Když schází odpověď na zásadní otázku, není možné jít dál.
Autor: Nadia Terranova
Orig. název: Addio fantasmi
Rok: 2018, v ČR: 2020
Počet stran: 216
Nakladatelství: Odeon
Překlad: Monika Štefková
Moje hodnocení: ✶✶✶
Ida se živí psaním fiktivních příběhů do rádia. Před lety se přestěhovala ze Sicílie do Říma, kde žije se svým manželem Pietrem – ten jí poskytuje oporu a něhu, ale z jejich vztahu již veškerá vášeň vyprchala. Teď se vrací do rodného domu, z něhož matka udělala skanzen, aby jí pomohla s prodejem. Stačí překročit práh a znovu se ponoří do traumatické minulosti: když jí bylo třináct, její otec beze stopy zmizel. V 6:16 ráno jednou vstal a odešel navždy. Otec, který není ani živý, ani mrtvý, se pravidelně objevuje v jejích nočních můrách a dokonce se jí začne zjevovat jako přízrak za bílého dne. V dusné atmosféře kulminuje i napětí mezi Idou a její matkou. S vědomím, že každý je přeživším svých vlastních bitev, si přiznává, že přesun do Říma byla pouhá snaha utéct před přízraky, obsesemi a vnitřními démony. S maximálním úsilím je nakonec přemůže – a cestou nazpět symbolicky pohřbí svého zmizelého otce. Její hodinky konečně ukazují 6:17.
Jsem dospělá žena přibitá ke stínu svých panenek z dětství.
POSTAVY:
Ida - jako dítě pomáhala matce s péčí o otce, když jí bylo třináct, její otec beze stopy zmizel
Sebastien - otec Idy, byl nemocný a trpěl depresemi, jednoho dne odešel z domu, a už o něm nikdo neslyšel
matka - se svou dcerou se odcizila, ztrátu manžela si neuměla pořádně vysvětlit
Sebastien - otec Idy, byl nemocný a trpěl depresemi, jednoho dne odešel z domu, a už o něm nikdo neslyšel
matka - se svou dcerou se odcizila, ztrátu manžela si neuměla pořádně vysvětlit
OBÁLKA:
Původní fialová obálka se mi vůbec nelíbí a přiznám se, že bych knihu v knihkupectví minula. Naše nová obálka mi k příběhu sedí a líbí se mi.
Paměť je tvůrčí akt: vybírá si, buduje, rozhoduje, vyřazuje; román paměti je ta nejčistší hra, kterou máme.
MOJE HODNOCENÍ:
Jelikož mám Itálii jako zemi ráda, chtěla jsem odhalit i kouzlo jejich literatury. Sbohem, přízraky je mé druhé setkání s italským autorem, ovšem i když z knihy nejásám do nebe, nijak ji nezatracuji.
Říká se, že někdy je lepší nevědět. V tomto případě je ale nevědět tragičtější, než znát pravdu. Třináctiletá Ida a její matka netuší, co se stalo s jejich otcem a manželem Sebastienem. Zkrátka se jednoho dne sebral a odešel z domu. Beze vzkazu, beze stopy, zkrátka bez ničeho, co by dávalo smysl. Obě ženy se s přibývajícími roky s onou skutečností naučily žít. Ale stále je pronásleduje duch muže, který zmizel z jejich životů. Stále je naděje, že někde je a že se vrátí. A právě toto je nejhorší. Obě ženy totiž stále tuto kapitolu nedokázali uzavřít.
Ida je vdaná ale láska s jejím manželem jaksi vyprchala, nicméně si neztěžuje. Vrací se ke své matce, aby jí pomohla s přebráním starých věcí z doby, kdy žily s otcem. Staré věci vyvolávají vzpomínky a novou naději, nicméně je potřeba se jimi probrat a konečně je vyřadit z jejich životů.
Sbohem, přízraky je kniha, která nemá příliš složitý děj. V podstatě se točí stále jen kolem toho jednoho a k tomu se čas od času připlete nějaká ta další postava. Ovšem to neznamená, že by kniha byla nějak špatná. Jen se nejedná o veselé čtivo.Rozhodně se při jejím čtení zamyslíte nad svými životy.
Idě a její matce nezávidím situaci, ve které se ocitly. Jejich životy to velmi poznamenalo, a i jejich vztah utrpěl ještě více, než předtím.
Jelikož mám Itálii jako zemi ráda, chtěla jsem odhalit i kouzlo jejich literatury. Sbohem, přízraky je mé druhé setkání s italským autorem, ovšem i když z knihy nejásám do nebe, nijak ji nezatracuji.
Říká se, že někdy je lepší nevědět. V tomto případě je ale nevědět tragičtější, než znát pravdu. Třináctiletá Ida a její matka netuší, co se stalo s jejich otcem a manželem Sebastienem. Zkrátka se jednoho dne sebral a odešel z domu. Beze vzkazu, beze stopy, zkrátka bez ničeho, co by dávalo smysl. Obě ženy se s přibývajícími roky s onou skutečností naučily žít. Ale stále je pronásleduje duch muže, který zmizel z jejich životů. Stále je naděje, že někde je a že se vrátí. A právě toto je nejhorší. Obě ženy totiž stále tuto kapitolu nedokázali uzavřít.
Ida je vdaná ale láska s jejím manželem jaksi vyprchala, nicméně si neztěžuje. Vrací se ke své matce, aby jí pomohla s přebráním starých věcí z doby, kdy žily s otcem. Staré věci vyvolávají vzpomínky a novou naději, nicméně je potřeba se jimi probrat a konečně je vyřadit z jejich životů.
Všichni toužíme po někom, kdo nás opustil, a chtěli bychom si s ním dát poslední skleničku vína u stolku v malé uličce, zeptat se ho na věci, na které už jsme se ptali, a poddat se teplu, objetí, ztracené vůni, štiplavé a povědomé.
Sbohem, přízraky je kniha, která nemá příliš složitý děj. V podstatě se točí stále jen kolem toho jednoho a k tomu se čas od času připlete nějaká ta další postava. Ovšem to neznamená, že by kniha byla nějak špatná. Jen se nejedná o veselé čtivo.Rozhodně se při jejím čtení zamyslíte nad svými životy.
Idě a její matce nezávidím situaci, ve které se ocitly. Jejich životy to velmi poznamenalo, a i jejich vztah utrpěl ještě více, než předtím.
Za poskytnutí knihy na recenzi moc děkuji Ráďovi a Euromedii. Sbohem, přízraky ulovíte na stránkách Knižního klubu se slevou!
Na tuhle knížku jsem koukala už v edičním plánu. Zaujala mě ta obálka a vlastně i anotace, takže uvidím, jestli se do ní časem pustím nebo ne.
OdpovědětVymazatAnotace i obálka jsou skvělé! Je to rozhodně kniha, u které se člověk musí zaměřit na myšlenky, než na samotný děj :-)
VymazatTak anotace na mě působí velmi dobře, ale dle tvého popisu je to nějak více deprsivnější, než se na první pohled zdá :/
OdpovědětVymazatPopravdě jsem z anotace čekala trošku něco jinýho, ale nespokojená jsem zase nebyla :-) jen je to kniha spíše o pocitech, než o nějakém komplikovaném ději :-)
Vymazat