Už dávno to není jen něco modrého, nového a starého
Ahoj čtenáři a milé budoucí nevěsty,
o svatebních zvycích a tradicích je napsáno již nespočet článků a rad a upřímně, aby se v tom prasátko vyznalo. Sami jsme si s Radimem řekli co se nám líbí a co nám už přijde přes čáru. A tradičních pět věcí, které musí mít nevěsta ve stavební den mi dalo docela zabrat. O nošení přes práh, perlách na svatbě a všech tradicích se dočtete níže.
Mě osobně jako první z tradic napadne hlavně ne nic s perlami, neboť to přináší do manželství slzy. Sama jsem se tím držela a nic perlového jsem neměla. Dále jsme drželi důležitou tradici, že ženich vidí nevěstu až u oltáře. V dnešní době se často dělá tzv. first meet neboli první pohled, kdy je ženich s nevěstou někde bokem a tam se vidí dříve než u oltáře. Můj manžel ale trval na tom, že mě uvidí až před oddávajícím a mělo to své kouzlo.
Nejvíc jsem asi prožívala základních pět věcí, které má mít nevěsta na sobě v její svatební den. Tedy něco nového, starého, půjčeného, darovaného a modrého. Jako nové jsem na sobě měla svatební šaty a také boty. Darovaného jsem brala svatební náušnice, které jsem dostala od své maminky jako svatební dar a doufám, že je jednou třeba budu moct předat dál jako takový svatební zvyk. Jako něco modrého jsem měla darovaný podvazek od mojí svědkyně. A něco starého a půjčeného mi dalo pěkně zabrat. Rozhodně jsem se nehodlala smířit s tím, že jako něco starého mám brát sebe :D Nakonec jsem měla půjčený starý kapesníček po babičce, který jsem si uložila do šatů, kam jinam než pod prsa.
Ihned po obřadu je tradiční, že vám z místa svatební hostiny přijde poblahopřát někdo provozní nebo majitel, či kdo je zrovna na místě. Je to místo pro první přípitek a zároveň dochází k rozbití porcelánového talíře, jehož střepy musí novomanželé společně uklidit. Střepy jak je známo nosí štěstí, ale to není jediná symbolika tohoto zvyku. To že novomanželé střepy společně uklidí znamená, že problémy v manželství budou řešit společně. Náš svědek také nezapomněl na úskalí, které to může provázet, a když už bylo skoro zameteno, přišel a "omylem" střepy znovu rozházel. Podobným zvykem bývá i chomout nebo koule na noze, ale jednu z těchto věcí jsme nezvolili. Já bych kouli z nohy manželovi asi nikdy nedostala, takže jsme to ani nepokoušeli.
Na svatební hostině mívají proslov zejména svědek a tatínek nevěsty, což jsme zachovali. Ovšem pokud by to komukoliv nebylo příjemné, neměli bychom to. Z tradičních pokrmů jsme si ponechali jen knedlíčkovou polévku, kterou jsme jedli jednou lžicí. A nebyla děrovaná. Jako hlavní chod jsme měli vepřovou panenku a šťouchané brambory. Dávat si svíčkovou s knedlíkem v létě mi nepřišlo vhodné.
Oblíbenou a skoro vždy užitou tradicí je házení svatební kyticí. Sama jsem měla druhou kytičku na házení, abych si tu svou mohla ponechat. Je to i lepší pro házení, protože házející kytice bývají menší než ty svatební. A ono hodit tu kytici není úplně jednoduché. Sama se přiznám, že jsem trénovala s umělou kyticí a házet za hlavu není zrovna umění, které bych ovládala.
Dříve se na svatbách také unášeli nevěsty, kdy ženich svou novomanželku musel hledat. Tohle je věc, která se dnes již moc nedělá a zcela oprávněně, jelikož svatba je vždy velmi krátká kvůli programu a připravit se tak třeba o hodinu nebo dvě je zcela zbytečné. Nevěsta pak někde jen v koutě smutně sedí a o svou svatbu vlastně přichází. Další věc, kterou jsme nedělali bylo dražení svatebního podvazku, což je taková mužská varianta házení kytice. Poslední pěknou tradicí je přenesení přes práh. S manželem jsme dočista zapomněli na přenesení přes práh ke svatební tabuli, ale do svatebního pokoje nebo domů jsme nezapomněli.
Doufám, že vám tento článek byl ku pomoci a odnesli jste si z něho nějaké tipy. Krásnou svatbu přeji!
Žádné komentáře