SILNÝ PŘÍBĚH INSPIROVANÝ SKUTEČNÝMI UDÁLOSTMI | 2. SVĚTOVÁ VÁLKA | LÁSKA | NADĚJE | BOJ O ŽIVOT
Autor: Heather Morris
Orig. název: The Tattooist of Auschwitz
Pořadí v sérii: #-
Rok: 2018, v ČR 2018
Počet stran: 250
Nakladatelství: BizBooks
Překlad: Vladimít Fuksa
Moje hodnocení: ✶✶✶✶✶
Kniha Tatér z Osvětimi vznikla podle skutečného příběhu, jenž souvisí s jedním z nejznámějších symbolů holocaustu – čísly, která měli vězňové vytetována na předloktí. Když se slovenský žid Lale Sokolov stal v tom strašlivém místě tatérem a musel označovat své spoluvězně čísly vyvedenými nesmazatelným inkoustem, využil svou nepatrnou volnost k činům. Díky své práci mohl vyměňovat šperky a peníze z majetku zavražděných židů za jídlo, které pomáhalo ostatní vězně držet naživu. Kdyby byl dopaden, čekala by ho jistá smrt. Za své přežití mu vděčí mnozí.
"Máš tak silný charakter jako tělo?"
Lale se zahleděl na Pepana: "Jsem bojovník a žiju."
"Tvá síla může být tvou slabinou, vzhledem k okolnostem, v jakých se nacházíme. Šarm a úsměvy ti můžou způsobit problémy."
POSTAVY:
Lale - učitel a velmi vzdělaný v jazycích, v Osvětimi získal pozici tatéra
Gita - židovská dívka, která se zamilovala do Lalea
Gita - židovská dívka, která se zamilovala do Lalea
OBÁLKA:
Už při prvním pohledu na obálku je zřejmé, o čem bude kniha vyprávět. Obálka s přebalem mi dokonale sedí k ději a jsem ráda, že na knize jsou pouze ruce a nikoli osoby.
FILMOVÉ HODNOCENÍ:
-
"Podívej se na mě. Jsem ošklivá, jsem špinavá- A vlasy... Mívala jsem krásné vlasy."
"Mně se tvoje vlasy líbí tak, jak je máš teď. A budu je milovat i v budoucnu, ať budou jakékoli."
"My ale žádnou budoucnost nemáme."
"Ale máme. Zítřka se dočkáme."
MOJE HODNOCENÍ:
Přiznám se, že knihy s podobnou tematikou příliš nevyhledávám, jelikož mě vždy dojmou a rozesmutní.
Před pár lety jsem byla v Lidicích a ten den asi nikdy nevymažu z paměti. Tolik zmařených životů, zničených lidí, tolik krutosti. Bohužel toto vše patří k naší historii. Na obrovské doporučení Káji z Penny and books jsem se pustila do knihy Tatér z Osvětimi. Knihu jsem měla za jedno odpoledne a kousek druhého přečtenou.
Tatér z Osvětimi je příběh inspirovaný skutečným osudem Lale Sokolova neboli Ludwiga Eisenberga, slovenského žida, který se dostal do Osvětimi. Příběhů o lidech z koncentračních táborů není málo, ale právě Tatér z Osvětimi si právem zaslouží vaši pozornost.
Neuvěřitelně čtivý příběh, který nám vypráví sám Lale, je dramatickou cestou, kterou s hrdinou zkrátka prožijete. Během čtení mi běhal mráz po zádech, brečela jsem hodně a chvílemi se mile usmívala.
Příběh začíná v okamžiku, kdy Lale přijíždí do Osvětimi. Během pár minut se musí rozloučit nejen se svým starým životem, ale také se všemi svými věcmi. Zprvu pracuje tvrdě, ale když onemocní tyfem a zdá se, že mu není pomoci, jeho nemocné tělo je pohozeno k ostatním mrtvým. Právě tento okamžik se Lalemu stal osudným, jelikož mu pomůže tatér Pepan.
Jakmile se Lale uzdraví, nastupuje na pozici tatéra, aby tak splatil dluh za svůj život Pepanovi. Netuší, že díky tomu se mu naskytnou neuvěřitelné příležitosti a privilegia, jak pomoci jiným lidem. Ovšem pokud čekáte, že se měl Lale dobře, jste na omylu. Stále byl vězněm v Osvětimi, jen měl tochu lepší zacházení a díky své pozici mohl získat nějaké další jídlo a další věci.
Lale ale nepomáhal jen sobě. Cokoliv získal navíc, rozděloval mezi další spoluvězně, díky čemuž zachránil další lidi. Navíc se do jedné z dívek, které musí označit číslem, zamiloval. Jeho vztah s mladou Gitou není růžový, zato je upřímný a silný.
Někomu by mohl milostný příběh vadit, ale já za něj byla nesmírně vděčná, jelikož mi pomáhal snést tu krutost, která je z celého příběhu patrná.
Autorka knihy Heather Morris se k příběhu dostala z úst Laleho, který celých padesát let o osudných událostech nedokázal promluvit. Ovšem na sklonku svého života se rozhodl o svůj životní příběh podělit. Jenže cesta k autorce také nebyla úplně jednoduchá. Od autorky samotné jsem slyšela, jak se k příběhu dostala. Přála tomu náhoda, jelikož se syn Laleho kamarádil se synem právě Heather.
Heather strávila tři roky sbližováním se s Lalem a nasloucháním jeho příběhu. Ovšem po jeho smrti trvalo ještě dlouhých patnáct let, než se kniha dostala k čtenáři. Proč tak dlouho? Heather si ověřovala mnoho informací v muzeích a byla nesmírně překvapená, jak byl Lale doslovný a nic si nikde neupravoval.
Upřímně bych nečekala, že se v koncentračním táboře mohli do sebe dva lidé zamilovat. Tato zakázaná lovestory je ukázkou pravé lásky, která se dokázala zrodit i na tak krutém místě. Příběh Gity a Laleho byl silný, pravdivý a odvážný. Jsem ráda, že jsem si o nich směla přečíst. Tento neskutečně silný příběh mě neuvěřitelně pohltil.
I dnes, několik dní po jejím dočtení, ve mě příběh stále rezonuje. Laleho a Gitu mám stále na mysli a vím, že ještě dlouho budu.
Pět čísel vytetovaných na předloktí se dnes řadí k jedněm z nejvýraznějších symbolů Holocaustu. Druhá světová válka byla krutá, nelítostná a ublížila nehoráznému množství lidí. Myslím, že knihy s podobnou tematikou by se měli číst. Lidé by neměli zapomenout na trápení, které si prožili jejich předci.
Neuvěřitelně čtivý příběh, který nám vypráví sám Lale, je dramatickou cestou, kterou s hrdinou zkrátka prožijete. Během čtení mi běhal mráz po zádech, brečela jsem hodně a chvílemi se mile usmívala.
Příběh začíná v okamžiku, kdy Lale přijíždí do Osvětimi. Během pár minut se musí rozloučit nejen se svým starým životem, ale také se všemi svými věcmi. Zprvu pracuje tvrdě, ale když onemocní tyfem a zdá se, že mu není pomoci, jeho nemocné tělo je pohozeno k ostatním mrtvým. Právě tento okamžik se Lalemu stal osudným, jelikož mu pomůže tatér Pepan.
Jakmile se Lale uzdraví, nastupuje na pozici tatéra, aby tak splatil dluh za svůj život Pepanovi. Netuší, že díky tomu se mu naskytnou neuvěřitelné příležitosti a privilegia, jak pomoci jiným lidem. Ovšem pokud čekáte, že se měl Lale dobře, jste na omylu. Stále byl vězněm v Osvětimi, jen měl tochu lepší zacházení a díky své pozici mohl získat nějaké další jídlo a další věci.
"Kdo zachrání jednoho, zachrání celý svět."
Někomu by mohl milostný příběh vadit, ale já za něj byla nesmírně vděčná, jelikož mi pomáhal snést tu krutost, která je z celého příběhu patrná.
Autorka knihy Heather Morris se k příběhu dostala z úst Laleho, který celých padesát let o osudných událostech nedokázal promluvit. Ovšem na sklonku svého života se rozhodl o svůj životní příběh podělit. Jenže cesta k autorce také nebyla úplně jednoduchá. Od autorky samotné jsem slyšela, jak se k příběhu dostala. Přála tomu náhoda, jelikož se syn Laleho kamarádil se synem právě Heather.
Heather strávila tři roky sbližováním se s Lalem a nasloucháním jeho příběhu. Ovšem po jeho smrti trvalo ještě dlouhých patnáct let, než se kniha dostala k čtenáři. Proč tak dlouho? Heather si ověřovala mnoho informací v muzeích a byla nesmírně překvapená, jak byl Lale doslovný a nic si nikde neupravoval.
Upřímně bych nečekala, že se v koncentračním táboře mohli do sebe dva lidé zamilovat. Tato zakázaná lovestory je ukázkou pravé lásky, která se dokázala zrodit i na tak krutém místě. Příběh Gity a Laleho byl silný, pravdivý a odvážný. Jsem ráda, že jsem si o nich směla přečíst. Tento neskutečně silný příběh mě neuvěřitelně pohltil.
I dnes, několik dní po jejím dočtení, ve mě příběh stále rezonuje. Laleho a Gitu mám stále na mysli a vím, že ještě dlouho budu.
Pět čísel vytetovaných na předloktí se dnes řadí k jedněm z nejvýraznějších symbolů Holocaustu. Druhá světová válka byla krutá, nelítostná a ublížila nehoráznému množství lidí. Myslím, že knihy s podobnou tematikou by se měli číst. Lidé by neměli zapomenout na trápení, které si prožili jejich předci.
"Když spolu nemůžeme být celý den, řekni mi něco o sobě," pobídl ji Lale.
"Nemám co říkat."
Lale se podivil. "Ale to víš, že máš. Řekni mi třeba příjmení."
Gita se na Lalea upřeně zahleděla a zakroutila hlavou. "Jsem jenom číslo. To bys měl vědět. Vytetoval jsi mi ho."
Žádné komentáře