Recenze - Růže bílá, černý les

Příběh z Druhé světové války inspirovaný skutečnými událostmi | Věřit nebo ne? 

Autor: Eoin Dempsey
Orig. název: White Rose, Black Forrest
Rok: 2018, v ČR: 2019
Počet stran: 272
Nakladatelství: ikar
Překlad: Anna Křivánková
Moje hodnocení: ✶✶✶✶/a půl


Píše se rok 1943. V letech před Hitlerovým vzestupem k moci byl domek Gerberových plný smíchu. Ale to je minulost. Franka je nyní sama, otec i bratr jsou ztraceni ve víru války a ona sama nemá důvod žít. Pak však v lese objeví tělo parašutisty v uniformě Luftwaffe. Rozhodne se neznámému pomoci, ale brzy zjistí, že není tím, za koho se vydává. Dokáží k sobě najít cestu a důvěru, když je proti nim gestapo i sama příroda?

POSTAVY:

Franka - německá mladá žena, která ztratila svou rodinu a lásku, nemá pro co žít

parašutista - skočil s padákem a zlomil si obě nohy, bez Frančiny pomoci by zemřel

Hans - zakladatel Bílé růže, miloval Franku

Fredi - mladší brart Franky; byl mentálně postižený

Thomas - otec Franky a Frediho, jeho žena zemřela na rakovinu

OBÁLKA:

Obálka této knihy na mě chvilku působila děsivým dojmem, jelikož se žena na obálce může jevit jako duch. Naštěstí tomu tak není. Černobílá obálka krásně pasuje k příběhu i názvu. 

FILMOVÉ HODNOCENÍ: 

-

MOJE HODNOCENÍ:

V poslední době jsem si dost oblíbila knihy z období druhé světové války. Kdyby mi to někdo řekl před pár lety, že je budu nadšeně vyhledávat, asi bych mu nevěřila. Růže bílá, černý les mě nesmírně nadchla svou anotací. 

Růže bílá, černý les obsahuje reálná fakta a vypráví o skutečných osobnostech té doby. Bílá růže je pojmenování protinacistické skupiny, která skutečně působila v Německu. Svými hesly a názory, které sdělovali na svých letáčcích se snažili německému národu otevřít oči, aby si uvědomili, že to co se v jejich zemi děje, jsou obrovské zločiny. Bohužel byla jejich identita odhalena a osoby spojené s touto skupinou byly popraveni stětím. Všechny osoby jmenované v této knize tak nesou skutečná jména. 

Hlavní hrdinka knihy je Němka Franka, která přišla o celou svou rodinu i svého milého. Navíc byla ve vězení, kde si odpykala svůj trest. Po jejím návratu na ni ale lidé začali nahlížet jinak. Franka nemá pro co žít, a tak se rozhodne ukončit své utrpení. Toho večera, kdy chce naplnit svůj osud ale v lese objeví zraněného parašutistu, kterému se rozhodne pomoci. Je zdravotní sestra, takže její přísaha jí nedá a muže odvede k sobě do chaty, kde se o něj začne starat. Muž má zlomené obě nohy  a nebýt jejího okamžitého zásahu, zajisté by zemřel. 

Tak začíná celý příběh. Parašutista se posléze probouzí a France zprvu příliš nedůvěřuje. Ani ona mu příliš nevěří, jelikož když byl muž v agonii mluvil plynně anglicky, což se s jeho domnělou identitou příliš neshoduje. Během jeho léčby si tak oba musí začít věřit a posléze si začnou sdělovat své nešťastné osudy.

"Kde pálí knihy, tam budou nakonec pálit i lidi."

Růže bílá, černý les je nesmírně čtivě napsaná kniha. První polovina knihy plynne dost pomalu, jelikož se dá říct, že se v ději toho neděje příliš. Na druhou stranu, parašutista je zraněný a nemůže chodit. Jeho léčba vyžaduje klid a tak není moc možností, než si povídat. V této části se postupně dozvídáme o zlomených životních příbězích obou hrdinů. Franka neměla lehký život a její příběh mě velmi mrzel. 

Příběhů odehrávajících se kolem druhé světové války je obrovské množství. Ve většině těchto knih se alespoň určitá část zabývá i koncentračními tábory, což ale v této knize chybělo. A upřímně jsem tomu ráda. Tato tematika je všude a přitom se nemluví o jiných velkých událostech a okamžicích, které lidé postiženi válkou zažívali. Němci slepě následovali svého vůdce a klidně zrazovali své blízké. Sama si nedovedu představit, že bych šla nahlásit někoho, koho znám. A lidé to dělali. Naprosto ztratili lidskost a dělali vše tak, jak kázal jejich Führer. Tolik lidí si zbytečně ublížili díky své omezenosti nebo neinformovanosti... 

Jestli se v této knize nachází romantická linka? Ano i ne. Jistý vztah mezi hlavními hrdiny vznikne ale nikde nenajdete slova "Miluji tě". Hodně se v knihách z této doby kritizuje spojení s láskou. Sama si myslím, že lidé v té době měli jiné hodnoty a ideály. Proto když sdíleli stejné trápení a věděli, že se mohou na danou osobu spolehnout, našli své místo pod sluncem. Proto lehký náznak lásky v tomto příběhu schvaluji. Franka a parašutista jako dvě ztracené vlaštovky přišli o své milované. Ocitli se tváří v tvář smrti a museli bojovat o svůj život. Přitom si věřili a vzájemně si pomáhali. Možná to mezi nimi nebyla láska, ale důvěra a vzájemné sympatie. 

"Nemohl jsem jenom nečinně přihlížet, za to žádná mise nestojí. Udělal bych to znovu, třeba tisíckrát. Nedovolím nikomu, aby ti ublížil."

Mínus které na knize vidím je ukázka nacházející se na zadní straně knihy, která o příběhu řekne něco naprosto jiného, než přináší. Navíc je to ukázka z poslední třetiny knihy. Proto radím přečtěte si raději anotaci než ukázku. 

Pokud máte rádi příběhy z Druhé světové války, Růži bílou, černý les vám ze srdce doporučuji. Tuto knihu jsem přečetla skoro na jeden zátah a doslova jsem příběhu propadla. 

Sáhl pod polštář a ucítil chlad zbraně. Ta žena mu zachránila život. To byla pravda, bez ohledu na všechno ostatní. Zabít ji by se rovnalo vraždě. Jenže co znamená vražda ve válce? 

Za poskytnutí recenzního výtisku moc děkuji Radkovi, Lucce a Knižního klubu. Růže bílá, černý les zakoupíte na stránkách Knižního klubu se slevou!