Recenze - Vrány

Nová kniha (novela) Petry Dvořákové. I pod zdánlivě krásnou skořápkou se může schovávat plíseň.

Autor: Petra Dvořáková
Rok: 2020
Počet stran: 184
Nakladatelství: Host
Ilustrace: Tereza Basařová
Moje hodnocení: ✶✶✶✶✶

Komorní příběh, který končí tam, kde začíná tma

Dvanáctiletá Bára se právě nachází na prahu dospívání. Projevuje se u ní výtvarné nadání, ale také živelná a občas nezvladatelná povaha. S nástupem puberty se konflikt mezi její spontánností a touhou matky po nekomplikovaném životě dramaticky prohlubuje. Zvlášť v kontrastu s její o něco starší, poddajnou sestrou. Čím více chce Bára svou přirozenost realizovat, tím úporněji se její okolí snaží tyto nesrozumitelné a průměru se vymykající potřeby ovládnout. Jejího talentu si všimne mladý učitel výtvarné výchovy přezdívaný Frodo, který jí nabídne citlivou oporu v boji s nároky rodiny, jež pod fasádou vnější spořádanosti ukrývá i velmi temná místa. Jenže Bára svoji válku v zákopech nerozumění stále prohrává. Jedinými spojenci se jí tak stávají vrány hnízdící před okny v parku. Vrány, které zpřítomňují přirozenou pudovost prostupující zvířecí i lidské životy. Svět, na který se Bára stále mocněji napojuje. Nabídne jí někdo opravdovou pomoc? Existuje ještě nějaké východisko?

POSTAVY:

Bára - dvanáctiletá dívka s obrovským malířským nadáním

Katka - sestra Báry, je velmi pečlivá a stále po sobě uklízí

Frodo - učitel výtvarné výchovy Báry a Katky, všechny holky jsou do něj zblázněné

matka - pracuje v knihovně, stará se o domácnost a svého manžela jen snáší, cokoliv Bára udělá, je to buď špatně nebo naschvál

OBÁLKA A ILUSTRACE:

Ilustrace včetně obálky má na svědomí Tereza Basařová, od které můžeme znát obálky knih například Pastýřka, Ženy, co se nedaly nebo Opak věčnosti. Hned v úvodu knihy Vrány nacházíme pět ilustrací, které jsou každá přes jednu dvoustranu. Tereza naprosto skvěle dokreslila temnou atmosféru příběhu Petry Dvořákové. 

MOJE HODNOCENÍ:

Mé třetí literární setkání s Petrou Dvořákovou. Nejprve jsem od autorky četla Dědinu, což bylo v době, kdy jsem českou literaturu neměla tolik načtenou a vadilo mi zde pár věcí, jako byla nespisovná čeština nebo omezení či nepřítomnost kapitol. Ovšem Když jsem se pustila do Chirurga, po více než roce kdy jsem četla Dědinu, pomalu jsem na tento svůj problém začala zapomínat nebo přivykat stylu psaní Dvořákové. A po přečtení Vran vím jistě, že se autorka řadí mezi mé oblíbené autorky. 

Vrány nejsou plnohodnotným románem, nýbrž novelou. Osobně musím říct, že jsem ráda za tento kratší rozsah, protože s rostoucím objemem by byl výsledek naprosto devastující. I nyní, několik hodin po dočtení knihy mám šílený pocit bezmoci a smutku. Srdce mám rozedrané na kousky a na duši splín. 

Jde o příběh jedné na první pohled spořádané rodinky. Manželský pár a dvě jejich dcery, které obě hezky kreslí. U Katky a Báry pomalu začíná období puberty, ale zatímco Katuška je matčin miláček, Baruna sklízí pouze urážky a nepochopení. 

Kniha je vyprávěna dvěma úhly pohledů - matky a Báry. Právě díky tomuto skvělému střídavému vyprávění máme možnost vidět příběh z obou stran. Ani po dočtení nedokáži příběh přesně časově zařadit. Odehrával se v současnosti? Neboť kde byl internet a novodobá závislost na telefonech? 

Při čtení Vran mi běhal mráz po zádech. Přála jsem si Báře pomoci, ale neměla jsem jak. Bára je pubertální děvče, které se snaží ze všech sil a stejně je to její matce málo. Navíc si matka stěžuje u otce, který na matčin křik reaguje tak, že vlítne za Bárou a zbije ji. Postavy v tomto případě jsou lehce černobílé. Z kapitol matky není ani trochu patrné proč se z ní stala hysterická ženská, která si veškeré své neduhy vybíjí na mladší dceři. Stále přemýšlím nad tím, proč Bára matce stále smrděla?

Jak někdo může být tolik krutý k vlastnímu dítěti? Jak je možné, že jedno dítě matka miluje a druhé už nikoliv? Proč nevidí, že chyba je zejména u ní? To byla jen část otázek, které jsem během čtení měla na jazyku. 

Vrány jsou psychologickou novelou s temnou atmosférou, která ve vás zanechá mnoho pocitů. Dvořáková zde rozehrává příběh hysterické matky, podivínského otce, lehce divoké ale hlavně umělecky nadané Báry. Poslední hlavní postavou zde zůstává charakter Katky, sestry Báry, té hodné holčičky, která je ve skutečnosti povrchní a čtenáři na ni rozhodně brzy zapomenout. 

Závěr mě naprosto zdevastoval, ale musím se přiznat, že jsem něco podobného čekala od samého začátku. Tento, nebo závěr bez nějakého rozuzlení či vyvrcholení. Zkrátka useknutí jen tak, protože tak to často chodí i v životě. 

Když jsem si pročítala tzv. kvalitní recenze na internetu, lehce mě udivilo, že Vrány získávají tolik negativního ohlasu. Výtky padaly na velmi krátký rozsah, který byl natažen ilustracemi a velkým odsazením. Halo, Vrány jsou pouze novelou a ne plnohodnotným románem. 

Za poskytnutí knihy na recenzi moc děkuji Aničce a Hostu. Vrány zakoupíte na eshopu se slevou!