Recenze - Kdepak jsi, krásný světe - Knižní přístaviště

Mileniálové, dvě nejlepší kamarádky hledající své štěstí pod slunce

Autor: Sally Rooney

Orig. název: Beautiful World, Where Are You

Rok: 2021, v ČR: 2022

Počet stran: 288

Nakladatelství: Argo

Překlad: Radka Šmahelová

Moje hodnocení: ✶✶/a půl

V novém románu se opět setkáváme se čtyřlístkem hrdinů, kteří jsou sice ještě pořád mladí, ale už je dohání realita života. Alice, intelektuálka a spisovatelka, se po psychickém zhroucení přestěhuje na venkov a seznámí se s Felixem, obyčejným klukem, který pracuje ve skladu. Její kamarádka Eileen zůstává po škole v Dublinu, prochází krizí po rozchodu a myšlenkami se neustále vrací ke své lásce z dětství, Simonovi. Stejně jako předchozí díla Sally Rooneyové nabízí i její prozaická novinka zcela odhalující, až intimní vhled do života mladých lidí. Zároveň v ní však čím dál víc zaznívá i hlas uvědomující si současné problémy světa – jeho nespravedlivost, nerovnoprávnost a zejména neudržitelnost. Stojí tak hrdinové, řečeno slovy Alice, „na pokraji temnoty, v poslední osvětlené místnosti, jako svědci nějakého prožitého traumatu“? A najdou způsob, jak uvěřit tomu, že krásný svět opravdu existuje?

RECENZE NA DALŠÍ KNIHY OD SALLY ROONEY

POSTAVY:

Alice - spisovatelka, která žije na venkově

Eileen - žije v Dublinu sama

Felix - pracuje ve skladu a s Alicí se seznámí díky seznamce

Simon - první láska Eileen, jsou přátelé

OBÁLKA:

Stejně jako i u předchozích knih, ani její novinka nedostala svou původní obálku, ale nakladatelství se rozhodlo pro svou. Zrovna u obálek knih Sally mě moc mrzí, že nezůstaly originální obálky. Z těch tří je asi nejlepší právě tato, přesto si z ní na zadek nesedám.

Když to na tebe bude moc daleko, můžeš mě nechat stát na cestě a vrátit se, já jsem zvyklá. Myslím na tu vzdálenost, ne na to, že mě někdo opouští. Ale na to si možná zvyknu taky, jen to není úplně něco, s čím bych se svěřovala někomu cizímu.

MOJE HODNOCENÍ:

Sally Rooney je milovaná, doporučovaná autorka, na kterou jsem měla opravdu dlouho spadeno. Trvalo mi několik let než jsem se dostala k její knize, a bohužel jsem si vybrala asi tu nejslabší.

A nenávidíme lidi za to, že dělají chyby, mnohem víc, než je milujeme za to, že konají dobro, a tak je jednodušším způsobem žití nedělat nic, neříkat nic a nikoho nemilovat.

Kdepak jsi, krásný světe je loňská novinka od autorky, která ale nesklízela nejlepší ohlasy, přesto jsem z finálního dočtení zklamanější, než by mě kdy napadlo. Ptáte se proč? Hned vám to objasním. Kniha se zaměřuje na dvě nejlepší kamarádky - mileniálky, které hledají své místo pod sluncem. Přestože jsou to nejlepší kamarádky, dělí je několik kilometrů a ony si pouze píší e-maily, ve kterých si sdělují novinky. Zatímco v jedné kapitole sledujete co se které událo, v té další se to dozvíte celé znovu, protože si dvě hrdinky píší dopisy, emaily apod. V této části se hrdinky rozepisují o svých pocitech, které v prvních kapitolách scházejí.

Co když sama sobě nedovolím být šťastná? Protož se bojím, protože si radši libuji v sebelítosti nebo protože si myslím, že si nic dobrého nezasloužím - nebo z jakýchkoliv jiných důvodů.

A právě v tom jsem měla s knihou problém. Proč autorka pojala takový styl vyprávění? K čemu se v jedné kapitole dozvíte o setkání dvou postav a jejich milostném začátku, a ve druhé kapitole se to dozvídáte očima hrdinky, kde vám zároveň řekne i jak se cítila? Pro mě byly tyto kapitoly především opakováním, brzděním v dalším ději, a věčným točením se v kruhu. A nyní se dostáváme k nejdůležitějšímu problému této knihy - ona totiž nemá pořádný děj, respektive zápletku.

A říkám si, proč jsem tak dlouho měla depku kvůli tomu, že skončilo něco, co stejně nefungovalo. Jenže je těžké si ve třiceti připustit, že jsem ani jednou nebyla s nikým šťastná.

Alice a Eileen jsou dvě nejlepší kamarádky - dá se říct, protože se roky neviděly. Píší si dopisy, emaily a ani si nezavolají, přestože nebydlí tak moc daleko od sebe. Svěřují se se svými milostnými eskapádami, které jsou ale bez nápadu. Možná realistické, to asi ano, ale nudné. Obě měly vztahy, které nevyšly. Jedna miluje roky svého dlouholetého kamaráda, vídá se s ním i v současnosti, přesto s ním kromě občasných erotických chvilek nechce začínat vztah. Druhá se pouští do vztahu ze seznamky, který se jeví lehce podivný.

Strašně se bojím, že mi ublíží - nebojím se bolesti, tu vím, že zvládnu, ale té nedůstojnosti trápení a toho, že jsem se té možnosti otevřela.

A pak tu máme ještě jeden můj obrovský problém. A tím je konec. Příběh nikam negraduje, nemá žádný spád, a najednou je tu kapitola, která končí, a další je už epilog odehrávající se po nějaké době a najednou mají hrdinové to či ono. Celé to na mě působilo, jakože autorka už nevěděla co psát dál, nebo ji ten příběh sám přestal bavit, tak zkrátka napsala epilog a čau. Navíc děj v epilogu za mě s vývojem postav rozhodně nijak nepasoval. Autorka do závěru zakomponovala i koronavirus, který tam byl víc než navíc.

A co když tím, že milujeme postavy v knihách, jež nám naši lásku nemohou opětovat, svým způsobem praktikujeme určitou osobně nezainteresovanou lásku, kterou po nás Ježíš chtěl?

Bohužel musím zkonstatovat, že mi ani jedna z postav Kdepak jsi, krásný světe nebyla sympatická, a vlastně mi bylo i jedno, jak to s nimi dopadne. Přitom postavy samotné byly v mém věku a řešili vztahy a své místo pod sluncem. Jednu věc ale na knize musím obrovsky pochválit, tím jsou myšlenky, citáty, kterých jsem si v knize poznamenala opravdu spoustu. Bohužel to ale ke skvělému čtenářskému zážitku nijak nestačilo.