Recenze - Pět kroků od sebe

CYSTICKÁ FIBRÓZA | Láska dvou teenagerů, kteří se k sobě nesmějí přiblížit | Tak blízko a tak daleko zároveň

Autor: Rachael Lippincott, Mikki Daughtryo, Tobias Iaconis
Orig. název: Five feet apart
Pořadí v sérii: #1
Rok: 2018, v ČR: 2019
Počet stran: 256
Nakladatelství: Yoli
Překlad: Robert Čapek
Moje hodnocení: ✶✶✶✶✶

Stella Grantová má cystickou fibrózu a její kontakt s okolním světem je minimální. Aby neohrozila své šance na transplantaci, musí se chránit před kýmkoli a čímkoli, co by mohlo být nositelem infekce. Šest stop. To je vzdálenost, kterou musí dodržovat. Šest stop – bez výjimky.
Willa Newmana léčba vůbec nezajímá. Každým dnem mu bude osmnáct a pak – sbohem, nemocnice. Vykašle se na léky a konečně si bude užívat života.
Will je přesně tím, od koho by se Stella měla držet dál. Pokud se k němu přiblíží a nakazí se, mohla by přijít o své místo na seznamu čekatelů. Aby se tak nestalo, musí si držet odstup. Čím víc se ale s Willem sbližují, tím víc jim předepsaných šest stop začíná připadat jako trest.
Jaké by to asi bylo, kdyby si pro sebe mohli ukrást trochu té svobody, kterou jim vzala jejich nemoc? Co by se stalo, kdyby zkrátili vzdálenost na pět stop?

POSTAVY:

Stella Grant - má CF, má nustálou potřebu mít nad vším kontrolu, má svůj vlastní Youtube kanál, kde své sledující spravuje o svém zdravotním stavu; velmi dbá na svou léčbu

Will - také trpí CF, navíc chytil vir Burkholderia cepacia, který jeho stavu velmi uškodil, již byl na vrcholku seznamu dárců na nové plíce, ale tento vir tomu zabraňuje

Poe - nejlepší kamarád Stelly, také má CF a bojuje s ní, je to gay 

Barb - ošetřovatelka Stelly, dbá nad její léčbou a nechce ohrozit její zdraví

OBÁLKA:

Česká obálka je převzatá ze své domoviny a já jsem z ní unešená. Nádherná modrá barva, plíce v popředí, na kterých jsou květy. A na druhý pohled si člověk všimne siluet mladého páru, který je od sebe PĚT kroků vzdálený. Některé obálky jsou hodně dokonalé, a právě tato jí je. Obálka nádherně opisuje příběh. 

FILMOVÉ HODNOCENÍ: 

Včera večer jsem dočetla knižní předlohu a dnes ráno jsem si musela okamžitě zapnout i film. Už dlouho se mi nestalo, že bych narazila na tak zdařilou adaptaci knihy. Všechny postavy, scény, zvraty a dokonce i hlášky byly ve filmu obsaženy. Herci byli navíc i velmi dobře namaskováni, takže bylo na první pohled jasné, že jsou opravdu nemocní. Velkým plusem, oproti knize, je grafické zobrazení Willových kreseb, které jsem si díky knize představovala, ale až ve filmu dostali pravou podobu. Škoda, že je do knihy nezakomponovali. 

Nyní, při psaní této recenze si pouštím soundtrack, který není nijak výjimečný, ale ty melodie se mi zalíbily a k ději opravdu sedli. Mám tam asi tři velmi oblíbené skladby. Jediné, co mě překvapilo, byl konec... Jelikož se tzv. epilog na filmové plátno nedostal. Trošku mě to mrzí, ale třeba se někde objeví alternativní konec. 

EDIT: Objevil se alternativní konec, trošku jiný než v knize, ale nevadí.

Cítím, jak mi něco stoupá z hloubi hrudi, ve špičkách prstů a v žaludku. Je to touha natáhnout ruku a dotknout se hladké pokožky na její paži, sáhnout si na jizvy, které po těle určitě má. 

Ale nikdy to nebudu moci udělat. Vzdálenost mezi námi se nikdy nezmění a nikdy nezmizí. 

Šest kroků na věčnost. 

MOJE HODNOCENÍ: 

Smutné příběhy o láskách a vztazích nemocných mě nějakým způsobem přitahují. Nejsem masochista, naopak jsem velká citlivka, která brečí opravdu u většiny těchto knih. Takže se asi ptáte, proč zrovna já po těchto knihách sahám. Upřímně se vždy nechám zlákat anotací nebo filmovým trailerem. Už to asi bude docela pravidlo, že každý rok čtu podobný příběh většinou od Yoli, a vždy mě to dostane. Ať to byly Hvězdy nám nepřály, Zůstaň se mnou, Tisíc polibků nebo vloni Normálně jiní. U těchto knih vždy nesmírně trpím ale i tak je miluji. A teď se k nim řadí i Pět kroků od sebe. 

Na tuto knihu jsem narazila náhodou na konci loňského roku když vyšel trailer na film. Co vám budu povídat, trailer jsem si zapnula minimálně třikrát za sebou (a nebylo to proto, že bych nerozuměla angličtině). Kniha se mi dostala do rukou již jako reading copy, ale bohužel jsem ji nestihla přečíst před vydáním finální verze, takže jsem se začetla rovnou do ní. Do knihy jsem se okamžitě ponořila. 

"Neber to vážně, Stello," říkám a couvám ke dveřím.

"Je to jen život. Skončí dřív, než se nadějeme."

Cystická fibróza je onemocnění o kterém jsem ještě před dvěma lety neměla ani tušení. A nyní je to již má třetí kniha s tímto onemocněním. Toto onemocnění není nijak nakažlivé - jedná se o genetické onemocnění, které postihuje nejčastěji dýchací a trávicí ústrojí. V současné době neexistuje možnost vyléčení, existuje pouze léčba, která lidem s tímto onemocněním dokáže prodloužit a zlepšit život. Hrdinové v této knize trpí touto nemocí, ale Will má navíc bakterie komplexu Burkholderia cepacia, které jsou pro lidi s onemocněním CF velmi nebezpečné. Lidé s CF mají velmi blízko k různým infekcím, proto se vyžaduje velká opatrnost pro kontakt. 

Pět kroků od sebe jsem přečetla během dvou dnů a kdybych mohla, přečetla bych ji na jeden zátah. Okamžitě jsem se do knihy začetla a hrdiny jsem si oblíbila. Z jednotlivých stran jsem cítila veškerou bolest a trápení hrdinů. A kdykoliv jsem se nadechla, cítila jsem zvláštní pocit. Stella je velmi dobrá hrdinka, která potřebuje mít všechno tak nějak pod kontrolou. 

Pět kroků od sebe je vyprávěna ich-formou Stellou a Willem, kteří se střídají po kapitolách. Celkem je v knize 31 kapitol, které jsou vesměs krátké, což je přesně to, co mám ráda. Ačkoliv kniha nedosahuje ani 300 stran, uplyne v ní docela dost času. I přesto se celý děj odehrává v nemocnici. Žádná postava není navíc, každá má svůj důvod. Will je na začátku typický teenager bad boy, který je znuděný nemocnicemi, kašle na léčbu a ještě ke všemu chytil bakterii, která mu vzala veškeré naděje na transplantaci plic, která mu mohla prodloužit život. Navíc je pro ostatní nemocné CF hrozbou. Stella má plíce ve velmi špatném stavu a je vysoko na seznamu dárců. Navíc je to opravdu bojovnice a všichni by jí měli jít příkladem. 

Ačkoliv ani jeden z nich neplánoval se do sebe nějak zamilovat, stalo se. Ani nic jiného se nedalo čekat. Stella chce Willa napravit, protože má ráda pořádek. Will nakonec kývne, že se bude pořádně léčit a společně se Stellou i jejím kamarádem Poem dodržují přesnou léčbu. Zároveň si ale drží odstup skoro dvou metrů. Pro mě osobně je opravdu nepředstavitelné, že bych se milované osoby nesměla vůbec dotknout. Tito mladí lidé nemají ani dvacet let a prožívají svou první lásku. Pro ně je to na jednu stranu ještě horší. Celý život je jim něco odepřeno, a když najdou svou spřízněnou duši, i ta je jim zakázaná. 

Nečekala jsem, že se do knihy natolik ponořím. Přeci jen podobné příběhy tu již byly a já nejsem úplně cílovka. Věděla jsem, co mohu od knihy čekat, předpokládala jsem slzy, ale že u knihy budu tolik brečet a příběh mě natolik zasáhne, to jsem opravdu nečekala. Někomu přijde nereálná láska mezi Willem a Stellou, ale mě přišla přirozená. Dva mladí lidé, kteří většinu svých dní trávili v nemocnici. A jelikož nikdy nepoznali nic jiného, naprosto jí podlehly. Navíc uběhlo několik měsíců, kdy se Will a Stella sbližovali. 

"Můj život nezachrání vůbec nic, Stello. Ani tvůj. Na tomhle světě dýcháme všichni půjčený vzduch."

Ano, kniha nepřináší příliš mnoho nového. Příběh zamilovaných nemocných teenagerů tu už několikrát byl. Tady je to zpestřeno jinou nemocí, o které se příliš nehovoří. Hlavní hrdinka je navíc youtuberka, což náležitě oceňuji. Neskrývá se za svou rouškou, ale naopak se snaží lidem sdělovat o své nemoci. Dala jsem si tu práci a trošku jsem googlila. Našla jsem více takových lidí, kteří o svých nemocech otevřeně hovoří.

Pět kroků od sebe není inspirována skutečným příběhem, ale existuje dost podobný životní příběh Katie a Daltona Pragerových. Oba trpěli CF a Dalton chytil stejnou bakterii jako knižní Will. Oba se na všechno nebezpečí vykašlali s tím, že stejně umírají a vzali se. O jejich osudech píše nejeden článek na internetu. Například zde si o nich můžete přečíst. 

"Lidský dotek. Jeden z prvních způsobů komunikace. Od člověka, kterého milujeme, ten dotek potřebujeme skoro stejně, jako potřebujeme vzduch, abychom žili. Nikdy jsem nerozuměla důležitosti doteku - jeho doteku - dokud jsem o něj nepřišla." 



Za poskytnutí knihy na recenzi moc děkuji Radkovi a Euromedii. Pět kroků od sebe ulovíte na stránkých Knižního klubu se slevou!