Recenze - Půlnoční slunce

Stmívání očima století starého upíra Edwarda

Autor: Stephenie Meyer

Originální název: Midnight sun

Název série: Stmívání

Pořadí: 5 nebo 1

Rok: 2020, V ČR: 2021

Počet stran: 720

Nakladatelství: Egmont

Překlad: Lucie Teplá

Moje hodnocení: ✶✶✶/a půl -hodnocení nostalgie

Příběh Stmívání Edwardovýma očima.

Osudové setkání Edwarda Cullena a Belly Swanové obrátilo oběma život vzhůru nohama. Až dosud jsme jejich dramatický vztah znali jen z dívčina vyprávění, ale teď nadešel čas na Edwardův pohled. Co vše jeho shledání s nevinnou Bellou způsobilo? Jaké pocity ho ovládly? A jak mohl následovat své srdce a zároveň svou lásku stahovat do světa plného nebezpečí? Nejslavnější upíří romance se vrací v temně velkolepém stylu a má pořádně nabroušené špičáky.

Musíš se naučit se s věcmi vypořádávat. Jako to dělám já. Věčnost je dlouhá doba na to, aby sis liboval v pocitu viny.

POSTAVY:

Edward - upír, který je "vegetarián", po své proměně propadl upírství a zabíjel špatné lidi, umí číst myšlenky

Bella - sedmnáctiletá dívka, která je poměrně nešikovná, zamiluje se do upíra

Alice - upírka s darem vidění střípků z budoucnosti, je přátelská a má moc ráda Edwarda

OBÁLKA:

Symbolika jablka na obou verzích příběhu je skvělá. Zatímco Stmívání je vyprávěno lidskou dívkou Bellou, její jablko je krásné, nedotčené. Půlnoční slunce Edwarda je granátové jablko, které je napůl otevřené, zdálky se může jevit o krvavou ránu. 

Já byl predátor. Ona moje kořist. Na ničem jiném nezáleželo. 

MOJE HODNOCENÍ:

Je to již spousta let co jsem četla Stmívání a naprosto ho milovala. Byla jsem v devítce na základní škole a pamatuji si, že jsem první díl měla půjčený z knihovny a jen co jsem ho dočetla, začala jsem znovu od začátku. Tak moc mě ta kniha bavila. 

O prvním dílu z pohledu Edwarda se mluvilo už roky, dokonce kdysi uniklo na internet asi sto stran z tohoto románu. Když jsem vloni zaznamenala informace o vydání Půlnočního slunce, nejprve jsem si myslela že jde o vtip. Poté mi na mysli vytanula myšlenka, že autorka asi potřebovala něco vydělat a jelikož neměla žádný kloudný nápad, sáhla do šuplíčku rozdělaných věcí. 

Ta dívka prostě nedávala smysl. Nebyla jako ostatní lidé. Tichost jejích myšlenek a její vůně nebyly možná jediné neobvyklé věci.

Stmívání a Půlnoční slunce je stejný příběh jen vyprávěný jinou postavou. Už na první pohled je patrné, že je Bella o dost stručnější než Edward, což může být i tím, že je Edward o sto let starší než ona, takže má ke všemu daleko více co říci. Zejména se Edward vyžívá v ohromném množství popisků a tendencí se opakovat. Kolikrát v knize popisoval Bellinu kůži, zranitelnost, či to jak ho přitahuje? A samozřejmě nezapomíná ani na chuť její krve, která ho velmi ničí, a jeho vražedné plány které se záhy mění na ochranitelské. Ostatní se shodují na to, že je Edward stalker, sama musím říct, že ano, co dělá není v pořádku, ale až jako stalkerství bych to úplně nenazývala. 

Edward je nesmírně posedlý kontrolou Belliny bezpečnosti. Neustále má potřebu ji hlídat na každém kroku, uvědomuje si její lidskou zranitelnost. Nechce Bellu ohrozit, nechce ji ani proměnit, chce aby byla lidská co jen nejvíce to jde. Trošku mě zklamalo, že když se jednalo o knihu z jeho pohledu, ten okamžik zamilování přišel zničehonic. Nejprve ji nenáviděl a chtěl zabít a najednou věděl, že ji bezmezně miluje. Asi jsem tolik let čekala větší hloubku. 

Co se mi na knize opravdu líbilo? Konečně jsme měli více Cullenových! Knihu o nich jsem si přála opravdu dlouho a konečně jsme se dočkaly rozhovorů s nimi. Navíc díky Edwardovu daru máme možnost nahlédnout i do jejich mysli. Na začátku knihy je Edward zabiják který se při setkání s Bellou stává monstrem, které v sobě musí dusit. Později se ale stává zamilovaným mladíkem/mužem. A v samotném závěru se musí postarat o její bezpečí. 

Můj život byla půlnoc, která nikdy nekončila a neměnila se. Pro mě musela být pořád nutně půlnoc. Tak jak bylo možné, že teď najednou vycházelo slunce uprostřed mé půlnoci? 

Setkání s Bellou a Edwardem po deseti letech bylo plné dejavu vzpomínek. Dokonce jsem se přistihla, že jsem zapomněla na své oblíbené scény z knihy, které ve filmu nebyly. Například kapitola Krevní skupina byla vždy má oblíbená. Ovšem čeho bylo přespříliš, tak hrubek a gramatických chyb. Netroufám si hodnotit překlad jako takový, ale toto bylo do očí bijící. 

Stmívání patřilo a bude patřit k mému dětství. Jednalo se o první young adult knihu, kterou jsem četla a které jsem naprosto propadla. Stojím si za tím, že filmy se úplně nepovedly, až na tu hudbu, kterou mnohdy poslouchám dodnes. Půlnoční slunce pro mě bylo obrovským nostalgickým zážitkem, takže za sebe musím říct, že jsem si to čtení i užila. Mohlo být kratší, to rozhodně. Ale rozhodně se nejedná o žádnou kvalitní literaturu a ze všech knih od Meyerové je tato nejslabší.

Za poskytnutí knihy na recenzi moc děkuji Martině a Albatrosmedia. Půlnoční slunce zakoupíte na eshopu se slevou!