Humbookfest 2019

Pohodlně se usaďte, tohle bude dlouhý!

Ahoj všichni,

konečně jsme se dostala k tomu, že vám sepíšu své pocity a dojmy ze čtvrtého ročníku knižního festivalu Humbook, který se konal v sobotu 5. října 2019 v Kongresovém centru v Praze. Celý festival byl kompletně vyprodaný, takže poprvé konečně naplnil své kapacity. Bohužel se ve stejný den konal také jiný dětský festival, kvůli kterému byly některé prostory omezeny. Jak se mi celý festival líbil? Měla jsem PLUS lístek nebo obyčejný? A co říkám na autory se dočtete v článku.

Humbook jsem navštívila již potřetí - chyběla jsem pouze na první ročníku, protože jsme se v ten den stěhovala. Jak se mi líbilo na Humbooku2 a na Humbooku3 se dočtete tu. Ale jinak jsem pravidelným návštěvníkem. Humbook je pro mě akce, kdy mohu potkat své přátele ale také lidi, kteří se mnou sdílí stejnou vášeň - knihy. Jsem moc vděčná všem, kteří za mnou přišli a chtěli se se mnou vyfotit nebo mě oslovili. Opravdu si vás všech moc vážím a jsem nesmírně ráda, že vás baví to, co dělám.

Hned v prvních chvílích jsem se potkala s holkama Mai a Kačí, které byly mými parťačkami po celý den. Ihned jsme s holkama zavítali k šatně a chvíli poté ke stánku s knihami, kde se to hemžilo spousty lidma. Nakonec jsme využili volnějšího návalu a vydali se ke knihám. Sama jsem si na místě kupovala druhý díl Nikdynoci Boží hrob, protože jsem si ho chtěla nechat rovnou podepsat. A neuvěříte, co jsem tam OBJEVILA?! Mai na mě zavolala, že tam mají Funko POP! prince Harryho! Takže si asi dovedete představit mé obrovské nadšení a vlnu emocí, která okamžitě musela jít ven. Prince jsem si samozřejmě koupila.

Humbook s pořadovým číslem 4 přinesl tentokrát pouze dvě zahraniční hvězdy - Mary E. Pearson a Jaye Kristoffa. Přiznám se, že jsem Mary tipovala už minulý rok, takže když se letos její jméno objevilo na seznamu hostů, nebyla jsem nijak překvapená. Její sérii Falešný polibek mám velmi ráda. Pokud máte rádi romantickou young adult fantasy, která je jiná než ostatní, pak si ji rozhodně přečtěte! Oba autoři měli svou vlastní půlhodinovou besedu, kdy byl prostor i na zodpovězení otázek. Mary na sebe prozradila, že při psaní ráda poslouchá hudbu. Je také knihomolka knihy má naprosto všude, četla dokonce knihy Leigh Bardugo, které má ráda. A také prozradila, že je nesmírně nadšená z obálek svých knih.

Od Jaye jsem doposud četla pouze první díly jeho sérií. Illuminae byla fajn ale nejsem do ní tolik zamilovaná jako ostatní, bohužel. Nikdynoc byla pro mě fuškou, ale přečetla jsem ji a bavila mě. Ty poznámky pod čarou a pomalý začátek mě ale málem umořily. I Jay měl svou besedu, která byla nabitá otázkami a zajímavostmi, Jay sršel vtipem a bavil publikum. Kdyby se na jeden den mohl převtělit do nějaké své postavy, byla by to zaručeně postava pana Laskavého. I přesto ale podotkl, že nemá rád kočky. Myslel si, že Illuminae bude propadák a nikdo ho nebude chtít ani vydat.

Celý program byl pěkně nabitý a absolutně nebylo v mých silách stihnout všechno, co bych chtěla. Několik besed a workshopů se bohužel překrývalo, takže jsem si musela dost vybrat kam jít a nejít. Ale nakonec jsem většinu plánovaného programu stihla. Spousta účastníků festivalu dorazilo opět v cosplay a musím před spoustou z nich smeknout, protože měli tak skvělé a originální kostými, že dodnes nechápu, jak je dokázali vytvořit.

Na festival jsem se nakonec dostala skrze PLUS vstupenku, kterou sehnal můj přítel. Jsem nesmírně ráda, že takto čaroval a já díky němu směla potkat autory a nechat si od nich podepsat knihy. Kromě vstupu na autogramiádu mě také čekala taška plná dárků. Kromě sladkostí od sponzorů, čajové záložky Loyd nebo pecek do uší v tašce nechyběl ani plecháček nebo reading copy knihy Pozorovatelka.

Po celém programu mě čekala několika hodinová fronta na setkání s Jayem a Mary. Naštěstí jsem čas ve frontě strávila ve skvělé milé společnosti Míši. Dost mě šokovalo, kolik nedočkavců bylo drzých a předbíhalo. Jedna slečna z konce řady postupně doputovala až před nás. Dokážu pochopit, že někdo pospíchal, potřeboval stihnout dopravu, ale dá se to říct a lidi na to koukají jinak. Ale takto předběhnout drze frontu a tvářit se jakoby nic.. to je za mě opravdu vrchol drzosti.