Recenze - Šikmý kostel - Knižní přístaviště

Příběh utkaný z nití naší historie, příze bolesti historických událostí a zároveň vyprávěný od srdce.

Autor: Karin Lednická

Název série: Šikmý kostel

Pořadí: #1

Rok v ČR: 2020

Počet stran: 400

Nakladatelství: Bílá vrána

Moje hodnocení: ✶✶✶✶✶

Románová kronika ztraceného města, léta 1894–⁠1921.

Podtitul knihy lapidárně shrnuje příběh o někdejší pastevecké vesnici, která vystavěla svůj rozkvět na těžbě uhlí, aby o století později zašla na úbytě – také kvůli těžbě uhlí.

Dnes už z výstavných budov a vznosné katedrály nezbylo nic. Jen šikmý kostel, který strmě a varovně ční do pusté krajiny. Kniha začíná obrovským důlním neštěstím roku 1894, které drsně zasáhlo do života obyvatel celého kraje. Patří mezi ně i hrdinové této knihy, jejichž pohnuté osudy můžeme po následující čtvrtstoletí sledovat. Barbora, Julka a Ludwik jsou představiteli tří naprosto odlišných dějových linií, které se však na mnoha místech proplétají a vytvářejí plastický obraz polozapomenutých časů, jejichž drsnost je pro dnešního čtenáře v mnoha ohledech téměř nepředstavitelná.

Každý z hrdinů čelí životním výzvám po svém: někdo se jim trpně poddává, jiný se snaží uchopit šance, které mu kvasící doba nabízí. Do všech osudů však opakovaně a nemilosrdně zasahují velké dějiny, které úsilí obyčejného člověka mohou snadno proměnit na prach. Anebo ne.

Příběh je vystavěn na skutečných událostech, z nichž mnohé doposud nebyly v české románově tvorbě zpracovány. Vyprávění ubíhá v dramatickém tempu a natolik autenticky, že se děj před očima čtenáře mnohdy mění na film zaznamenávající i to, co donedávna zůstávalo skryto ve třinácté komnatě české historie.

POSTAVY:

Barbora - její příběh začíná v roce 1894 kdy čeká své první dítě a zároveň přichází o manžela a syna při důlním neštěstí

Ludwik - o maminku přišel dávno, jeho otec se znovu oženil, ale s macechou příliš nevychází

Barka - dcera Barbory, pomáhá matce jak jen může, její osudy sledujeme od malého děvčátka až k hrdé manželce

Julka - ani s ní se život nemazlil, její manžel je alkoholik a násilník, proto není divu, že se mladá žena rozhodla od manžela odejít a hledat své štěstí i za cenu zatracení

OBÁLKA:

Krásná uvnitř, krásná napovrchu. Přebal knihy je takový příjemný na omak a zároveň jednoduchý na pohled. Nemám co vytknout, naopak jsem nadšená.

Prostě se člověk musí snažit, aby si kvůli minulosti nezavřel dveře k tomu, co může být.

MOJE HODNOCENÍ:

Jak začít hodnotit knihu, kterou snad všichni vychvalují do nebes? Je to příběh utkaný z nití naší historie, příze bolesti historických událostí a zároveň vyprávěný od srdce. Šikmý kostel je povinná četba, která se vám zaryje hluboko do srdce.

Románová kronika ztraceného města, jak zní samotný podnázev knihy je vypovídající o ději knihy, která se odehrává v letech 1894 až 1921 a soustřeďuje se na osudy čtyř hlavních postav, které spolu nejprve příliš nesouvisí, ale jejich osudy se krásně protnou. Sledujeme víc než dvacet let jejich života, kdy se z dětí stávají dospělé ženy a matky. Ano, hlavními hrdinkami jsou především ženy.

Najednou pochopila, že pokud nepřestane současnost porovnávat s tím, co bylo a už není, nikdy se nevyškrábe z propasti, do které spadla.

Kniha je rozdělena na čtyři tzv. díly kde vypravěč přibližuje osudy dané postavy. U každé postavy je také uveden rok, ze kterého se dozvídáme události. Nemusíte se bát, že byste něco slyšeli od jedné i od druhé postavy, naopak. I když se příběh soustřeďuje na jednu postavy, souběžně se dozvídáme i informace o další postavě. Jako celek geniální tah.

Kouzlo Šikmého kostela rozhodně spočívá v jeho síle lidskosti. Hrdinové knihy to neměli lehké, do jejich života zasahovala doba, možnosti ale i jejich samotné rozhodnutí. Životy našich předků nebyly snadné. A osudy obyvatel Karviné to neměli o nic lehčí, ba právě naopak. Historické mezníky, popisy dávných zvyklostí a politika oné doby mě nesmírně vtáhla do děje, a já sama měla dojem, že žiji s hrdiny příběhu.

Každý člověk holt hraje s takovými kartami, jaké mu život nadělí.

Nejvíce jsem si zamilovala postavu Barky, která je v této knize nejprve malou holčičkou a následně dospělou ženou. Byla mi již od začátku velmi sympatická a mrzí mě, kolik příkoří si musela projít. Postavy v knize nejsou ploché, naopak. Ukazují svou tvář ze všech úhlů a je jen a pouze na čtenáři, aby si vybral. Já sama jsem si u knihy mockrát pobrečela a bylo mi úzko.

Šikmý kostel patří právem k tomu nejlepšímu, co jsem v loňském roce přečetla. Letošní re-reading byl skvělou volbou pro začátek roku a krásně se mi vplulo do pokračování. Pokud máte rádi knihy Aleny Mornštajnové nebo se zajímáte o historii našich lidí, rozhodně doporučuji.