Někdy vás nemusí spláchnout vlna, abyste byli zničeni na kousky
Autor: Karin Krajčo Babinská
Rok v ČR: 2022
Počet stran: 320
Nakladatelství: CPress
Moje hodnocení: ✶✶✶✶
Vzpomínky jsou jako vlny, stále se k nám vrací.
Den Eminých narozenin se kvapem blíží. Kromě členů její rodiny se však na oslavu chystá i jeden nezvaný host – minulost, kterou všichni považovali za dávno mrtvou. V návalu nečekaných emocí tak začnou ožívat události z jedné dovolené v Thajsku, která otřásla osudy všech zúčastněných. Polozapomenuté vzpomínky se vracejí se silou tsunami a hrozí, že rodinu plnou tajemství rozmetají na kousky.
Den Eminých narozenin se kvapem blíží. Kromě členů její rodiny se však na oslavu chystá i jeden nezvaný host – minulost, kterou všichni považovali za dávno mrtvou. V návalu nečekaných emocí tak začnou ožívat události z jedné dovolené v Thajsku, která otřásla osudy všech zúčastněných. Polozapomenuté vzpomínky se vracejí se silou tsunami a hrozí, že rodinu plnou tajemství rozmetají na kousky.
Vzpomínky jsou jako vlny, nepřestávají na ni dorážet.
POSTAVY:
Ema - slaví šedesáté narozeniny, má dvě dcery a uvědomuje si, že svůj život neprožila tak, jak chtěla
Milan - manžel Emy, je odtažitý, nepotrpí si na doteky a intimnosti
Ludvík - mladší bratr Milana, je několikrát rozvedený a je to proutník
Adéla - dcera Emy a Milana, není spokojená se svým tělem, stále se srovnává s dokonalou matkou
Robert - přítel Adély, neustále po ní touží
Julie - mladší dcera Emy a Milana, miluje koně a je zakoukaná do staršího kluka
Stejně jsou fotky jen mrtvé obrázky. Zakonzervované okamžiky, na kterých se většina účastníků přihlouple usmívá, protože to tak má být. Ať už se cítíme jakkoliv, když se na nás namíří objektiv, vyceníme zuby, abychom si později připomínali, že se nám tenkrát pěkně žilo. Bez ohledu na realitu.
MOJE HODNOCENÍ:
Přiznám se, že jsem o Karin Krajčo Babinské věděla, že píše knihy, ale nějak jsem měla za to, že nepíše beletrii. O to víc mě překvapila anotace její novinky, a zaujala mě natolik, že jsem si ji ráda přečetla.
Proč by ji mělo její lhaní trápit? Říká lidem prostě to, s čím se nejlépe vyrovnají, a většinou je tak všechno mnohem jednodušší. K čemu by byla pravda?
Tsunami je příběh soustředěný kolem jedné rodiny. Na úvod musím podotknout, že se nejedná o běžnou rodinku, součástí této byste asi nechtěli být. Ani já ne. Ačkoliv by se mohlo zdát, že manželství Emy a Milana je zcela běžné, není. Milan je velmi odtažitý nejen na doteky a intimnosti, ale i na čas, který tráví se svou rodinou. A jeho manželka Ema, která je umělkyně srdcem i duší vedle něj chřadne. Kdyby s ním před lety neotěhotněla, věnovala by se své kariéře, která ji naplňovala štěstím.
Tolik energie a vášně ještě nezažil. Byla jako nejprudší příliv, který se pravidelně hrne na pevninu a zaplaví vše, co mu stojí v cestě, byla jako vlna, která člověka smete, smýká s ním po písku a nechce dovolit, aby se nadechl a vzpamatoval.
Hlavní hrdinka Ema svůj život odevzdala rodině, udusila v sobě lásku i chuť k jinému životu i kariéře. Přesto nebyla šťastná. Ač se snažila dopřát alespoň svým dětem štěstí, je znát, že její rozhodnutí negativně ovlivnilo i její děti.
Adéla je starší dcera Emy a Milana, která je v ledasčem po svém otci. Ve druhé části, kdy je náctiletá, ji poznáváme jako klasickou teenagerku s běžnými problémy. Prožívá svou velkou první lásku, ale zároveň si uvědomuje, že není ani z poloviny tak dokonalá jako její matka, která má na svůj věk daleko lepší postavu a je krásná. Mimo to, že se tak trochu necítí dobře ve své kůži prožívá i další smutky, které si nechává pro sebe.
Jak blízko má láska k nenávisti. Jsou jako dvě sestry, jako obrácené strany jedné mince.
Ženské hrdinky nejsou dokonalé, ale stejně tak tomu není ani u mužských postav. Milan a Ludvík. Dva bratři, kteří jsou odlišní nejen vizuálně, ale především svým chováním. Jeden proutník a druhý tichý a odtažitý. Přesto jsou to muži, kteří mají srdce. Robert je postava, která se vykresluje postupně, a pokud vám tu nechci vyspoilerovat celý příběh, nemůžu dále pokračovat. Je to ale velmi zajímavá postava, která se velmi vyvine.
Pojmenovat knihu Tsunami byla naprosto perfektní volba. Nejen že vypráví o osudném prosinci 2004, kdy se tato tragédie skutečně odehrála, ale i v přeneseném významu dává smysl. Osudy hrdinů určují jejich rozhodnutí, ať už se jedná o život bez lásky, o rozhodnutí založit rodinu po jedné "nehodě", nebo žít ve lži, to hrdiny nakonec smete vlna odlišná té, kterou zažili v Thajsku, a přesto ničivější.
Co může vědět o lásce? Nikdo o ní nevíme nic, přemítala. Má tolik podob, je tak nevyzpytatelná. Objeví se a chytí nás do pastí, poblouzní, poblázní a pak si klidně jednoho dne zmizí a nechá nás v bolesti tak velké, až nám hoří nitro a vše krásné se spálí na popel.
Kniha je rozdělena na tři části. První a poslední se odehrávají v přítomnosti, a prostřední část vrací hrdiny do minulosti, ve které se něco přihodilo, co ovlivnilo životy jich všech. Jaké tajemství to bylo, a co přineslo za následky, to hrdiny vrací o čtrnáct let nazpět. Mám ráda retrospektivní vyprávění, ale bohužel dost často se stává, že to v příbězích nedává úplně smysl, v této naopak, to bylo skvěle užito. Čtenáři se tak nabízí různé teorie, co se mohlo přihodit.
Karin Krajčo Babinská má rozhodně co nabídnout čtenáři, který hledá příběh ze života o lidech, kteří chybují. Sama jsem se od knihy horko těžko odtrhávala a zajímalo mě, jak to celé dopadne. Ač jsem měla jisté teorie, a ty se potvrdili, stejně mě v knize čekaly věci, které jsem nečekala. Knihu mohu rozhodně doporučit pro fanoušky rodinných dramat a tajemství.
Je jako jistota uprostřed chaosu, jako kotva v rozbouřeném moři. Podvolí se a nechá mámu, aby ji hladila po zádech a ujišťovala ji o své lásce. Poslouchá ten konejšivý příval slov a připadá si zase jako malá holčička, která nemůže v noci usnout a potřebuje matčinu přítomnost, aby zahnala strach a byla schopná čelit všem obavám z temnoty.
Za poskytnutí reading copy před vydáním moc děkuji Albatrosmedia. Tsunami již nyní pořídíte na e-shopu se slevou!
Žádné komentáře