Dobrovolná smrt je téma slučující sedm povídek Viktorie Hanišové
Autor: Viktorie Hanišová
Rok: 2020
Počet stran: 190
Nakladatelství: Host
Moje hodnocení: ✶✶✶✶/ a půl
Sbírka povídek s tématem sebevraždy.
Život se někdy zastaví. Ať už je to vědomí smrti, osobní selhání, ztracené iluze, nebo prostý strach, nevyhnutelně s nimi přicházejí také úzkosti, pochyby a otázky. Jsou to okamžiky, které nutí promýšlet vlastní bytí v jasném světle, jehož svit často nepřeje společenským konvencím a tomu „být jako ostatní“. A to, čemu přeje, se zdá být tak děsivé, uhrančivé a lákavé zároveň…
Prozaička Viktorie Hanišová po třech románech ohledává subtilnější a sevřenější prostor povídky. Tematicky propojené svižné texty jsou jako dobře míněné facky: zabolí, ale proberou. Stejně jako protagonisté povídek z Dlouhé tratě se i čtenář musí nejednou zastavit a sám sebe se ptát: Jaký má tohle všechno smysl? Možná to není příjemné pomyšlení, ale kdo jednou začne, už nemůže zpět. A to samé se dá říct i o Dlouhé trati. Možná to není nic líbivého — ale číst přestat nelze.
OBÁLKA:
Ilustraci srdce má na svědomí Jan Klimeš. Bohužel netuším, kdo přišel s nápadem srdce na této povídkové sbírce ale za sebe musím uznat, že to byl opravdu důmyslný tah. Co bolí srdce tolik, že raději dobrovolně přestane bít?
MOJE HODNOCENÍ:
Viktorie Hanišová patří mezi české oblíbené autorky, vloni jsem od autorky přečetla Rekonstrukci, která na mě velmi zapůsobila, takže jsem neotálela a pustila se i do její novinky.
Dlouhá trať je sbírka sedmi krátkých povídek, které spojuje společné téma sebevraždy. Předem vás musím upozornit, že kniha je opravdu silná. Kniha na mě měla podobný dopad, jako když jsem zkraje roku četla Vrány. Hrdinové jednotlivých povídek se neznají, každý příběh je svůj a hrdinové se nijak neprolínají. Jediným společným prvkem v jejich životech je ukončení života, ať už se jedná o ukončení svého života nebo někoho, koho mají postavy ve svém životě.
Hanišová má perfektní slovní zásobu a na jejím vyjadřování je to znát. Proto jí nedělalo žádný problém každou povídku oddělit i stylisticky. Její nejnovější kniha není obsáhlá počty stran a slov, za to významy a zamyšlení obsahuje daleko více než její plnohodnotné romány.
Sebevražda sama o sobě je silné téma. Ten, kdo nevidí jiné východisko ze složité situace je opravdu na pokraji svých sil. A stejně to mají i hrdinové knihy. Běžkyně na dlouhou trať je povídka, která celou sbírku otevírá. A na začátek nepřichází s ničím moc drsným. Naopak druhá povídka Vrátíš se? mě rozplakala. Její vygradování a samotný závěr ve mně vyvolal neuvěřitelné pocity a bolest.
Nejvíce se m dotkly povídky Vrátíš se?, Pozůstalost nebo Zbytečný člověk, která byla ale nejdelší z celé sbírky. Právě u jmenované poslední povídky jsem chvíli tápala o čem bude, zdlouhavý děj mi přišel lehce nataženější než by musel být, ale pak ty poslední strany mě dostaly. Viktorie Hanišová zkrátka další knihou nezklamala a já nadšeně budu čekat co dalšího napíše.
Za poskytnutí knihy na recenzi moc děkuji Hostu. Dlouhou trať zakoupíte na jejich eshopu se slevou!
Žádné komentáře