Book club: Rekonstrukce

O autorčině oblíbené knize, přípravě ale také o Rekonstrukci

Ahoj všichni,

poslední zářijovou středu se konal další Book club v jehož čele tentokrát stála kniha Rekonstrukce od spisovatelky Viktorie Hanišové. Večer se nesl ve velmi přátelské atmosféře a kromě Rekonstrukce jsme se dozvěděli i koho ve spisovatelském světě Hanišová nemusí.

Každý večer Book clubu je v něčem stejný a přesto v něčem jiný. Na těchto večerech mám opravdu ráda, že máme možnost s autorem jeho knihy probrat dojmy z knihy. Tentokrát se nás sešlo 25 a večer byl omezený kapacitou. Proto se na něj muselo dost dopředu přihlásit. Na Viktorii Hanišovou jsem dlouhou dobu slyšela jenom chválu, a po přečtení Rekonstrukce musím jedině souhlasit. Recenzi na knihu najdete ZDE. Určitě se plánuji pustit i do ostatních autorčiných knih.

Viktorie Hanišová je rodačka z Prahy a svou spisovatelskou kariéru odstartovala v roce 2015, kdy na svět přivedla knihu Anežka, která původně nesla název Smrt kohouta. Samotná tvorba této knihy trvala rok a půl a potom se dlouho pracovalo na redakčních pracích. Když poprvé přišla s prvním návrhem Anežky do nakladatelství Host, které si sama vybrala, většinu jí přeškrtali. Přes počáteční zlost je ale vděčná a především spokojená s výsledkem. Na dalších knihách pak pracovala kratší čas než na Anežce, jelikož se více věnovala přípravám na jednotlivé knihy a psala rychleji. I díky tomu pak konečné práce na knihách byli téměř minimální.

Nejdůležitější na psaní je příprava. Pokud ji autor nepodcení, píše se mu téměř samo.

Když začíná psát nový román, jako první má napsanou první a poslední větu. Jinak nemá žádný zaběhlý systém. Zapisuje si poznámky do notýsku během dne a večer je potom přepíše do počítače. Ale dává si vlastní deadliny. Například si řekne, že do konce měsíce dopíše povídku. Musí se tímto způsobem vystresovat, aby dospěla k výsledku.

Kromě psaní knih také hodně čte - píše posudky nebo překládá knihy. V jejích knihách jsou i autobiografické prvky a spousta osobních příhod. Ve svém volném čase ráda kouká na dokumenty o vrazích a psychopatech. Sama by jednou ráda nějakého odhalila.

Hanišová přiznala, že si nepamatuje jména a musí si vše dohledávat. Když se jí například někdo zeptá na některou její postavu z Anežky, musí dlouze tápat. Když psala Rekonstrukci, vedla si excel na roky ale na postavy rozpis neměla.

Jsou Anežka, Houbařka a Rekonstrukce trilogie?

Ne, autorka napsala dvě knihy a najednou si uvědomila, že se ve svých knihách zabývá tématem mateřství. Proto v jednom rozhovoru uvedla, že Rekonstrukce završuje volnou trilogii románů, jež propojují téma mateřství, a z toho vznikla fáma o trilogii. Každá kniha vypráví svůj vlastní příběh a nijak na sebe nenavazuje ani se nijak nestřetává.

Hanišová přiznala, že nejméně ráda má ze svých knih právě Houbařku. A důvod? Anežku napsala ani nevěděla jak. Byla čerstvou matkou, měla problémové dítě a potřebovala se vypsat ze svých emocí. Pak napsala Houbařku, se kterou není spokojená. Cítí, že by spoustu věcí dokázala dnes napsat jinak a líp. Takže nejradši má právě Rekonstrukci, jelikož při jejím psaní se cítila jako spisovatelka.

Konec Rekonstrukce není otevřený. Ukazuje to, že Eliška bude dále ve svém pátrání pokračovat. Najde si novou stopu a za ní půjde. Nikdy to nevzdá. Ale sama nemá vymyšlené rozuzlení. Ani ona neví, proč to matka udělala. Rekonstrukce není o vraždě, je o Elišce.

V závěru večera potom autorka nadšeně podepsala knihy. Moc děkuji Kubovi, který pro nás tyto skvělé večery pořádá. Jsem moc ráda, že se jich mohu účastnit a potěšit své knihomolské a žurnalistické srdce.