Skvělý komiksový kousek, který vám dovolí nahlédnout pod čepici
Autor: Tereza Drahoňovská
Kresby: Štěpánka Jislová
Rok: 2020
Počet stran: 120
Nakladatelství: Paseka
Moje hodnocení: ✶✶✶✶✶
Tereza si nikdy nemyslela, že bude mít pleš dřív než její kluk. Neuměla si představit, že se jí bude stýskat po culíku, který ji lechtal na zádech. A už vůbec by ji nenapadlo, že blízké okolí i lidé na ulici jí budou vyjadřovat podporu v domnění, že si prochází chemoterapií. Když kvůli autoimunitní nemoci přišla během několika měsíců o všechny vlasy, musela se vyrovnat se změnou vzhledu, s pocitem ztráty ženskosti i s nabídkou paruk. Koloběh vyšetření, planých nadějí přinesl spoustu situací, které autorka dokáže nahlédnout s nadhledem a humorem. Svůj první rok bez vlasů líčí ve svěžím díle, které navazuje na bohatou tradici autobiografického komiksu. Jednou z forem alopecie prošlo nebo prochází 147 milionů lidí po celé planetě. Pro přibližně dvě procenta pacientů je alopecie společníkem na celý život. Komiks kromě osvěty přináší i povzbuzení pro pacienty, kteří se s tímto onemocněním vyrovnávají.
OBÁLKA
Jednoduché kresby zabarvené do tria bílá, černá a růžová mě uchvátily. Štěpánka Jislová odvedla skvělou práci a postavám vdechla život. Jedinou výtku mám k formátu knihy - rozhodně by knize slušel hardback. Tento tvrdší paperback se velmi špatně otevíral a mačkal.
MOJE HODNOCENÍ:
Vlasy, pokrývka hlavy která neodmyslitelně patří ke každému z nás. Česání, mytí, natáčení, zaplétání či stříhání ale také vlasy všude, neposedný vítr ve vlasech, který nám vlasy cuchá. Tohle a spoustu dalších denních okamžiků s vlasy patří k dennímu chleba. Ovšem co když vlasy nejsou?
Komiks Bez vlasů mě upoutal svou obálkou, díky které jsem si přečetla anotaci a zjistila jsem, že se jedná o autobiografický příběh. Zatímco v zahraničí je už nějaký ten pátek normální psát komiksy o skutečných osudech, u nás se jedná o raritu. Doufám, že v budoucnu se u nás objeví více takových kousků.
Alopecie je onemocnění kterým prochází nebo prošlo 147 milionů lidí na Zemi. Někteří si s ní procházejí celý život, u někoho se podaří onemocnění zaléčit. V současné době ale není zcela jasné, kde se onemocnění bere. Ví se pouze, že bílé krvinky vyhodnotí vlasy a chlupy za nepřátelské a začne se jich zbavovat. Postižený člověk tak přichází postupně o vlasy, obočí, řasy nebo i o veškeré ochlupení na těle. Příčiny nejsou dodnes jasné, může se jednat o velké množství stresu, nevyléčené zánět v těle, nezdravá strana nebo i dědičnost.
Vlasy jsou naší součástí a i když Alopecie není smrtelná choroba nebo se dá i blbě říct, že jsou daleko horší onemocnění či postižení, velmi potřese s lidskou psychikou. Vlasy pomáhají tomu, jak se cítíme a jsme spokojení sami se sebou a zejména pro ženské pohlaví je to rozhodně nepříjemné.
Sama si nedovedu představit, že bych neměla vlasy. Jsou zkrátka mou součástí a mám je ráda i když nejsou perfektní. Proto nesmírně obdivuji autorku Terezu Drahoňovskou, která je za mě velmi silná osobnost. Svůj příběh napsala s grácií a ukázala tak lidem svět ve kterém žije.
Bez vlasů jsem si rozdávkovala na dva dny, protože jsem ji nechtěla přečíst na jeden zátah. Stránky mi ubíhali pod rukama. Za mě rozhodně velmi podařené dílo, které doufám, že získá i zasloužené ocenění.
Za poskytnutí knihy na recenzi moc děkuji Lukášovi a Pasece. Bez vlasů si zakoupíte u nich na eshopu se slevou!
Žádné komentáře