Recenze - Červený adresář

OSUDU SE NEDÁ PORUČIT | ADRESÁŘ STARÉ DÁMY | KOLIK LIDÍ ZA ŽIVOT POZNÁME

Autor: Sofia Lund
Orig. název: Den röda adressboken
Pořadí v sérii: #-
Rok: 2017, v ČR 2018
Počet stran: 288
Nakladatelství: ikar
Překlad: Karolína Kloučková
Moje hodnocení: ✶✶✶/a půl

Švédská románová senzace prodaná do třiceti zemí. Knížka, která se dotkne vašeho srdce. Doris je 96 let a má od roku 1928 tentýž adresář. Žije sama v bytě v centru Stockholmu. Většina jmen v adresáři je přeškrtnutá, jejich nositelé zemřeli. Dorisinu samotu přerušují jenom návštěvy pečovatelky a rozhovory s milovanou praneteří Jenny, která však žije daleko. Jednoho dne začne Doris vzpomínky na své přátele z adresáře zapisovat, aby neodešly spolu s ní a mohla je předat Jenny. Nechte se vtáhnout do poutavého vyprávění o přátelství a nebezpečí, o štěstí i smutku a o velké lásce, na kterou se nezapomíná. Přeneste se do dávných časů v Paříži, New Yorku a ve Stockholmu a nahlédněte do ošoupaných plechových krabic plných starých dopisů a fotografií.

Mohla bych tam zůstat navěky. Mezi knihami jsem našla svoje místo, cítila jsem se mezi nimi bezpečně. Bohužel to však netrvalo moc dlouho.

POSTAVY:

Doris - 96 letá stará dáma, která si do svého adresáře zapisuje své přátele

Allan - Dorisina velká láska, která ze dne na den zmizela z jejího života

Jenny - praneteř Doris, má malé děti a s Doris si skypuje

Agnes - mladší sestra Doris, zamilovala se a 

OBÁLKA:

Kniha svou obálkou prozrazuje, že se jedná o román pro ženy. Obálka zůstala původní, což mě těší, jelikož se mi podobné obálky líbí. Možná bych odebrala z obálky kufřík, ale není to nezbytné. 

FILMOVÉ HODNOCENÍ:

-

MOJE HODNOCENÍ:

Ráda čtu životní příběhy o lásce a životních strastech. Červený adresář je zápisník jedné staré dámy, která měla nelehký osud a hrdě se s ním prala. 

Devadesáti šestiletá Doris žije sama v bytě, kam za ní docházejí opatrovatelky, aby jí pomohli s každodenními starostmi. Svůj volný čas tráví buď Skypováním se svou praneteří Jenny nebo zapisováním do starého zápisníku. 

Doris jako malá holčička dostala od svého tatínka červený zápisník, aby si do něj zapisovala jména svých přátel. Doris tak činí a pokaždé, když některá z jejích blízkých zemře, přeškrtne si ho. Kvůli tomu má ve svém zápisníku všechny jména přeškrtnuta. 

Doris cítí, že se její život blíží ke svému konci, takže se rozhodne ke každé osobě připsat co pro ni znamenala. Nechce totiž aby její vzpomínky zemřely spolu s ní, ale aby žily v zápisníku a lidé, zejména Jenny, se o nich mohli dozvědět. Jenny je její poslední žijící příbuzná a obě se mají velmi rády. Jenny má svou rodinu - malé děti a manžela, ale velmi ráda je s Doris v kontaktu.

"Teď. Musím jít. Dávej na sebe pozor, moje lásko. Můj nejkrásnější květe. Nikdy nenech život ani okolnosti, aby tě převálcovaly. Jsi silná. Narovnej se a buď hrdá."

Rozhodně mi na knize scházela nějaká časová osa. Kniha byla rozdělována podle kapitol, kdy číslované kapitoly byly ze současnosti zatímco kapitoly nadepsané jménem byli z minulosti a pojednávali o osudech, které prožila s danou osobou. Tento styl vyprávění se mi velmi líbil, mám ráda, když se příběhy ze života postupně skládají v jeden celek. 

Knihu jsem měla za chvilku přečtenou, jelikož má krátké kapitoly a děj není nijak komplikovaný. Upřímně mi bylo Doris líto. Osud k ní byl velmi nespravedlivý. Maminka ji poslala v jejích třinácti letech pryč, a z ní se stala manekýna. Právě tehdy potkala svou osudovou lásku, která jí ale ze dne na den zmizela.

Ani se nestačila rozkoukat a už se z ní stala "matka", jelikož její matka zemřela a její mladší sestra Agnes nebyla ještě dost stará, aby se o sebe mohla postarat. Doris se tedy začne o svou sestřičku starat. Agnes také postupně dospívá a zamilovává se. Doris ráda vidí svou sestřičku spokojenou, ale bohužel nic netrvá věčně.

Celý život poznáváme množství lidí, někteří jsou pro nás důležitější, jiní už míň. Čím jsme starší, tím je kolem nás slovo smrt více zastoupena. To je bohužel koloběh života, kterému se nevyhneme. Sama jsem se v těchto dnech loučila s blízkou osobou, takže mi tato kniha vehnala další slzy do očí.

Tato kniha je o ztrátách, trápení, stárnutí a bolesti. Ačkoliv na první pohled vypadá jako velká romantika, rozhodně tomu tak není. Doris poznala lásku, ale to není stěžejním tématem knihy. Jakmile jsem pochopila, že velký příběh lásky se v této knize neodehrává, částečně jsem si oddechla. Podobných knih by byla spousta, ale tento je díky tomu výjimečný. Napadlo vás někdy, jaký život vedla vaše babička? Byla někdy zamilovaná i do někoho jiného, než do vašeho dědečka?

Přiznám se, že jsem více než polovinu knihy sympatizovala s hlavní hrdinkou, ale od poloviny se to zlomilo, jelikož mě Doris zklamala. Jelikož vám nechci prozradit spoilery, nemohu vám prozradit co změnilo můj postoj k ní. Ale i když se jí staly hrozné věci, nepřijde mi to jako omluva k jejímu chování.

Závěr knihy byl od začátku jasný. Bylo to smutné ale asi mě to tolik nerozhodilo. Přiznám se, že konec mi přišel trochu nereálný a celkově jsem pak ztratila iluze o postavách.

Jsem ráda, že jsem si knihu přečetla, to ano. U knihy jsem plakala, za což mohlo i mé citové rozpoložení. Rozloučení s milovanou osobou není nikdy jednoduché, ale vždy musí přijít. Buď se budeme loučit my, nebo se rozloučí někdo s námi, jinak to bohužel nejde.

"Přeju ti dostatek slunce, aby prozářilo tvoje dny, dostatek deště, aby sis vážila slunce, dostatek radosti, aby posílila tvou duši, dostatek bolesti, aby sis vážila radostí života, a dostatek setkání, by ses naučila loučit."

Za poskytnutí recenzního výtisku moc děkuji Euromedii. Knihu Červený adresář ulovíte na stránkách Knižního klubu.