Recenze - Dopisy ztraceným

Young adult příběh o ztrátě a bolesti | Dopisy, které mohou ztraceným pomoci k nalezení

Autor: Brigid Kemmerer
Orig. název: Letters to the lost
Název série: Dopisy ztraceným
Pořadí v sérii: #1
Rok: 2017, v ČR: 2019
Počet stran: 344
Nakladatelství: CooBoo
Překlad: Helena Šváchová
Moje hodnocení: ✶✶✶✶/a půl

Maminka Juliet Youngové byla reportážní fotografka a cestovala po celém světě. Juliet si s ní vždycky psala dopisy. Dokonce i po její smrti jí na hrobě nechává psaníčka. Je to jediný způsob, jak se s tím Juliet dovede vyrovnat.

Declan Murphy je ten typ kluka, na kterého nechcete narazit. Během veřejně prospěšných prací, které mu přikázal soud, se pokouší uprchnout démonům své minulosti.

Když si Declan přečte dopis, který najde vedle hrobu, neodolá a odepíše. Netrvá to dlouho a už se svěřuje úplně cizímu člověku a je jasné, že mají opravdu hodně společného. Ale Declan ani Juliet netuší, s kým si ve skutečnosti píší. Když se do jejich dopisů zamotá dění ve škole a přeskočí jiskra, tak však Juliet s Declanem zjistí, že pravda by je mohla navždy rozdělit.

"Jeden den není celej tvůj život, Murphe." Čeká dokud se na něj nepodívám. "Jeden den je jenom jeden den."

POSTAVY:

Juliet - před několika měsíci jí zemřela maminka, která jí nesmírně chybí, jelikož její maminka často jezdila do zahraničí, psaly si dopisy. S tím Juliet nedokázla přestat ani po její smrti

Declan Murphy - měl rád svého otce až do chvíle, kdy zavinil smrt jeho sestřičky, od toho dne se z něj stal rebel

Zoe Rebecca Thorneová - maminka Juliet, nadaná reportážní fotografka, která jezdila různě po světě

OBÁLKA:

CooBoo zvolilo českou a originální obálku, která je celá růžová a rozhodně si jí na první pohled všimnete. Trošku jsem od knihy očekávala paperback, takže mě mile překvapilo, že se jednalo o hardback. 

FILMOVÉ HODNOCENÍ:

-

MOJE HODNOCENÍ:

Na Dopisy ztraceným mě nalákala Míša z Radši knihu ve svém videu a já se od té chvíle začala na tuto knihu nesmírně těšit. Anotace zní velmi zajímavě a netradičně. Rozhodně to je kniha, ve které není na prvním místě láska dvou mladých lidí, ale spíše jejich trápení. 

Do knihy jsem se pustila s nadšením a byla jsem připravená na bolest a smutek hrdinů, který budu cítit i sama na sobě. A přesně tak se také stalo, očekávání se změnilo v realitu. Brigid Kemmerer je opravdu dobrá spisovatelka, která hrdiny napsala s duší a citem a já měla pocit, že skutečně existují. Kniha mi neskutečně rychle mizela pod rukama a já se ani nenadála a měla jsem ji dočtenou. Jsem ráda, že od autorky vyšla další její kniha - tentokrát fantasy, do kterého se velmi brzy také pustím. 

Ani tě neznám, ale mám pocit, že ti rozumím. 

A mám pocit, že ty rozumíš mně.

A právě to se mi na tom tak líbí. 

Ale zpátky k Dopisům ztraceným. Juliet je milá hrdinka, která ztratila svou matku. I když žije se svým tátou, kterého má moc ráda, ztratila svou polovinu. Jelikož se s tímto tragickým zážitkem ještě nedokázala zcela vyrovnat, pokračuje v "dopisování" se svou maminkou, které psaní nechává na hrobě. Jednoho dne najde na svůj dopis odpověď od někoho, kdo jí napíše, že ví, jakou bolest ona prožívá. A tak se seznamují naši hlavní hrdinové, kteří se ale rozhodnout zůstat v anonymitě a psát si bez toho, aniž by se poznali ve skutečném životě. Pokud čekáte velkou romantiku, tak tu zde nenajdete. Příběh Dopisů ztraceným je spíše o bolesti a emocích, síle přátelství nebo lidských vztazích. Láska je zde pouze doplňkem. 

Kniha je rozdělená na 43 kratších kapitol, kdy se ve vyprávění střídají hlavní hrdinové v ich formě. Konverzace hlavních hrdinů probíhá formou dopisů nebo emailů a v knize je to krásně graficky odděleno, což se mi moc líbilo a vůbec mě to nijak nevyrušovalo od čtení, právě naopak. Maminka Juliet byla nadaná reportážní fotografka, která jezdila všude možně po světě. Byla přítomna velmi nepříjemným a zároveň nebezpečným událostem. Přesto ji život stála obyčejná nehoda. Svět fotografie mě velmi bavil. Popisování různé techniky a později samotného významu zachycení okamžiků mi bylo velmi blízké a líbilo se mi, jak to autorka pojednala. 

Dopisy ztraceným nejsou nikde protahovány, naopak. Vše krásně odsýpá a děj se posouvá dál a dál. Postupně se dozvídá další zákoutí bolesti hrdinů a jejich další osudy. Jedná se o young adult příběh, který ale rozhodně neurazí ani žádného staršího čtenáře. Kniha v sobě nese důležité poselství - nedržet bolest v sobě, což vám bude jasné především díky Declanovi. Celý děj je velmi přirozený a nic nepůsobí uměle. 

"To je to nejtěžší na tom ztratit Holku ze hřbitova. Nevím, jestli se na mě ještě někdy někdo takhle podívá."

Opravdu jsem nesmírně nadšená, že jsem si knihu mohla přečíst. V samém závěru jsem ještě nechtěla konec, opravdu ne. Juliet a Declan mi velmi přirostli k srdci a mě velmi bavilo číst si jejich příběh. Jejich bolest mě rmoutila a u knihy jsem si párkrát pobrečela. Brigid se podařilo napsat reálné postavy. A samotný závěr? Autorka to skvěle vymyslela a jsem moc ráda, že to skončilo tak, jak to skončilo. 

Dopisy ztraceným vám opravdu moc doporučuji. Tato kniha pod růžovou obálkou skrývá nesmírnou bolest, žal a citlivé hrdiny, které si zamilujete. Knihu nebudete chtít odložit a pak vás bude mrzet, že jste ji nečetli déle. Jedná se o první díl ze série, ale co jsem se doposud dočetla, měl by mít druhý díl nové hrdiny, kteří se objevily právě v jedničce. Uvidíme, zda se ho dočkáme i v českém překladu. 

Za poskytnutí knihy na recenzi moc děkuji Míše a Albatrosmedia. Dopisy ztraceným zakoupíte na eshopu se slevou! 

"Pletli jsme se," řekne. "Cestu si každý sám vyšlapává." Potom se otočí, chytí tátu za ruku a nechá mě stát uprostřed hřbitova.