Nerudný stařík, který chce umřít, ale předtím má ještě mnoho práce
Autor: Fredrik Backman
Orig. název: En man som heter Ove
Rok: 2012; v ČR 2023
Počet stran: 334
Nakladatelství: Host
Překlad: Jitka Herčíková
Moje hodnocení: ✶✶✶✶
Román o lásce, pořádném nářadí a o tom, proč je důležité jezdit saabem.
Ovemu je padesát devět let. Řídí saab. Na pozici předsedy družstva vlastníků ho sice vystřídali už před pár lety — což on sám považuje za převrat —, ale to mu rozhodně nebrání vykonávat funkci strážce pořádku. Samozvaného strážce pořádku.
Když se do protějšího domku přistěhují noví sousedé a místo pozdravu se jim podaří nacouvat do Oveho poštovní schránky, spustí se kolotoč nečekaných událostí — začíná příběh o překvapivém přátelství, toulavé kočce a prastarém umění řídit. A o tom, jak se změní životy lidí, kteří se s Ovem setkají.
Román Fredrika Backmana o starém vzteklounovi humorně ztvárňuje řadu důvěrně známých situací. Je to kniha, jež má svůj vlastní svět, ale zároveň nám říká něco důležitého o nás i naší době.
POSTAVY:
Otto (Ove) - za pár měsíců oslaví šedesátku, je zvyklý si všechno vyřešit sám, je mlčenlivý, odtažitý bručoun
Sonja - manželka Otta, která s ním byla velmi šťastná, milovala knihy, byla to učitelka
Parvanech - nová sousedka Otta, která je těhotná
Ove byl vždycky instinktivně podezřívavý ke všem nad metr osmdesát pět. Ze zkušenosti došel k závěru, že jim krev zkrátka nezvládá dotéct až do mozku.
OBÁLKA:
Sama vlastním filmovou obálku s Tomem Hanksem na obálce, která k ději skvěle padne. Mně osobně se líbí daleko víc ta předchozí obálka, ale tato také není špatná. Jediné, co mi na nové obálce nesmírně vadí, je oranžový pruh v dolní polovině knihy.
Ticho bylo vždycky její nejlepší zbraní v každé jejich hádce. Bez ohledu na to, jestli byla živá, nebo mrtvá.
MOJE HODNOCENÍ:
Fredrik Backman je velmi oblíbený a doporučovaný autor. Sama jsem od něj před lety četla pouze vánoční povídku Životní terno, která se mi líbila. Nicméně doporučení na přečtení Oveho (Otta) mi přicházelo opravdu hodně, a když kniha vyšla znovu ku příležitosti uvedení nové filmové adaptace, neváhala jsem.
Muž jménem Otto/ Ove je velmi krásný a dojemný příběh, který si mě získal. Knihu jsem měla za pár dní přečtenou a opravdu jsem si příběh samotný užívala. Kniha neobsahuje mnoho děje, jde v něm o pocity, o životní příběh potažmo cestu, o sílu osudu a zároveň se tu střetává pohled na starší a mladou generaci.
Říkalo se o něm, že je zahořklý. Snad to i byla pravda, nebyl si tím jistý Nikdy se tím blíže nezabýval. Také se o něm říkalo, že je asociální. Podle Oveho to znamenalo, že zrovna dvakrát nemusí lidi. V tom případě mohl s tvrzením jen souhlasit. Lidi to totiž obyčejně nemají v hlavě v pořádku.
Otto je starý muž a bručoun v jedné osobě. Žije sám ve svém domě a denně kontroluje řád ve své ulici. Není to policista, ale má rád pořádek a rozčiluje ho, jak to nikdo nerespektuje. V přítomnosti se odehrávají kapitoly, kdy Otto poznává nové sousedy, kterým vymyslí přezdívky a kteří mu samozřejmě lezou na nervy. Všechno dělají špatně, a neumějí ani zaparkovat se svým vozem. Všechno aby Otto dělal za ně.
Ove moc dobře věděl, že manželčini přátelé nechápali, proč chtěla trávit každý den právě po jeho boku. Také to nechápal. Udělal jí knihovnu, ona ji naplnila knihami popsanými od první do poslední stránky emocemi. Ove rozuměl věcem, které si mohl prohlédnout a osahat. Věcem, co se dají hodit na papír. Byl černobílý.
Kapitoly ze současnosti střídají kapitoly z minulosti, kdy poznáváme chronologicky nejprve dětství Otty, později jeho brzké dospívání za tragických událostí. Až se jeho cesty protnou s jeho životní láskou Sonjou. Toto je velmi dojemná část knihy, bavilo mě vracet se do minulosti a poznávat mladého Ottu, který byl vlastně pořád stejným Ottou, jako dnes. Jen s tím rozdílem, že se uměl také usmívat. V soukromí, za zavřenými dveřmi, miloval.
Otto ztratil smysl svého života a rád by zemřel. Vše má dokonale naplánováno, když mu plány zkříží nový sousedé, kteří se mu čím dál víc motají do života. Čím více je Otto poznává, tím víc si začíná uvědomovat, že smrt může ještě den dva počkat, protože bez něj by se stala nejedna pohroma.
Lidem kteří někoho ztratili, chybějí zvláštní věci. Drobnosti. Třeba způsob, jakým se ve spánku obracela. Muset kvůli ní znovu vymalovat.
Muž jménem Otto/Ove je kniha u které naprosto chápu její oblibu. Je to humorný příběh, který vám částečně bude povědomí, protože kdo kdy nepotkal nějakého Ottu? Možná vám to pomůže se příště na ty sousedy zlobit míň, možná ne. Každopádně tato kniha vás nahlas rozesměje stejně, jako vás dojme. Závěr knihy jsem čekala a i přesto mě velmi dojal. Myslím, že to autor nemohl napsat líp. Přesto je mi líto, že děj ještě chvíli nepokračoval. Že se třeba neobjevili další noví sousedé.
Někoho milovat je jako nastěhovat se do domu. Zpočátku je člověk zamilovaný do novoty, každé ráno se pozastaví nad zázrakem, že je skutečně jeho. Během let ale oprýská fasáda, dřevo se tu a tam rozklíží. A člověk svůj dům nemiluje pro jeho dokonalost, ale právě proto, že dokonalý vůbec není.
Za poskytnutí knihy na recenzi moc děkuji Hostu. Muž jménem Otto zakoupíte u nich na e-shopu se slevou!
Žádné komentáře