Recenze - Pomalu hořící oheň

 Zajímavý příběh v zamotaném vyprávění 

Autor: Paula Hawkins

Originální název: A Slow Fire Burning

Rok: 2021, V ČR: 2021

Počet stran: 304

Nakladatelství: ikar

Překlad: Věra Klásková

Moje hodnocení: ✶✶✶✶

Nový román autorky Dívky ve vlaku – knihy, která se stala fenoménem. Když je na říčním člunu v Londýně nalezen brutálně zavražděný mladík, v centru pozornosti se ocitají tři ženy, které ho znaly. Laura, temperamentní podivínka, o níž si leckdo myslí, že je nebezpečná, s Danielem strávila poslední noc před jeho smrtí. Jeho sousedka Miriam ví, že ačkoli Laura odcházela z místa činu s krví na oblečení, nemusí to ještě znamenat, že je vražednice – hořká zkušenost Miriam naučila, co to znamená, ocitnout se v nesprávný čas na nesprávném místě. A do třetice je tu Carla, teta zavražděného, která dosud truchlí nad nedávnou smrtí jiného člena rodiny. Nikomu nevěří – vždyť i dobří lidé mohou být schopni strašlivých činů. Tři ženy, které nemají společného nic kromě zášti, kterou k zavražděnému cítily… Jak dlouho mohou doutnat křivdy a stará tajemství, než se rozhoří v divoký plamen?

RECENZE NA DÍVKU VE VLAKU A DO VODY

POSTAVY: 

Laura - podivínka, která pro okolí představuje nebezpečí, je agresivní

Miriam - sousedka Daniela

Daniel - syn Angely, není to zrovna hodný kluk, někdo ho zabil

Carla - teta Daniela, která během krátké doby pohřbívá druhého člena rodiny, zemřelo jí tragicky dítě

Irene - osmdesátiletá sousedka, která před lety ovdověla, manžel jí dodnes schází, je kamarádkou Angeli, sestry Clary

Angela - sestra Carly, má problémy s alkoholem, je matka Daniela

OBÁLKA:

Knížku máme s původní obálkou, která je rozhodně velmi zajímavá. Tváře lidí v kouři lidi ihned nasměruje na žánr, který kniha obsahuje. 

MOJE HODNOCENÍ:

Od Pauly Hawkins jsem přečetla všechny její knihy. Její Dívka ve vlaku pro mě byla zlomová protože se jednalo o první psychothriller který jsem kdy četla a naprosto jsem si ho zamilovala. Od té doby sahám po autorčiných knihách ani se příliš nepídím o čem jsou.

Pauliny knihy rozhodně nepotěší všechny čtenáře, protože autorčin velmi specifický styl psaní je náročný. V čem tkví problém? Má dokonale promyšlený příběh, zná postavy dopodrobna ale čtenáři nepředkládá příběh postupně vykreslovaný, nýbrž vás hodí do vody a nějak si poraďte. Vy se plácáte na povrchu a autorka vám k tomu přihazuje milion dalších postav. Pokud si u jejích knih nepíšete bokem strom vztahů, jste ztraceni. 

Drobnosti mohou lidský život vychýlit z dráhy.

Daniel je zavražděný. Jak zemřel, kdo ho našel, nějaká stopa? Na nic z tohoto nedostáváte žádné odpovědi. Namísto toho se objevuje jedna záhadnější postava za druhou a vy buď knihu odložíte, nebo si k ní uvaříte pořádné kafe a donesete notes s perem. Příběh nesleduje ani jednoho vyšetřovatele, netušíte, kam se obrací stopa vyšetřování, ani kdo je vlastně v tuto chvíli podezřelý. Sami postavy na sebe ukazují a mluví v hádankách a vy tak skoro celou knihu netušíte, co se stalo. 

Zároveň se kromě Danielova zavraždění potýkáte s dalšími zločiny. Ukradeným námětem na knihu a velmi brutálním případem z minulosti. Vše nakonec do sebe skvěle zaklapne, ale cesta k rozuzlení nebude zdaleka lehká. Pomalu hořící oheň není rozhodně kniha pro každého. Buď musíte mít rádi styl autorky, nebo rádi sedáte k náročnějšímu vyprávění. Příběh se mi líbil, ač mi přišlo, že v knize nebyla zase ani jedna dobrá postava, ale to zpracování docela bolelo. 

Když člověk truchlí, nedokáže uvažovat normálně. 

V knize se objevuje i mapa, což pro mě bylo velmi příjemným překvapením, jelikož jsem doposud v žádném thrilleru mapu nenašla. Dále musím pochválit název knihy, který po dočtení příběhu dostane ty pravé grády. Úplně nesouhlasím se zařazením do psychothrilleru, toto je za mě thriller nebo detektivní rodinný román. 

Pomalu hořící oheň pro mě byl asi stejně náročný jako kniha Do vody. Přiznám se, že jsem měla chuť knihu po dvaceti stranách odložit, ale naštěstí jsem vydržela. Pokud jsem neměla dost volného času na čtení, neměla jsem po knize sahat vůbec, protože jsem se na ni potřebovala velice soustředit. Ale když jsem čas měla, knihu jsem nechtěla odkládat. Nejen proto, že bych se opět musela velice soustředit na postavy a všechno, co se v knize dělo, ale také proto, že mě zajímalo jak vše dopadne. 

Proč už lidi prostě nemůžou vyprávět příběh normálně, od začátku do konce?

Za poskytnutí knihy na recenzi moc děkuji Euromedii. Pomalu hořící oheň ulovíte na stránkách Knižního klubu a Luxor se slevou!