Recenze - Tmavé stěny Willardu

 Ukradené životy lidí schované za zdmi starého děsivého domu

Autor: Ellen Marie Wiseman

Orig. název: What She left behind

Rok: 2013, Rok v ČR: 2022

Počet stran: 352

Nakladatelství: ikar

Překlad: Jana Vlčková

Moje hodnocení: ✶✶✶✶✶

Izzy je sedmnáct a je poloviční sirotek. Žije u pěstounů a okolnosti smrti jejího otce jsou víc než tragické. Nešťastná dívka najde vítané vytržení, když v místním zrušeném psychiatrickém sanatoriu najde starý deník. Objeví v něm okno do své vlastní minulosti. – Claře Cartwrightové bylo v roce 1929 právě osmnáct let. Zmítá se mezi autoritativními rodiči a láskou k italskému přistěhovalci. Když odmítne vnuceného ženicha, nechá ji otec zavřít do soukromého útulku pro duševně choré… I když se Izzy musí porvat s potížemi spjatými s novým životním začátkem, Clařin příběh ji stále poutá k dávné minulosti. Pokud Clara opravdu nebyla duševně nemocná, může to nějak objasnit i Izzyino trauma? Pátrání po Clařině osudu přiměje Izzy přehodnotit vlastní životní rozhodnutí – s šokujícími důsledky.

Především nejsem blázen. A za druhé tohle rozhodně není útočiště před životním stresem. Držíte mě tu proti mí vůli. Jak se mám za takových okolností cítit klidná a bezstarostná?

POSTAVY:

Isabelle "Izzy" - v sedmi letech byla svědkem vraždy svého tatínka, přichází na novou školu

Clara - dívka z vyšších kruhů s despotickými rodiči, zamiluje se do prostého Bruna

Bruno - emigrant, který je synem dělníka a zamiluje se do dívky z vyšší společnosti

OBÁLKA:

Máme původní obálku a já velmi tleskám za matné zhotovení samotného přebalu, který knize přidává na zajímavosti. 

Pokus vnutit pacientům klamný dojem, že je zde pamatováno na jejich potřeby, zatímco oni tu zbytečně marní měsíce a roky. Život jim protéká mezi prsty a nikdo se ani nesnaží vrátit jim ukradený čas.

MOJE HODNOCENÍ:

Zhruba před rokem se vznesl okolo autorky Ellen Marie Wiseman jistý boom v českém knižním rybníčku. Kniha Sběratelka sirotků si získala neuvěřitelný ohlas a já si knihu pořídila také. Ovšem dodnes jsem se k ní stále ještě nedostala, což je možná dobře, protože jsem začala autorčiny knihy číst pěkně popořadě podle toho, jak u nás vycházely. 

Tmavé stěny Willardu není jednoduché čtivo, naopak se jedná o dost bolestivý příběh. Děj se odehrává ve dvou časových rovinách - ve 30. a v 90. letech minulého století, kde vypráví příběh dvou odlišných a nesouvisejících dívek. Clara vyrůstala za Velké války u svých bohatých rodičů a chyběla jí odmalička láska. Naopak Isabelle měla spokojené dětství, které se během osudové noci rozpadlo na milion kousíčků, když její matka zastřelila jejího otce. Že by se její matka zbláznila? Od té doby Izzy putuje od rodiny k rodině a stále ji trápí tragédie, které byla svědkem. 

Izzy by zajímalo, jaké hrůzy už tahle mohutná budova viděla. Jaké děsivé vzpomínky se vsákly do těchto cihel, malty a matného skla. Navěky budou součástí téhle stavby, zazděné a zpečetěné krví a slzami.

Obě mladé dívky, které by měly být plné ideálů a začít žít trápí několik různých faktorů. Kniha mě chytla od samého začátku, o něco víc mě zajímal příběh Clary, který je pro celý příběh stěžejní, přesto jsem byla ráda i v přítomnosti Izzy. Její příběh byl takový až young adultový, pokud by byl vyprávěn samostatně. Izzy ztratila milovaného otce rukou vlastní matky, žila u různých pěstounů a potýkala se se šikanou. Její příběh má toho čtenáři rozhodně hodně co nabídnout. 

Tmavé stěny Willardu mě chytla za srdce a závěrečné stránky mi drtily vnitřnosti. Tolik nespravedlnosti, bolesti a promarněného času. A co horší, žádná spravedlnost. 

Tohle je hrad. Pevnost. Vězení, ze kterého není úniku. A za chvíli v něm zmizí.

Ústav pro choromyslné Willard skutečně existoval, a v nemocnici ve třicátých letech minulého století skutečně probíhaly podobná zvěrstva na pacientech. Tehdy nebyli psychiatři, kteří by se snažili pacientům pomoci, vše se řešilo ač mučivou formou a s pacienty se často zacházelo hůř, jak se zvířaty. Ač je příběh Clary zcela smyšlený, co čím si prošla, a čemu čelila bylo skutečné. Kniha ve vás bude jistě ještě velmi dlouho rezonovat. 

Tuto knihu jsem nedokázala odložit, a přečetla jsem ji za dvě odpoledne. To druhé jsem na jeden zátah dala 250 stran a ne a ne knihu odložit. Potřebovala jsem vědět, jak to celé dopadne. Tolik jsem Clare přála, aby našla svůj šťastný konec. Autorce se bezesporu povedlo skvěle vystihnout atmosféru příběhu, prolnout obě dějové linky, i napsat propracované mezilidské drama. 

Nedovolím, aby minulost ovlivnila moji budoucnost. Tehdy jsem byla někdo úplně jiný. Nebudu po zbytek života platit za otcovy hříchy. Nepřipustím to. Ani nemůžu.

Osudy obou hrdinek nesmírně ovlivnily také špatné či neúplné informace, které vedly k zásadním rozhodnutím v jejich životech, a vedly k nezvratným následkům. Ráda bych vám tu vypsala všechny pocity, které z knihy mám, ale tím bych vás připravila o mnoho z této knihy. Přečtěte si ji sami a okuste bolest hrdinek na vlastní kůži. Jejich silný příběh vás nenechá chladnými. 

Za poskytnutí knihy na recenzi moc děkuji Káje a Euromedii. Tmavé stěny Willardu zakoupíte na e-shopu Knižního klubu a Luxoru se slevou!