Recenze - Úplně cizí lidé

10 dní | 9 různých lidí | Dům pohody, kde jsou různé praktiky

Autor: Liane Moriarty
Orig. název: Nine perfect strangers
Rok: 2018, v ČR: 2019
Počet stran: 464
Nakladatelství: ikar
Překlad: Šárka Kadlecová
Moje hodnocení: ✶✶✶/a půl

Novinka autorky světových bestsellerů Sedmilhářky a Manželovo tajemství!
Tříčlenná rodina, manželský pár, dva nezadaní muži a dvě rozvedené ženy – ti všichni se scházejí na desetidenním léčebném pobytu v luxusních lázních uprostřed pustiny. Důvody, které sem tyto navzájem úplně cizí lidi přivedly, jsou stejně rozmanité jako oni: nejrůznější tělesné neduhy, psychické bloky, duševní vyčerpání… stačí si jen vybrat. Jsou však na správném místě? Na stránkách TripAdvisoru totiž na tohle zařízení jedni pějí ódy a slibují od něj zázraky, zatímco druzí před ním důrazně varují, a našich devět nových hostů hned po příjezdu zjišťuje, že některé zdejší léčebné postupy jsou přinejmenším hodně netradiční…

O LIANE MORIARTY se dočtete ZDE

POSTAVY:

Frances Weltyová - je jí 52 let, spisovatelka, dvakrát rozvedená a bezdětná

Lars - 40 let, rozešel se se svým přítelem

Ben - manžel Jessicy, vyhrál hromadu peněz 

Jessica - manželka Bena, miluje celebrity a celé dny tráví na sociálních sítích, chce se stát jinou než je

Heather - manželka Napoleona, je jí 48 let a její manželství již není to, co bývávalo

Napoleon - manžel Heather, je mu 48 let, 

Zoe - dvacetiletá dcera Heather a Napoleona, měla bratra dvojče, ale ten zemřel

Tony - 56 let, je rozvedený a umírá, má dceru Mimi

Carmel - 39 let, matka malých dětí ale je rozvedená, její manžel ji přestal milovat

Máša - ředitelka Domu pohody, málem umřela ale Yao ji zachránil

Yao - záchranář, který pracuje v Domě pohody

OBÁLKA:

Česká vydání knih Liane Moriarty dostávají nové kabátky, které k sobě krásně ladí a dohromady tvoří moc pěknou sbírku. Navíc jsou jednotlivé obálky velmi povedené. Osm a kousíček rozsvícených osamocených lodiček na obálce se dokonale hodí k námětu knihy. Rozhodně povedenější a originálnější, než původní obálka. 

MOJE HODNOCENÍ:

Australská spisovatelka Liane Moriarty si mě před roky získala svou knihou Na co Alice zapomněla, která se stala mou nejlepší přečtenou knihou za rok 2015. Od té doby uplynula spousta vody a za pár let mi rukama prošla další řada jejích knih. Po její novince jsem tedy sáhla už z principu a to aniž bych předem znala anotaci. 

Liane je u nás velmi oblíbená autorka, kterou není třeba blíže představovat. Úplně cizí lidé je opět zcela jiná kniha než, než autorčiny předchozí knihy. Základní autorčiny znaky jsou zde patrné od první stránky - velké množství postav, jedna, která je více v popředí. Zamotaný příběh o lidských charakterech a jejich vlastních démonech. 

"Čtenářky jsou nedůtklivé, když jim dělá potíže zorientovat se v postavách. Člověk jim s tím musí pomoct. Nikdo z nás nemládne."

"Jenže tady nejsme v knize."

"Já myslím, že přijdeš na to, že jsme. A já jsem samozřejmě hlavní hrdinka."

Upřímně chápu, že jsou čtenáři, kteří Liane příliš nemusí. Já už jsem zvyklá, že se bez papíru a tužky při čtení jejích knih zkrátka neobejdu. Také je pro mě nezbytné knihu číst pokud možno najednou. Liane píše čtivě, to se jí zkrátka nedá odepřít. Její postavy jsou strůjci svých osudů a mají spoustu chyb. Také tu je pokaždé nějaké tajemství, které je třeba odhalit. Jinak tomu není ani u její novinky. 

V této knize jsem asi nejvíce postrádala lásku, někoho, kdo by doopravdy a upřímně miloval. Byla tu sice mateřská láska, sourozenecká a jisté sympatie, ale opravdová láska mi zde chyběla. Více než první polovinu se v příběhu seznamujeme postupně se všemi postavami a odhalujeme jejich minulost, která je přivedla do Domu pohody.

Mně osobně představa, že existuje zařízení, které slibuje podobné věci, docela děsí. Především to, že by se lidé opravdu rozhodli něco takového podstoupit. Chápu, že lidi do Domu pohody přivedla opravdová zoufalost, ale i tak mi to bylo proti srsti. Unikátní procedury Máši, která vede celé lázně, jsou dost děsivé. Ovšem možná je děsivější to, že to celé vymyslela Liane ve své hlavě. Liane je autorka společenských románů, ale touto knihou lehce našlapovala do thrillerů. 

Je to legrační, protože jsem spisovatelka romancí. Živím se tím, že vytvářím fiktivní postavy, a pak jedné sama naletím. 

Devět hlavních postav, kterým nahlížíme do hlavy jsem si nijak pořádně nezamilovala. Nejvíce prostoru dostala bestsellerová spisovatelka romancí Frances, jejíž příběh mi ale nepřišel nijak příliš zajímavý. Ona sama mi nejvíce zoufalá přišla pouze v úvodu příběhu, pak dále mi přišla v "pořádku". 

Úplně cizí lidé byla dost rozvleklá a konec celkem obitý. Závěrečné skoky v čase, kdy se jakoby vše vyřešilo mi přišly nevěrohodné. Čtení této knihy není snadné a čtenáře nečeká ani žádná velká akce. Největší překvapení sice přichází v závěru, ale jinak si kniha plave na poklidném moři. Možná, kdyby se autorka zaměřila na menší množství postav, děj trochu zkrátila, potom bych byla z knihy nadšenější. 

Po přečtení této knihy si dám velký pozor do jakých lázní pojedu. 

Za poskytnutí knihy na recenzi moc děkuji Ráďovi a Euromedii. Úplně cizí lidé ulovíte na stránkách Knižního klubu se slevou!