Recenze - Rekonstrukce

Vražda bratra a sebevražda matky | Eliška v touze po nalezení odpovědí zapomíná žít

Autor: Viktorie Hanišová
Rok: 2019
Počet stran: 312
Nakladatelství: Host
Moje hodnocení: ✶✶✶✶/a půl

Přežít ještě neznamená žít „Narodila jsem se, když mi bylo devět let, deset měsíců a sedm dní,“ začíná své vyprávění Eliška, hrdinka románu Rekonstrukce. Eliška nyní přebývá v tichém domě své zapšklé tety a její život nikoho nezajímá. Nebo to tak alespoň vypadá, soudě podle opatrných reakcí všech okolo. Eliška se zrodila z vraždy. Matka zabila jejího mladšího bratra a následně i sama sebe. Do té doby přitom vedli průměrný život, v němž nic nenasvědčovalo nadcházející tragické události. Nenašel se ani žádný dopis na rozloučenou, svědkové posledního dne zamlklé matky s dítětem si pořádně ničeho nevšimli. Eliška proto vyrůstá s desetiletou prázdnotou místo dětství, kterou se v dospělosti rozhodne objasnit. Proč to matka udělala? A proč ji nevzala s sebou… V pořadí třetí román úspěšné prozaičky Viktorie Hanišové je o přitažlivosti prázdných míst, o podmanivosti pádu do temnoty. Občas stačí málo, třeba snaha najít životní rovnováhu — a člověk se znenadání kýve nad propastí.

POSTAVY:

Eliška "Elis" - když jí bylo devět, našla mrtvoly své matky a svého mladšího bratříčka, na dobu před smrtí svých blízkých si nepamatuje

Romana - nejlepší kamarádka Elišky, na vysoké spolu začnou bydlet, narodí se jí dcerka

Miky - byl o pět let mladší bratříček Elis, jeho a Eliščina matka ho zabila

teta Leonie - starší sestra Eliščiny matky, bylo jí padesát když u ní devítiletá Elis začala bydlet

teta Marta - dvojče Kateřiny, její manžel měl nehodu po které zůstal odkázaný na invalidní vozík

OBÁLKA:

Dětská lopatka na písek a milimetrový papír, zkrátka devadesátky jak vyšité. V úvodu knihy je scéna na pískovišti, která samotné Lucii Zajíčkové utkvěla v paměti a proto ji umístila na obálku této knihy. Původně na obálce mohly být také jiné formičky, ale nakonec zůstala jen lopatka, která mi přijde skvěle vybraná. Nejen, že celá obálka působí dojmem a lá devadesátá léta, dále doprovází scénu z knihy, ale navíc podtrhuje i děj. Eliščinu touhu zjistit, co se tehdy stalo. 

MOJE HODNOCENÍ:

Na Viktorii Hanišovou jsem doposud slyšela pouze samou chválu. Jelikož jsem si českou prózu v posledních měsících dost oblíbila, její nejnovější román mě nesměl minout. Rekonstrukce je sice poslední z řad knih, které řeší téma mateřství, ale nijak na sebe knihy nenavazují. Proto se můžete pustit do knih v jakémkoliv pořadí.

Rekonstrukcí to začalo ale rozhodně jí to nekončí. Do knihy jsem se pustila s očekáváním, které ale rozhodně kniha překonala. Nemohla jsem se od ní odtrhnout. A když jsem náhodou nečetla, neustále jsem myslela na to, co bude dál. Je to tak i u jiných jejích knih? Musím to zjistit a hodně brzy. Autorka si v této knize zvolila nelehké téma, ze kterého mě mrazilo. Hanišové rozhodně musím uznat, že umí vytvořit dokonalé pozadí a vykreslit psychiku jednotlivých postav. 

Děj této knihy nesmírně rychle odsýpá a já se knihy nemohla nabažit, pořád jsem musela všechno odkládat, abych mohla odhalovat zákoutí celého příběhu. Kniha je sice nesmírně čtivá, čemuž dopomáhají i krátké kapitoly. Celý příběh je situován do známého prostředí Prahy (ČVUT nebo Podolí), takže příběh působí reálněji. Navíc se v knize zmiňují i reálná fakta o našich různých kauzách vrahů. Sama osobně si velmi dobře pamatuji na kauzu Čermáková, která svou malou Terezku v opilosti zalehla, potom ji odnesla do lesa, zahrabala a zapálila a potom běžela na policii s tím, že její holčička zmizela. Několik dní policistům trvalo než na podvod přišly.

Měla jsem zkrátka všechno, co jsem chtěla. Nic z toho, co jsem s tetou prožívala, ale nepřipomínalo skutečný život. 

Téma mateřství, které nejen spojuje všechny knihy Hanišové, je neuvěřitelně protnuto i v této knize. Ne jedno mateřství, ale celá řada. Kateřina, matka Elišky byla matka, která zabila svého synka a potom i sebe. Proč to udělala a proč si vybrala jen svého syna ale stále zůstává záhadou, která nedá Elišce spát. Dále tu máme postavu Romany, nejbližší přítelkyni Elišky, která si na vysoké začne se svým profesorem, se kterým otěhotní. Příběh svobodné mladé matky, na kterou se vybodnou rodiče a celá péče zůstává na ní a na Elišce. A potom tu je nesplněný sen mateřství tety Marty, které bohužel osud nedovolil donosit dítě.

Hlavní hrdinkou knihy je Eliška, která si nepamatuje svůj život před osudným dnem, kdy našla mrtvoly své matky a bratříčka. Od tohoto dne začal její nynější život. Kniha začíná když je Eliška malá a stěhuje se ke své tetě. V několika kapitolách sledujeme jak dospívá a stává se z ní studentka vysoké školy. Najednou získává ohromnou chuť k tomu zjistit, co se tehdy vlastně stalo. Co přimělo vlastní matku zabít jedno ze svých dětí a druhé ušetřit. Od té doby příběh začne lehce stagnovat. Eliška vyhledává lidi ze své minulosti, kteří ji posílají k dalším lidem a od kterých nedostává žádné nové informace.

Elišky mi bylo líto. Její život se ze dne na den zhroutil jako domeček z karet a ona ani netušila proč. Roky to nechávala být, ale pak se pustila do pátrání, které ale stále nikam nevede. Točí se kolem kruhu a s ní i příběh, který mrzne na mrtvém bodu. Za polovinou jsem si říkala, co jako bude dál. A do toho tedy autorka zakomponovala vztah Elišky s Davidem. Mužem, který Elišku ani příliš nepřitahoval, ale prostě se pro něj rozhodla. Eliščino pátrání se tak postupně stává až chorobnou posedlostí a já se začala obávat o její duševní zdraví.

Vzpomínky můžou být strašně zavádějící nebo úplně mylné.

S ubývajícími stranami jsem očekávala poměrně kruté finále, které se ale nakonec nekonalo. Hanišová ve své knize rozehrála příběh, který ale nebyl úplně dotažený. Pořád nevím, co si mám o konci myslet. Alespoň, že kniha není inspirovaná skutečnými událostmi. Knize mohu vytknout právě konec, jak píši výše. A druhým bodem za mě je natahování děje a stání na mrtvém bodě. Jinak knihu hodnotím kladně a těším se na další autorčin počin.

K Rekonstrukci dokonale sedí motto, které je obsaženo v anotaci. Přežít ještě neznamená žít. Eliška sice fyzicky přežila, ale její psychika utržila silnou ránu a to zrovna v době, kdy se její osobnost teprve začala rýsovat. Mohla bych na ni být nahněvaná, ale jak bych mohla, když si za to vlastně nemohla.

Knihu mohu doporučit všem, kteří mají rádi silnější příběhy, prokreslenou psychiku postav nebo dramatickou hrdinku. A samozřejmě příznivcům české literatury, jelikož Hanišová se řadí k lepším českým autorům. 

Za poskytnutí knihy na recenzi moc děkuji Aničce a Hostu. Rekonstrukci zakoupíte na jejich eshopu se slevou!