Book club: Místa ve tmě

Book club | Jak se z pokusných zvířátek stala Místa ve tmě? 

Ahoj všichni,

ve středu 30. ledna v 1.podzemním antikvariátu se konal úplně první letošní Book club setkání pořádaný Jakubem z Books´calling. Tentokrát byla v hlavní úloze kniha Lidmily Kábrtové Místa ve tmě, kterou v loňském roce vydal Host. Povídková kniha se mi hodně líbila, což se můžete dočíst také v recenzi. Jak se setkání podařilo se dočtete v článku.

Lidmila Kábrtová nás přivítala se slovy, že je introvert a že jí podobné akce nedělají příliš dobře. Myslím ale, že vše zvládla s přehledem a neměla se vůbec čeho bát. Nejprve se nám rozpovídala o svém životě, manželovi a dětech. Potom přišla řeč na vydání její prvotiny. Její kamarádka Bianca Bellová vydala svou knihu u Hostu, takže když se rozmýšlela kam zaslat svůj rukopis, nepřemýšlela o jiném místě, než o Hostu. 

Jednoho dne se rozhodla poslat svůj rukopis a i když si od toho nic neslibovala, do týdne se jí ozvali, že ji berou. Tím začalo všechno dobrodružství. 

Dále nám přiznala, že má několik svých beta čtenářů, na které nedá dopustit. Mezi nimi nechybí ani její dobrá přítelkyně a spoluautorka Johany či Viktor Janiš. Podle slov Kábrtové je dobré mít jako beta čtenáře, tedy skupinku různých lidí, kteří si všímají každý něčeho jiného. 

Místa ve tmě dostaly svůj název vcelku dodatečně. Nejprve se sbírka jmenovala Kabinet pokusných zvířátek podle jedné z povídek. Ale tento název nebyl přijat a tak se hledalo dál. Autorka uvažovala nad názvy jednotlivých povídek, ale na každém názvu se našlo něco, kvůli čemu by se tak sbírka nemohla jmenovat. A potom Kábrtovou napadlo slovo TMA, která se v ději jednotlivých povídek odehrává opravdu často. 

Recept na psaní podle Kábrtové? "Potřebuji mít úvodní citaci, název a poslední větu." 

Místa ve tmě jsou zcela smyšlené a Kábrtová se neinspirovala u svých blízkých ani u svého manžela. Je ale pravda, že po čase se jí ozvali lidé, kteří prožili něco podobného. Co jsme si jako posluchači z Bookclubu odnesli? Že asi není nejlepší nápad mít doma vanu. Řečeno s nadsázkou samozřejmě. Pro autorku samotnou byli nejtěžší tyto povídky: Praga, Labuť.

za fotku moc děkuji Kubovi

Kromě děje samotného nám autorka odkryla i tajemství konce první povídky, kterou téměř všichni nerozpoznali. Setkání s autory a následné rozebírání jejich díla mám opravdu ráda. Nejen že je příjemné si popovídat nad společně přečtenou knihou, ale zároveň se vždy dozvím něco nového, něco, co jsem absolutně netušila či nepoznala z díla. 

Líbí se vám obálka, kterou má na svědomí Lucie Zajíčková? Mně se opravdu líbí a i na setkání jsme si o obálce popovídali. Zmínil se příběh nad vznikem obálky, který si můžete přečíst u mě v recenzi. Zároveň nám Kábrtová přiznala, že na obálce místo škvora měla být moucha. A co přesně znamená škvor na obálce? Ohrožení. Napadené jablko vypadá na první pohled stejně jako to nenapadené a přesto je uvnitř potrhané. Stejně jako osudy žen v této knize. 

Kábrtová si velmi podrobně ověřovala všechno, co v knize napsala. Ať už se jednalo o život rostlin přes název a odrůdu jablek až po drogy a dárcovství vajíček. Za to autorce tleskám, protože mám ráda pravdivá fakta. 

A na závěr, jaké ponaučení bychom si měli z knihy odnést? Měli bychom spolu více komunikovat, protože jedině tak můžeme lépe poznat druhé a tím kolikrát druhému člověku zachránit. 

Grafická stránka knihy je dokonalá

na závěr nechyběla ani autogramiáda