Příběh geniální fotografky, se kterou nebylo snadné žít
Autor: Myla Goldberg
Orig. název: Feast your eyes
Rok: 2019, v ČR: 2020
Počet stran: 352
Nakladatelství: Odeon
Překlad: Jana Kunová
Moje hodnocení: ✶✶✶✶
Román zachycuje krátký život fiktivní fotografky Lillian Prestnové od počátku 50. do konce 70. let 20. století. Lillian, dívka z konzervativní středozápadní rodiny, přichází přes nesouhlas rodičů do New Yorku studovat fotografii. Poměrně brzy však otěhotní a jakožto svobodná matka se ocitne na okraji společnosti i v tísnivé finanční situaci. Ve svém až sebezničujícím, silně sebestředném zápalu pro umění se neohlíží ani na konvence, ani na svou životní úroveň. Pohybuje se na okraji avantgardních uměleckých kruhů a veškeré síly směřuje k tomu, aby své fotografie mohla vystavit…
POSTAVY:
Lillian "Lilly" - šla si za svým snem, kterému odevzdala celý svůj život
Samantha Jane - dcera Lilly, která byla po focení na druhém nejdůležitějším místě u Lilly
OBÁLKA:
Původní obálka je velmi temná, česká je o dost veselejší, což vzhledem k obsahu příběhu není zrovna ideální, na druhou stranu, původní obálka mě vůbec nezaujala, zato naše ano.
MOJE HODNOCENÍ:
Knihy ze světové knihovny Odeon nejsou jednoduchým čtením. Jelikož jsem dostala chuť na "Odeonku" a navíc anotace samotné knihy mě nesmírně zaujala, po knize jsem sáhla.
Pastva pro oči je velmi silná kniha ale zároveň je napsaná dost těžko stravitelně. Nejedná se o klasický beletristický text, ani typický text v dopisech. Autorka se rozhodla vyprávět příběh napříč katalogem fotografií, které ale nejsou v knize vyobrazené. Takže text vypadá nějak následovně. Text nemá žádné kapitoly, pouze čtyři části, které jsou odděleny zhruba sedmi lety děje. Poté přichází název fotografie s jejím popisem. Následně je k tomu text od Samanthy a pak přicházejí různé úryvky komunikací od deníkových záznamů Lilly, přes dopisy její kamarádce až po myšlenky dalších postav.
Věděla jsem v co doufám, ale ne co očekávat.
Zprvu jsem měla pocit, že se dívám na nějaký dokument a musím přiznat, že jsem se čtením opravdu bojovala. Prvních třicet stránek je dost nepřehledných, ztrácela jsem se v postavách, popisech fotografií a jejich tvorbě. Navíc kvůli tomuto zvláštního stylu si nemůžete najít bližší vztah k Lillian, která má navíc opravdu zvláštní charakter. Ovšem jakmile jsem se prokousala tímto komplikovaným textem a zvykla jsem si na zvláštní styl a zapsala si postavy, tak jsem se začetla. Kniha není nijak dlouhá a dějově zaštiťuje dvacet let. Kniha začíná informací, že Lilly zemřela, takže vlastně touto retrospektivou se vracíme k jejímu životu. Celý katalog patří k výstavě na uctění její památky.
Lilly a Samantha jsou dvě hlavní hrdinky této knihy, které jsem si ale nijak nezamilovala. Ani jedna z nich neměla snadný život, což vedlo k celé řadě špatných rozhodnutí. Lilly byla fotografií až posedlá, dle mého názoru. Nezajímali ji ostatní lidé, zavrhla rodiče, kteří ji nepodporovali v jejím snu, opustila muže, se kterým několik let žila a co hůře, dnes a denně fotila svou dceru, které tím způsobila další psychické problémy. Navíc Lilly fotila velmi zvláštní snímky, které si ale nenechávala pod pokličkou. Byla to pouliční fotografka, která neměla ráda umělost. Fotila přirozeně a často bez toho, aby někdo věděl, že je focen.
"Já tebe taky" je vždy jen pouhá ozvěna. Chtěla jsem, aby má slova nebyla jen odrazem těch jeho.
Pastva pro oči je temné čtení zabývající se silnými tématy odehrávající se v padesátých a šedesátých letech minulého století. I když jsem si to na začátku čtení ani nepomyslela, kniha mě bavila a co víc, rozlomila mi srdce vedví. Tato kniha není focena ve zlaté hodince, nemá typický zlatý řez ani to není příběh na jedno cvaknutí. Touto knihou se budete postupně procvakávat a největší požitek najdete až v černé komoře, kdy vám jako celek dojdou všechny kousky skládačky do sebe.
Z knihy na vás nedýchne doba minulá, ani města, ve kterých se odehrává. To není podstatou, protože tu jsou v hlavní roli pouze fotografie a příběh odvíjející se v jejich pozadí. V knize je popsáno celkem 118 fotografií, které ale doopravdy existují. Sice jejich autorkou není Lillian Prestonová, ale osm až devět pouličních fotografek. Ve výsledku musím autorce zatleskat, jelikož její ojedinělý styl vyprávění ve výsledku koresponduje s tvorbou fotografií.
Jakmile se naučíte číst, už nikdy neuvidíte jen kupu písmenek, když otevřete knížku; jakmile se naučíte znát něčí tvář, už nikdy v ní neuvidíte cizí.
Není pochyb, že Lillian byla géniem ve svém oboru, ovšem nikde v díle není znát, že by byla šťastná. Její život byl plný nepochopitelných rozhodnutí a pravdou zůstává, že život po jejím boku nebyl vůbec snadný. Proto se není čemu divit, že tohle všechno ovlivnilo i její dceru. Pastva pro oči je bezesporu kniha z rozsahem, ale její čtení není lehké. Pokud máte rádi složitější příběhy, nepochopitelné hrdiny a bolestivé příběhy, pak mohu jen doporučit. Za mě silný čtenářský zážitek, ale musíte si zvyknout na styl psaní.
Za poskytnutí knihy na recenzi moc děkuji Ráďovi a Euromedii. Pastvu pro oči ulovíte na stránkách Knižního klubu se slevou!
Žádné komentáře