Recenze - Půlnoční knihovna - Knižní přístaviště

Opustila svůj zoufalý život a rozhodla se zkoušet životy jiné. Najde své štěstí?

Autor: Matt Haig

Orig. název: The Midnight Libraby

Rok: 2020, v ČR: 2022

Počet stran: 320

Nakladatelství: Fobos

Překlad: Tetreza Rotterová

Moje hodnocení: ✶✶✶✶

Mezi životem a smrtí stojí knihovna. Když se Nora Seedová ocitne v půlnoční knihovně, má možnost

všechno napravit. Dosud byl její život jen přehlídkou zoufalství a výčitek. Připadá jí, že všechny

včetně sebe zklamala.

To se ale může co nevidět změnit. Knihy v půlnoční knihovně umožní Noře zažít, co by se stalo,

kdyby mohla změnit svá dřívější rozhodnutí. S pomocí staré známé může Nora odčinit vše, čeho lituje,

a zjistit přitom, který život je pro ni ten pravý. Ale vše není tak, jak si to představovala, a brzy ji její

rozhodnutí uvrhnou i s celou knihovnou do velkého nebezpečí. Než jí vyprší čas, musí najít odpověď

na odvěkou otázku: jaký je nejlepší způsob života?

Životu nemusíš rozumět, stačí ho žít.

POSTAVY:

Nora Seedová - ztratila nebo zpackala v životě co mohla, a tak se jednoho večera rozhodla, že své trápení ukončí

OBÁLKA:

Kniha má naprosto nádhernou obálku, ze které jsem nadšená. Krásně se hodí k příběhu samotnému.

MOJE HODNOCENÍ:

Na Půlnoční knihovnu jsem narazila až když ke mně doputovala reading copy ve vánočním balíčku. Kniha na mě zapůsobila okamžitě svou obálkou, a po přečtení anotace mi bylo jasné, že si knihu potřebuju přečíst.

Bát se lásky znamená bát se života a ti, kdo se bojí života, jsou již ze tří čtvrtin mrtví.
- Bertrand Russell

Půlnoční knihovna vychází již 9. února a já bych vás na ni ráda v této recenzi nalákala. Kniha na Goodreads získala ocenění jedné z nejlepších knih roku 2020, takže rozhodně stojí za pozornost. Jejím hlavním motivem je cestování mezi paralelními vesmíry. Kniha je z velké části depresivní, takže u ní rozhodně nehledejte pohodu a už vůbec ne velký milostný příběh. Tím, že se autor nesoustředil na ústřední milostnou linku si získal mé sympatie, neboť se mi zdá, že láska figuruje dnes ve všech příbězích.

Šachy je snadné hrát. Ale těžké skutečně umět. Každým tahem se otevírá nový svět plný možností.

Hlavní hrdinka Nora to nemá v životě snadné, navíc chybuje jako každý z nás. Myslela si, že už jí život nemá co nabídnout, a po všech prohrál a nezdarech se rozhodla jej dobrovolně ukončit. Zdaleka netušila, že tím všechno teprve začíná. Návštěvy jednotlivých paralelních světů mě bavily. Ovšem je pravda, že většinu děje se jen cestuje z místa na místo a děj by se mohl zdát stojí na místě. Ovšem pokud čtete pozorně, dochází vám, jak se hlavní hrdinka mění.

Rozhodla se, že není černou dírou. Je spíš jako sopka. A stejně jako sopka před sebou nemá šanci utéct. Musí tu zůstat a postarat se o vzniklou pustinu.

Půlnoční knihovna si nehraje na žádnou velkou fantasy, vysvětlení knihovny je zde spíše jako představa nikoliv nějaký hluboký vědecký poznatek. Nořin život čteme z pohledu vypravěče a samotné čtení mě bavilo, zajímalo mě, co bude s hrdinkou dál. Kniha je plná nádherných myšlenek a citátů, které si nehrají se slovy, jsou pojaté prostě a úderně. O to více, jelikož je většina knihy depresivní a smutná. Hrdinka v životech nachází různé úspěchy a zároveň ztrácí ty, které má ráda.

Neposlušnost je základem svobody. Poslušní zůstanou otroky.

Půlnoční knihovna se mi velmi líbila, ano autor mohl knihu daleko více rozpracovat. Mohl se více zaměřit na ono cestování dimenzemi, mohl zvolit jiný konec. Přesto ale jsem si knihu užila a za sebe mohu říct, že jsem s koncem spokojená.