Zákony jsou černé a bílé. Životy žen mají tisíc odstínů šedi.
- Jodi Picoult
Autor: Jodi Picoult
Orig. název: A spark of light
Rok: 2018, v ČR: 2019
Počet stran: 352
Nakladatelství: ikar
Překlad: Alexandra Fraisová
Moje hodnocení: ✶✶✶✶✶
Personál reproduktivní kliniky poskytuje péči každému, kdo projde dveřmi. Toho rána však dovnitř vtrhne zoufalý rozrušený střelec a zahájí palbu. Všichni přítomní se rázem stanou jeho rukojmí. Na místo přispěchá policejní vyjednavač Hugh McElroy. Nechá budovu obklíčit a spřádá plány, jak komunikovat s útočníkem. Když mu zavibruje telefon, oznamující příchozí zprávu, s hrůzou zjistí, že uvnitř je jeho patnáctiletá dcera.
Každý člověk v této místnosti měl za sebou nějaký příběh, který ho dovedl do těchto zdí, jak si uvědomila. Kdyby se dnešek nestal, spousta těch příběhů by se neodehrála.
POSTAVY:
George - atentátník, který přišel na kliniku, měl dceru a svůj život
Hugh - vyjednavač v případech držení rukojmí, mezi rukojmí, které drží George je jeho dcera Wren
Wren - dcera Hugha,
Izzy - zdravotní sestra, která byla velmi chudá, zamilovala se do bohatého Parkera, má pochybnosti, zda jejich vztah může fungovat navíc nyní zjistila, že je těhotná
Bex - starší sestra Hugha, vychovala ho a vzdala se tak vlastního studia, na kliniku šla jako doprovod jeho dcery Wren
Louie - afroameričan a gynekolog, jako dítě byl velmi nemocný, provádí potraty
OBÁLKA:
Motiv křehkého motýla na obálce snad nemůže více vystihnout tematiku knihy - těhotenství a potraty. Věděli jste, že jedna pověra praví, že motýl je nenarozené dítě?
Motiv křehkého motýla na obálce snad nemůže více vystihnout tematiku knihy - těhotenství a potraty. Věděli jste, že jedna pověra praví, že motýl je nenarozené dítě?
SERIÁLOVÉ HODNOCENÍ:
V současné době chystá ABC seriálovou verzi podle knihy. Uvidíme, kdy se jí dočkáme.
Věděl, jak takové věci končívají. Přestřelkou mezi ním a bandou poldů v neprůstřelných vestách. Ale on měl kromě své pistole ještě jednu zbraň. Měl rukojmí.
MOJE HODNOCENÍ:
Knihy Jodi Picoult jsou obecně hodnoceny velmi dobře. Sama mám v knihovně asi sedm jejích románů a přitom se k četbě její knihy dostávám až teprve nyní s knihou Záblesk života. Stydno mi je velice, protože autorka se u mě představila velice dobře a už nyní se nemohu dočkat až si přečtu její další knihu.
Záblesk života není rozhodně knihou pro každého. Kromě velmi závažného tématu má 16 hlavních postav a je navíc vyprávěna pozpátku. Vyděsila jsem vás? Doufám že ne, protože tato kniha se už nyní řadí k nejlepším knihám, které letos přečtu. Velké množství hlavních postav se nemusíte nijak děsit. Několik důležitých osob je popsaných na chlopni knihy, ale doporučuji vzít si k ruce tužku a papír a postavy si vypsat. Po několika stranách ale zjistíte, že už seznam nepotřebujete. Alespoň tak to platilo pro mě. Do seznamu jsem nahlížela pouze chvíli a pak jsem byla v příběhu velmi ponořená.
Jodi si zvolila velmi atypický styl vyprávění - po hodinách vypráví pozpátku celý příběh. Takže na začátku jsme svědky toho, jak celý útok na klinice probíhá a na konci knihy se ke všemu teprve schyluje. Díky tomu můžeme poznat všechny postavy opravdu důkladně. Nejprve se dozvídáme, jak jejich osudy dopadli, a až poté odhalíme jak k tomu došlo. Přiznám se, že v prvních chvílích jsem se s tímto typem příběhu těžko sbližovala, ale trvalo to pouze než jsem dočetla druhou kapitolu. Jodi čtenáři chtěla a potřebovala představit všechny osudy hrdinů a kdyby psala román "normálně" pak by nás seznamovala s postavami a k samotnému útoku by došlo až v závěru knihy. A jak by se vám pak líbilo číst o útoku, který nastává řekněme 80 stran před koncem?
Tuto recenzi sepisuji krátce po dočtení knihy, takže jsem jí naprosto plná. Téma potratů ať už dobrovolných či nedobrovolných je velmi citlivé téma, které vyvolává velkou řadu reakcí. Jodi zde představuje jak ženy, které tyto zákroky podstoupily dobrovolně či nedobrovolně, ale ukazuje zde i lékaře, kteří tyto zákroky provádějí. Zároveň po pečlivém prostudování do děje zakomponovala také lidi, kteří jsou proti a samozřejmě i zákony. V každé zemi platí trošku jiné zákony a omezení. Ale v každé zemi se nacházejí skupinky lidí, kteří se pouští otevřeně do lidí, kteří potraty vykonávají nebo kritizují ženy, které to podstupují.
Jodi pro napsání knihy absolvovala neuvěřitelnou přípravu. Hovořila s lékaři, právníky, vyjednávači, lidmi, kteří otevřeně zbrojí proti potratům ale také mluvila se 151 ženami, které si potraty prošly. Patří jí všechna čest, že se zaprvé pustila do podobného tématu ale především za to, co všechno uvedla v autorčině poznámce a v poděkování. Po dočtení příběhu rozhodně nevynechte tyto dvě pasáže, neboť po jejich dočtení budete mít z celého příběhu ještě hlubší zážitek.
Autorka se v knize nepřiklání ani na jednu stranu a tak má čtenář opravdu neutrální pohled na celou problematiku. Nechává samotného čtenáře poznat postavy z každé strany barikády a pak si nechat udělat vlastní obrázek. I když je to vlastně kniha psaná obráceně, Jodi se i tak podařilo v samotném závěru překvapit. Během čtení ve mně vyvolávala různé emoce. Některé okamžiky byly opravdu silné a líčeny velmi naturalisticky. Slzy jsem na uzdě neudržela.
Záblesk života je silná kniha, kterou jsem nemohla odložit a stále jsem na ni myslela. Právem si proto zaslouží plný počet hvězd. Navíc v knize zazněla zmínka i na mého nejmilejšího Nicholase Sparkse!
Knihy Jodi Picoult jsou obecně hodnoceny velmi dobře. Sama mám v knihovně asi sedm jejích románů a přitom se k četbě její knihy dostávám až teprve nyní s knihou Záblesk života. Stydno mi je velice, protože autorka se u mě představila velice dobře a už nyní se nemohu dočkat až si přečtu její další knihu.
Záblesk života není rozhodně knihou pro každého. Kromě velmi závažného tématu má 16 hlavních postav a je navíc vyprávěna pozpátku. Vyděsila jsem vás? Doufám že ne, protože tato kniha se už nyní řadí k nejlepším knihám, které letos přečtu. Velké množství hlavních postav se nemusíte nijak děsit. Několik důležitých osob je popsaných na chlopni knihy, ale doporučuji vzít si k ruce tužku a papír a postavy si vypsat. Po několika stranách ale zjistíte, že už seznam nepotřebujete. Alespoň tak to platilo pro mě. Do seznamu jsem nahlížela pouze chvíli a pak jsem byla v příběhu velmi ponořená.
Jodi si zvolila velmi atypický styl vyprávění - po hodinách vypráví pozpátku celý příběh. Takže na začátku jsme svědky toho, jak celý útok na klinice probíhá a na konci knihy se ke všemu teprve schyluje. Díky tomu můžeme poznat všechny postavy opravdu důkladně. Nejprve se dozvídáme, jak jejich osudy dopadli, a až poté odhalíme jak k tomu došlo. Přiznám se, že v prvních chvílích jsem se s tímto typem příběhu těžko sbližovala, ale trvalo to pouze než jsem dočetla druhou kapitolu. Jodi čtenáři chtěla a potřebovala představit všechny osudy hrdinů a kdyby psala román "normálně" pak by nás seznamovala s postavami a k samotnému útoku by došlo až v závěru knihy. A jak by se vám pak líbilo číst o útoku, který nastává řekněme 80 stran před koncem?
Někdy nevidíte, jak všeobjímající láska je, dokud nepocítíte, že vám najednou chybí. Někdy lásku nepoznáte, protože vás změní, jako chiméra, tak pomaličku, že ani změnu sami nezaznamenáte.
Tuto recenzi sepisuji krátce po dočtení knihy, takže jsem jí naprosto plná. Téma potratů ať už dobrovolných či nedobrovolných je velmi citlivé téma, které vyvolává velkou řadu reakcí. Jodi zde představuje jak ženy, které tyto zákroky podstoupily dobrovolně či nedobrovolně, ale ukazuje zde i lékaře, kteří tyto zákroky provádějí. Zároveň po pečlivém prostudování do děje zakomponovala také lidi, kteří jsou proti a samozřejmě i zákony. V každé zemi platí trošku jiné zákony a omezení. Ale v každé zemi se nacházejí skupinky lidí, kteří se pouští otevřeně do lidí, kteří potraty vykonávají nebo kritizují ženy, které to podstupují.
Jodi pro napsání knihy absolvovala neuvěřitelnou přípravu. Hovořila s lékaři, právníky, vyjednávači, lidmi, kteří otevřeně zbrojí proti potratům ale také mluvila se 151 ženami, které si potraty prošly. Patří jí všechna čest, že se zaprvé pustila do podobného tématu ale především za to, co všechno uvedla v autorčině poznámce a v poděkování. Po dočtení příběhu rozhodně nevynechte tyto dvě pasáže, neboť po jejich dočtení budete mít z celého příběhu ještě hlubší zážitek.
Autorka se v knize nepřiklání ani na jednu stranu a tak má čtenář opravdu neutrální pohled na celou problematiku. Nechává samotného čtenáře poznat postavy z každé strany barikády a pak si nechat udělat vlastní obrázek. I když je to vlastně kniha psaná obráceně, Jodi se i tak podařilo v samotném závěru překvapit. Během čtení ve mně vyvolávala různé emoce. Některé okamžiky byly opravdu silné a líčeny velmi naturalisticky. Slzy jsem na uzdě neudržela.
Záblesk života je silná kniha, kterou jsem nemohla odložit a stále jsem na ni myslela. Právem si proto zaslouží plný počet hvězd. Navíc v knize zazněla zmínka i na mého nejmilejšího Nicholase Sparkse!
Přišla na kliniku, protože už nechtěla být malá holka. Ale ženu z vás nedělá to, že provozujete sex. Dělá ji z vás to, že se musíte rozhodovat a někdy jsou ta rozhodnutí těžká. Dětem se říká, co mají dělat. Dospělí se rozhodují sami, i když jim dané možnosti rvou srdce.
Za poskytnutí knihy na recenzi moc děkuji Radkovi a Euromedii. Záblesk života ulovíte na stránkách Knižního klubu se slevou!
To jsem ráda, že se kniha líbila. Všichni mě od knihy snaží odradit :/ Mám ji ve čtečce už nějakou dobu a Jodi Picoult je další z řad spisovatelek, které mám na seznamu, že chci letos poznat :)
OdpovědětVymazatAnotace mě velmi nalákala na čtení, ale komentáře některých mě odradily. Ale po přečtení tvé recenze jsem rozhodnutá si ji prostě přečíst :)