Recenze - Balada o ptácích a hadech - Knižní přístaviště

64. Hladové hry před Katniss

Autor: Suzanne Collins

Orig. název: The Ballad of Songbirds and Snakes

Série: Hunger games

Pořadí: #0

Rok: 2020, v ČR: 2020

Počet stran: 504

Nakladatelství: Fragment

Překlad: Zdík Dušek

Moje hodnocení: ✶✶✶✶

Je ráno v Den sklizně, který zahajuje desáté Hladové hry. Osmnáctiletý Coriolanus Snow se v Kapitolu připravuje na svou jedinou příležitost získat slávu jako trenér, jeho šance jsou však mizivé. Dostal ponižující úkol trénovat největšího outsidera, splátkyni z Dvanáctého kraje. V Aréně bude probíhat boj na život a na smrt. Mimo ni Coriolanus začne se svou splátkyní soucítit a stane před zásadním rozhodnutím: řídit se pravidly, nebo přežít?

POSTAVY:

Coriolanus Snow "Korja" - rodiče mu zemřeli, nemá peníze a věří si, že se stane novým prezidentem

Lucy Gray - splátce z dvanáctého kraje, krásně zpívá

Tigris - sestřenice Snowa, žijí spolu u jeho babičky

OBÁLKA:

Tak ta se opravdu mimořádně povedla a skvěle padne k příběhu. Jediný háček by se mohl zdát k tomu, že v knihovničce nebude ladit k paperbackům Hunger games, ale myslím, že to rádi odpustíme, jelikož ta zelená, zlatá, hlavní motiv.... Zkrátka nádhera.

Je ale lepší být smutný než mrtvý.

MOJE HODNOCENÍ:

Když se v zahraničí začalo hovořit o prequelu k Hunger games nejen mě, ale spousta čtenářů se nadchla. V okamžiku, kdy se odhalilo, že hlavním hrdinou bude prezident Snow, trošku ve mně hrklo a přiznám se, že jsem se chvíli obávala, že to bude typický prequel, ve kterém se autorka bude snažit čtenářům tuto postavu ukázat v jejích světlých stránkách. Naštěstí tomu ale tak nebylo.

Balada o ptácích a hadech je o dvanáct let mladší, než první díl trilogie Hunger games. Autorce tyto roky opravdu prospěly, protože zatímco její trilogie byla dost krátká a nijak popisná v Baladě si to bohatě vynahradila. Čtenář se tak dokáže seznámit s pocity postav, ale také je mu předkreslován svět, ve kterém se děj odehrává. Věřím, že kdyby autorka psala sérii až nyní, rozhodně by ji daleko více rozvedla, což by si jistě zasloužila.

Uhladil si plavé zvlněné vlasy a posměšně zašeptal svému odrazu: Zdravím vás, Coriolane Snowe, prezidente Panemu.

Coriolanus Snow dostal opravdu strašlivé jméno, které se téměř nedá vyslovit. Naštěstí je přezdíván, takže se krkolomnému jménu můžeme vyhnout. Jeho matka zemřela při porodu spolu s jeho sestřičkou a otec je nedlouho poté následoval ve válce. A tak Korja žije se svou babičkou a sestřenicí Tigris, která je také sirotkem. Už nyní všichni v jeho rodině chtějí, aby se Korja stal novým prezidentem Panemu a on s tím počítá. Proto se snaží získat stipendium na univerzitu, ale toto může získat jedině tak, že přistoupí na nové podmínky Hladových her.

Desáté Hladové hry jsou dějištěm většiny příběhu. Coriolanus se stává trenérem dívky ze dvanáctého kraje Lucy Gray, která je neobyčejná. Už od začátku svého působení v ději ji nepřehlédnete. Má neuvěřitelný talent na zpěv a především texty svých písní, kterými každého nadchne, i samotného Snowa.

Nesouhlasím se vším, co Kapitol dělá, ale jsem z Kapitolu a celkově si myslím, že máme pravdu a potřebujeme řád.

Kniha je rozdělena na několik částí, v té první se seznamujeme s postavami, které postupně přicházejí do Kapitolu po Sklizni. Nejsme svědky onoho dramatického okamžiku, ale za to vidíme, jak je zavírají jako zvířata do klecí v zoo. Jelikož obyvatele příliš Hladové hry už tolik nebaví, rozhodli se v Kapitolu udělat hry pro diváky zajímavější. Dříve totiž plátce umístili do staré areny, a beze zbraní, bez výcviku je tam nechali svému osudu. Do dne byly hry u konce. A právě proto se rozhodli, že z řad svých studentů, kteří touží po stipendiu, udělají trenéry plátců.

Pokud jste se báli, že si po dočtení Balady o ptácích a hadech Coriolanuse oblíbíte, můžete být víc než v klidu. Korja je totiž zkažený sám od sebe, bez toho, aby se o to přičinila nějaká krutá věc. Během příběhu i jeho postava dojde k vývoji, ze kterého je ještě prohnilejší, než na začátku. A právě v tom vidím velké plus. Další plus je celý námět, který mě hodně bavil. Líbilo se mi, že se lidé postupně "kazili" s nadšením do her, jak se postupně vyvíjeli v době, kdy neměli technologie. A samozřejmě jsem si oblíbila Lucy Gray, která je literárně velmi zajímavá.

Ovšem mám ke knize i své výhrady. Kromě toho, že se autorka až přespříliš rozepsala, do příběhu zasadila i řadu filozofických myšlenek, které sice k ději patří, ale čtenáře mohou lehce nudit. Dále je kniha za mě složená ze dvou. Zhruba v polovině kniha mohla klidně skončit, sice by se potom druhá polovina mohla vydat jako druhé pokračování. Velká část děje odehrává v aréně, ale všechno je velmi zdlouhavé. A poslední věc, která mě trošku zlobila, byla lehká romantická linka, kterou jsem si upřímně nepřála.

Tak či onak byl jeho osud nerozborně spojen s jejím.

Přiznám se, že jsem po dočtení hledala dalších pár stran, protože mi přišlo, že autorka nezodpověděla všechny otázky. A stále ve mně hlodá myšlenka, zda není Katniss nějak příbuzná s postavami z tohoto příběhu. Pokud půjdete do Balady o ptácích a hadech s tím, že dostanete druhé Hunger games, tak budete zklamání. rozhodně v tom toto nehledejte. Knihu berte jako samostatný celek a potom si ji užijete. Kniha rozhodně stojí za vaši pozornost!