Recenze - Dům na Riviéře - Knižní přístaviště

Dvě francouzské ženy a jejich odvaha žít

Autor: Natasha Lester

Orig. název: The Riviera House

Rok: 2021, v ČR: 2022

Počet stran: 480

Nakladatelství: Metafora

Překlad: Zdenka Lišková

Moje hodnocení: ✶✶✶✶/a půl

Paříž, 1939: Nacisté si myslí, že Éliane nerozumí německy. Domnívají se, že pro ně pouze katalogizuje umělecká díla a netuší, že kradou národní poklady do svých soukromých sbírek. Jenže to se mýlí. Dívka pečlivě dešifruje jejich poznámky a předává informace odboji.

Éliane však rozehrála nebezpečnou hru. Odváží se svěřit svá tajemství muži, kterého kdysi milovala? Nezradí ji znovu? Nemá šanci to s jistotou zjistit… dokud ji večírek v úchvatné vile na Francouzské Riviéře nevystaví zcela nové úrovni nebezpečí.

Současnost: Remy Langová chce zapomenout na tragédii, kvůli níž se její život ocitl v troskách, a proto se vydává do domu na Riviéře, který za záhadných okolností zdědila. Během třídění knih objevuje evidenci uměleckých děl ukradených během druhé světové války. V šoku zjišťuje, že její součástí je i obraz, který už od dětství visí na stěně jejího pokoje. Kdo vlastně byli její předci? Neskrývá dům na Riviéře větší tajemství, než jakému je Remy schopná čelit?

RECENZE NA KNIHY PAŘÍŽSKÁ ŠVADLENA A SKŘÍŇ PLNÁ DIORA

POSTAVY:

Éliane - hrdinka žijící v minulém století ve válečné Paříži, miluje umění a snaží se zachránit co jen je v jejích silách

Luc - bratr Éliane, který narukuje do války, ale odtamtud uteče a stává se součástí odboje

Xavier - Éliane se do něj zamilovala, když ještě nebyla válka, ovšem Xavier musí odjet a tak se jejich cesty rozcházejí

Remy - současná hrdinka, která tragicky ztratila manžela a dcerku, v domě ze svého dědictví se snaží zapomenout

Adam - umělecký fotograf se kterým se Remy setkává v domě na Riviéře

Oč jednodušší by bylo zemřít a necítit pořád tu ztrátu, tu bolest, ten smutek. Ale kdyby zemřela ona, její manžel a dcera by cítili totéž - jak by si mohla přát, aby oni trpěli místo ní?

OBÁLKA:

Česká vydání knih od Natashy dostává vlastní kabátek, konečně jsme se u její třetí knihy dočkali matného přebalu. Česká obálka je sice hezká, přesto mi k příběhu příliš nesedí. Originální obálku mám radši.

Je ženou bez příběhu, protože proč by někdo chtěl slyšet příběh, jako je ten její?

MOJE HODNOCENÍ:

Natasha Lester se nesmazatelně zapsala do mého srdce knihou Pařížská švadlena. Každou její knihu hltám ihned po vydání, a u její novinky nešlo o výjimku.

Dům na Riviéře je autorčin v pořadí již sedmý román. V současné době se očekává vydání jejího osmého dílu, a já pevně doufám, že se na autorčiny další knihy můžeme těšit. Zatím rok co rok vychází její nové příběh. Natasha má neuvěřitelný talent pro spojení dvou časových linek. Jedna se vždy odehrává za války, druhá v současnosti objevuje tajemné ozvěny minulosti.

Bylo to jako příliv a odliv, ke kterým dochází každý den, aniž by je většina lidí zaznamenala, ale pro ty, kteří se nacházejí na břehu, jsou změny obrovské.

Natasha Lester umí opravdu mimořádně skvěle psát. Od jejích románů se nedá za žádnou cenu odejít. To je jeden z důvodů, proč její knihy přečtu za pár dní i napříč tomu, že se vždy jedná o rozsáhlé romány. Největší důraz je tu kladen na linku v minulosti, kdy tentokrát opouštíme lesklý svět módy, ale zaměřujeme se na umění. Konkrétně na to malířské. Hlavní hrdinka Éliane žije ve slunné Paříži, a kvůli špatné finanční situaci musí na přednášky chodit jen sporadicky. Má malířský talent, ale ten bez tréninku není moc k ničemu. Hrdinka si to uvědomuje, ale raději se snaží finančně zabezpečit svou rodinu.

V současné lince tu máme hrdinku po třicítce, Remy, která tragicky přišla o svého manžela a dcerku. Ani dva roky po oné tragédii se s tím stále nedokázala vyrovnat. Po jejich smrti se vrhla na podnikání a snaží se přijít na jiné myšlenky v domě, který ji odkázala její rodina. Tento pobyt ve slunné Francii do jejího života přináší nové přátelství, a možná nejen to. Poznává charismatického fotografa Adama, který jí začne pomáhat pátrat po její minulosti. A tentokrát musím říct, že mě daleko víc zajímala přítomná linka s Remy.

Jak se může narodit člověk jako její dcera Ebony, jen aby odešel bez fanfár a jediným jeho odkazem je prázdné místo v něčím srdci.

Remy a Éliane jsou nové hrdinky tohoto rozsáhlého románu. Obě jsou to velmi silné hrdinky, do jejichž životů zasáhla tragédie. Jejich srdce zasáhla i láska, každou jinak. Zatímco v předchozích knihách mě romantické linky zasáhly, zde musím říct, že za mě nebyly tak silné. Možná to bylo tím, že romantika u Éliane byla velmi rychlá a odehrála se hned v úvodu. Nestihla příliš vyrůst a už byla přetrhnutá. A druhá linka s Remy a Adamem si mě získala. Obě ztracené duše se postupně učili sebe mít rádi.

Remy v současné lince navštíví Nice a posléze i malebnou vesničku v horách Eze. Na obou místech jsem byla vloni na své svatební cestě, a líbilo se mi, jak je autorka do děje zakomponovala a popsala. Hned jsem si vzpomněla na to, jaké bylo je objevovat.

Láska je dívat se, jak odcházím, a mlčet, nedělat nic, protože, pokud promluvíš, seberou tě taky. Když to zvládneš, neobětuješ se pro lásku, která stejně hned skončí, protože mě okamžitě zabijí.

Historická linka příběhu statečné Éliane mě bavila. Líbilo se mi její odhodlání, snaha pomoct zachránit umělecké kousky. Ačkoliv už jsem nějaký ten román z válečné doby přečetla, Natasha mě pokaždé dokáže něčím novým překvapit. O tom, že nacisté zabavovali majetek jsem samozřejmě věděla, ale že i samotná Mona Lisa byla jimi málem zajata, jsem netušila. Ani o tom, že se někdo snažil o dokumentaci, co se s obrazy dělo. Přibližně před deseti lety došlo k několika významným objevům původních obrazů, které byly za války ukradeny majitelům. Díla Moneta, Picassa, Mattise, Muncha a spousty dalších se tak objevily a dostaly se zpátky domů. Ne všechny umělecké sbírky se podařilo znovu zkompletovat, a možná se to nepodaří nikdy.

Dům na Riviéře je dalším skvělým autorčiným románem, který mě chytil za srdce. Linka z minulosti se sice jednu dobu trošku táhla, ale za to v jejím finále mi zlomila srdce. Ony krátké kapitoly byly natolik úderné, že nebylo třeba více slov. Kniha plná bolesti, osudovosti o silných a odvážných hrdinech. Od autorky mám stále na prvním místě Pařížskou švadlenu, ale tento román jsem si zamilovala a jistě jsem ho nečetla naposledy.