Recenze - Doufejme v to nejlepší

Jak najít sílu žít dál po smrti partnera? | Autobiografický román

Autor: Carolina Setterwall
Orig. název: Låt oss hoppas på det bästa
Pořadí v sérii: #-
Rok: 2018, v ČR: 2019
Počet stran: 328
Nakladatelství: Kniha Zlín
Překlad: Lucie Podhorná
Moje hodnocení: ✶✶✶✶/a půl

Když mu naposledy přeje dobrou noc, netuší, že je to naposledy. Nejspíš by do svých slov vložila víc energie. Ani on ji nezastaví, když ji vidí odcházet. Místo toho upřeně sleduje obrazovku počítače. Oba si myslí, že se ráno uvidí. To se ale nestane. Neuvidí se už nikdy. Carolina najednou zůstane úplně sama s malým synkem a musí se vyrovnat nejen s žalem a smrtí partnera, ale také s vlastním životem, novými vztahy a jejich nemilosrdnými očekáváními.

Tak zoufale toužím po době, po dnu, kdy to ve mně už nebude tak čerstvé. Kdy zjistím, jak mám dál žít, jak se mám dokázat postarat o Ivana, kdy se budu cítit, jako bych žila normální život, a ne šíleně špatný a tragický žert. 

POSTAVY:

Carolina - byla bouřlivá, zamilovala se do Aksela, se kterým se rozhodla mít dítě
Aksel - zamiloval se do Caroliny, společně strávili krásných pět let a pořídili si synka Ivana
Ivan - syn Caroliny a Aksela, 

OBÁLKA:

Peříčková obálka je velmi povedená. Těším mě o to víc, že se jedná o zcela naši obálku. Pokud z knihy sundáte přebal, najdete úryvek z jednoho Carolinina dopisu. Takže pokud jste neuronili slzu při anotaci, po sundání obalu se to s velkou pravděpodobností stane.

FILMOVÉ HODNOCENÍ:

-

Během druhé noci pro mě bylo důležité, že ses snad nikdy nedozvěděl, že umíráš. Přála jsem si, abych mohla něco udělat, abych mohla zaplatit někomu, kdo by se mi za to zaručil. 

MOJE HODNOCENÍ:

Přiznám se, že jsem o tom, že se chystá tato kniha vydat opravdu netušila. Až do chvíle, kdy vyšla jsem o její existenci naprosto netušila. Ale jakmile jsem spatřila obálku a přečetla si anotaci, hned jsem věděla, že si ji potřebuji přečíst.

Klasické romány pro ženy končí tím, že ona a on se najdou, jsou šťastní a třeba si pořídí dítě. A právě takto začíná tato kniha. Tady je vše naruby. Carolina a Aksel jsou spokojení mladí rodiče. Jednoho dne ale ve spánku Aksel zemře. Došlo u něj k zástavě srdce a Carolina ho ráno nachází bez života. V ten okamžik se jí hroutí svět a přesto musí žít pro jejich malého synka Ivana.

Co následuje? Zařizování pohřbu, zabalení Akselových věcí, vyřešení formalit ale především, naučit se žít bez milované osoby. Ztráta blízké osoby, kord v takto mladém věku, je největší možná tragédie. Zatímco se mladá rodina měla spíše rozrůstat, čeká ji velká ztráta. Carolina se musí naučit postarat samu o sebe a především o jejich společného synka. Přijít na to, jak v Ivanových očích ponechat představu otce, kterého si nikdy nemůže pamatovat. 

V těch chvílích si říkám, že už nikdy nepotkám nikoho, jako jsi byl ty, už nikdy na mě nikdo nebude tak hodný. Už nikdo mě nebude tak bezpodmínečně milovat. Už nikdo mě nedokáže tak uklidnit. Už nikdo nikdy nebude jako ty. 

Doufejme v to nejlepší vypráví Carolina svýma očima právě Akselovy. Navíc se vše odehrává ve dvou časových rovinách - v minulosti a přítomnosti, kdy se časy střídají po kapitolách a každá kapitola je přehledně pojmenována podle toho, kdy se odehrává. Čtenář tak čte jednu kapitolu v zoufalství po smrti partnera, a druhou kapitolu teprve poznává začátky jejich vztahu. Sledujeme Carolininu bolest a zároveň snahu najít rovnováhu a být dobrou matkou Ivanovi.

Celá kniha je autobiografií spisovatelky Caroliny Setterwallové, jejíž autentická zpověď mě velmi rozplakala. Na lehkých tři sta stranách popsala svou bolest, žal, trápení a zoufalství natolik reálně, že jsem měla zlomené srdce. Někomu může postava Caroliny ke konci opravdu vadit, ale jak ji můžeme soudit po tolika bolesti? Sama jsem doufala, že se rozhodne jinak, a s jejím rozhodnutím jsem vůbec nesouhlasila. Ovšem možná právě o to autorce šlo. Možná.

Autorka píše blog, který začala psát právě po smrti svého Aksela. První zveřejněný příspěvek se jmenuje Tma. Celá kniha je tedy v podstatě přepisem celého blogu. Pátrala jsem po dalších osudech autorky a co jsem dohledala, je dnes již spokojená s mužem a spisovatelem, který si také prožil tragickým obdobím ztráty.

Jsi tak mrtvý, jak jen člověk může být, a já už v tomhle pokoji nedokážu zůstat.

Kniha je nesmírně čtivá, dojemná a plná bolesti. Není to lehká kniha, kterou smlsnete jako malinu, ale rozhodně ji ze srdce mohu doporučit. Nic podobného jsem doposud nečetla a autorku obdivuji za to, že se rozhodla podělit o své pocity se čtenáři. Doufejme v to nejlepší je přesně ta kniha, u které budete plakat, a po jejím dočtení ve vás bude žít ještě dlouho poté. Po přečtení poslední strany jsem se hodně zamyslela a svého partnera jsem šla ihned obejmout. Láska je nádherná věc, kterou si musíme hýčkat. Nikdy totiž nevíme, co se může stát. 

V prázdnotě, která po tobě zůstala, myslím na tvoje zvuky. Chybí mi. Tlumená ozvěna nekonečného sprchování v koupelně. Zvuk čištění zubů a následné kloktání. Tvoje kýchání a zívání. Chybí mi všechny tvoje zvuky.

Když ti naposledy přeju dobrou noc, netuším, že je to opravdu naposledy. 

Za poskytnutí knihy na recenzi moc děkuji Míše a Albatrosmedia. Doufejme v to nejlepší zakoupíte na eshopu se slevou!