Recenze - Jménem mojí sestry - Knižní přístaviště

Historický román z válečné doby

Autor: Barbora Linke

Rok: 2021, Rok v ČR: 2022

Počet stran: 328

Nakladatelství: motto

Moje hodnocení: ****

Ve válce a v lásce je vše dovoleno.

Kamila při úklidu babiččina bytu objeví fotografii odhalující tajemství – babička měla sestru dvojče. Dvojčata Ester a Soňa dospívají v protektorátní Praze. Zatímco Ester sní o tom, že se stane slavnou primabalerínou, Soňa vidí své poslání jako zdravotní sestra. Krátce před válkou jejich vřelý vztah ochladne. Ester i přes nesouhlas rodiny přijímá angažmá v plzeňském divadle a Soňa prožívá první lásky. Ovšem ta osudová nosí německou uniformu.

Veškerá rozhodnutí mají důsledky. Právě ty nám určují, kdo jsme a kam se naše cesta bude ubírat.

POSTAVY:

Soňa - pracuje v nemocnici jako zdravotní sestra, je velmi odvážná, nebojí se říct naplno co si myslí

Ester - touží se stát primabalerínou, je dvojčetem Soni

OBÁLKA:

Nemám moc ráda, když se na obálkách knih objevují fotografie lidí, pokud se nejedná o filmovou obálku, ovšem u této knihy mi to zas tolik nevadí. Líbí se mi sépiový nádech obálky, i pozadí protektorátní Prahy patrné na první pohled.

Julie Neumanová je pro našeho Jirku ta pravá. Jenže dnešní doba není pravá pro ni. Až tady mě dostihne krutá realita - v jejich případě se to staré otřepané klišé „šťastně až do smrti“ nenaplní.

MOJE HODNOCENÍ:

Do této knihy jsem se pouštěla jen pár dní po vypuknutí války na Ukrajině, proto se mi kniha v těch dnech četla opravdu špatně. S knihou to absolutně nemá nic společného, jen jsem po ní sáhla v nesprávné době.

Už není žádné předtím, už je jen dnes. Na budoucnost zapomeňme. Není nám předurčeno snít o zítřku! Dneska se píšou dějiny.

Jménem mojí sestry mě velmi zaujala svou anotací. Příběh z protektorátní Prahy, odkrývání starého tajemství a osudová láska, to jsou jistoty, které mě vždy zaujmou. Se dvěma prvními body se kniha trefila, tou třetí až tolik ne. Poslední body anotace slibují milostný příběh, který může na čtenáře působit tak, že o tom vlastně kniha bude. Ale ono opak je pravdou. Hlavní hrdinka sice svou lásku potkává hned na začátku, ovšem nijak o něj nestojí. Vnitřně ji sice přitahuje, ale ona si to zakazuje a mezitím bloudí z náruče do náruče jiných.

Stěžejním tématem tu rozhodně není lovestory, jako snaha o přežití nebo boj s režimem. Soňa z pětičlenné rodiny velmi brzy zůstává s matkou sama. Její bratr i otec jsou zavražděni a sestra-dvojče odjela za lepším světem. Soňa je jiná, než dívky té doby. Kouří cigarety, jde z jednoho románku do druhého, nebojí se říct nahlas svůj názor. Rozhodně vám tedy bude sympatická, i když mě někdy přišlo, že je moderní až moc. Přesto ji nemůžete nemít rádi. Soňa je bojovník a rozhodně nemá jednoduchý život.

Netuším proč, ale vzpomenu si na Shakespeara. Ten kdysi napsal, že celý svět je jeviště a všichni lidé na něm herci. Takže stop, prosila bych si oponu…

Rozhodně se knize nedá upřít neuvěřitelná čtivost, která vás nutí číst dál a dál. Kniha se odehrává ve dvou časových rovinách. Kapitol ze současnosti, kdy vnučka nachází staré věci a začne zjišťovat minulost své babičky, je velmi málo, a vlastně bych je asi radši vynechala úplně. Jsou velmi krátké a vlastně nijak ostatní děj nedoplňují.

Ke knize mám dvě malé výtky. První, vynechala bych z anotace milostný příběh. Ono to, jak se to vlastně v knize seběhlo se mi moc líbilo, a bylo to jiné, než ve většině knih, co jsem doposud četla. A právě proto, bych to do anotace nedávala. A druhé, zamrzelo mě, že celé rozuzlení se dozvíme zhruba 14 stran před koncem. Sice jsem to tušila, ale nějak mě to vyrušilo ze čtení, protože pak těch zbývajících 14 stran jsem dočítala to, co mi před nimi řekli jasně.

Život je o tom, že uděláte jeden krok dopředu a dva zpátky.

Jménem mojí sestry je velmi hezká a smutná kniha zároveň. Přináší zase trochu jiný pohled na válku a rozhodně se těším na další autorčiny knihy. V knize jsem si našla celou řadu citátů.