku. V této míře to ale naopak můžu, protože neodkrývá tvář zcela, stále si ponechává fantazii. Knihy od Poncarové k sobě krásně ladí a líbí se mi originální logo.

Byla mistryní ve strašení sebe sama už od dětství, kdy do tmy zírala tak dlouho, dokud si doopravdy nevybájila přízrak.

MOJE HODNOCENÍ:

Jana Poncarová není mezi českými spisovateli žádný nováček. Vydala už tři plnohodnotné romány a pracuje na dalších projektech. Do rukou se mi právě dostal její nejnovější román, který vypráví o dvou ženách z jedné rodiny, příběh babičky a vnučky a snaží se odhalit tajemství babičky.

Bádání po historii našich předků je něco, co mě fascinuje. Životy našich příbuzných nebyly vždy snadné a jejich cesty můžou za to, kde jsme se my právě teď ocitli. Sama jsem si své babičky neužila, protože umřely dřív, než jsem se na tom světě rozkoukala. Celý život mi chybí a neznám babičkovské rozmazlování, hlídání a pod. A právě proto si ráda o vztazích s prarodiči čtu. Alžběta a Nina mají k sobě zpočátku ne velmi osobní vztah. Ani ony si nebyly celý život blízké,

Neptat se. V její rodině mívaly otázky zuřivě červenou barvu.

Kniha se prolíná v časech od roku 1926, kdy se narodila Alžběta, až do současnosti. Konkrétně tedy vyprávění z minulosti končí v 50.letech minulého století. V knize se postupně vracíme do dob dávno minulých a poznáváme těžké osudy Alžběty, která zažila válku a její útrapy. Dost mě mrzí, že se autorka nerozhodla vyprávět i o dalších letech, které mi podle závěru přišly opravdu zajímavé.

Alžběta a Nina jsou dvě hlavní hrdinky, ovšem jen jedna mi byla sympatická. Alžběta nebyla ideální hrdinka, měla své mouchy, zvláštní chování a o to více rozhodnutí, ale rozhodně byla o dost zajímavější než její vnučka Nina, které jsem nepřišla na chuť. Občas mi svým chováním připomínala dítě.

Doufala jsem, že budu svědkem něčeho velkého. Šťastného konce, který se odehraje po letech odloučení.

Tajemství mojí babičky, což je podtitul knihy mě velmi zaujal, bohužel ale musím zkonstatovat, že jsem čekala asi něco víc. Autorka píše opravdu krásně a poutavě, její styl si určitě zamilujete. Co se ale obsahu týká, nestalo se tam nic velkého, nic co bych neznala z jiných příběhů. A celé to tajemno kolem jednoho tajemství bylo daleko větší než tajemství samo.