Čtyři ztracené děti a dvanáct let nevědomí o jejich osudech. Finální rozuzlení může být děsivější než kterákoliv noční můra
Autor: Kateřina Šardická
Rok: 2020
Počet stran: 312
Nakladatelství: Fragment
Moje hodnocení: ✶✶✶✶
Před dvanácti lety v zapadlé vesnicí v pohraničí, kde platí vlastní pravidla a lidé stále věří ve staré bohy, zmizely beze stopy čtyři děti. S jejich ztrátou se rodiny vyrovnaly po svém, nikdo však nedoufal, že se po letech tři ze čtyř ztracených vrátí. Astrid Mahlerová je jedním z nich, její bratr však tolik štěstí neměl, doposud k němu nevedou žádné stopy a nikdo nedokáže odpovědět na otázku, co se Maxovi stalo. Během podivných zimních nocí na přelomu roku, kdy se podle pověr stírá hranice mezi světem skutečným a magickým, kdy vesnicí po setmění kráčí stvoření, která do jejich světa nepatří, Astrid při pátrání po bratrovi čelí pohřbeným rodinným tajemstvím i stále děsivějším nočním můrám, které se stávají opravdovými...
POSTAVY:
Astrid - dívka, která zmizela jako dítě a nyní se vrátila a nepamatuje si, co s ní bylo
Max - mladší bratr Astrid, který s dětmi také zmizel ale jako jediný se nevrátil
Tom - další z party dětí, které zmizely a i on se s nimi vrátil
OBÁLKA:
Když jsem poprvé viděla obálku, vyděsila jsem se. Torzo králíka mi neudělalo úplně dobře, ale po dočtení knihy musím smeknout pomyslný klobouk, protože se jedná o velmi podařenou titulku.
MOJE HODNOCENÍ:
Vloni všechny nečekaně okouzlila prvotina od autorky Zmizení Sáry Lindertové, ke které jsem se dodnes pořád nedostala. Ovšem s její novinkou jsem nelenila.
Do knihy Noci běsů jsem se pouštěla a vlastně jsem ani pořádně nevěděla, o čem kniha má být. V poslední době stále více a více vyhledávám českou tvorbu a na Katku pěli všichni velké ódy, takže jsem tomu musela přijít na kloub. Kniha si tančí na pomezí mystična a horroru a ačkoliv to není můj obvyklý žánr, tohle se mi hodně líbilo.
"Co to znamená?""Pokud se musíš ptát, eště nejsi připravená pochopit pravdu."
Autorce rozhodně patří velký palec nahoru za užití slovanské mytologie. Dalšími tahouny příběhu je jistě ponurá atmosféra a fakt, že kniha vychází na podzim, ke kterému se nesmírně hodí. Celý příběh je zejména ze začátku velmi pomalý a já jsem jen čekala, co bude. Chvíli jsem se snažila uhodnout v jaké době se příběh odehrává, ale tuto informaci si autorka ponechává pro sebe.
Zatímco úvod byl pomalejší, střed měl skvělé tempo a konec nabral na rychlých obrátkách. Autorka mohla poslední strany více rozepsat, takhle to najednou bylo trošku unáhlené ale rozhodně lepší, než kdyby to bylo utahané. Jednotlivé kapitoly jsou rozděleny po nocích. S hrdiny tak strávíte celkem dvanáct nocí v přítomnosti. Kniha je vyprávěna spisovnou češtinou ale některé postavy v ní hovoří s nářečím.
Důvěřuj svým očím, nezradí tě.
Autorka skvěle napsala jednotlivé postavy, jak ty hlavní, tak ty vedlejší. Sama jsem si oblíbila Astrid a s napětím jsem jí držela palce, aby svého brášku našla. Musím se přiznat, že jsem se ne jednou přistihla, že se bojím. Zejména v jedné scéně, kvůli které mám opravdu obavy podívat se pod postel.
Vy víte, jaké to je, když si jeden den jdete lehnout jako šestiletá holka a probudíte se o dvanáct let později?
Žádné komentáře