Charlotte Brontë

Krátký život plný velkých dramat a tragédií z románů

*21.4.1816 - 31.3.1855

Snad každý z nás zná alespoň jedno dílo od sester Brontëových, které společně s Jane Austen tvoří základ povinné četby ve škole. Jen málokdy se vidí, aby byla celá rodina tolik literárně nadaná, jako právě ta Brontëovic. Jejich díla jsou nesmrtelná, o čemž vypovídá i celá řada různých adaptací. Jana Eyrová se stala nedotknutelným pilířem nejen viktoriánské literatury a v žebříčku britských čtenářů se umístila na desátém místě nejmilovanějších knih všech dob. Ovšem vydání Jany předcházela celá řada dramatických událostí, o kterých se ale příliš nehovoří. Charlotte, která nebyla příliš krásná, ovšem byla vysoce inteligentní neměla příliš lehký život. Dokonce měla řadu nápadníků, ale lásky si příliš neužila. Její životní příběh by vydal na samostatný román. Do jejího života velmi zasahovala tuberkulóza, která byla v té době velmi rozšířenou nemocí, dále úmrtí, nešťastné lásky nebo kritika jejího textu. Její tvorba nezískávala vždy jen pozitivní ohlasy, kritici si na ní smlsly. Co víte o jejím životě vy?

„Představy jsou divná věc, tak jako sympatie, tak jako znamení – a všechny tři dohromady jsou tajemství, k němuž lidstvo dosud nenalezlo klíč.“

Charlotte se narodila na východu Anglie v Bradfordu do rodiny pastora anglikánské církve Patricka Brontë a jeho ženy Marii Brontë jako třetí dítě. Po Charlotte se manželům narodily ještě další dvě dcery Emily a Anne a syn Branwell. Maminky si ale bohužel Charlotte příliš neužila, zemřela na rakovinu, když jí bylo pět let. Po Mariině smrti se o její děti začala starat její sestra.Charlotte byla v roce 1824 poslána spolu se svými třemi sestrami do duchovní internátní dívčí školy v Covan Bridge. V této škole ale nebyly dobré podmínky (vlhko, nevytápěné prostory, shnilé jídlo, tresty a psychický teror), které se trvale podepsaly na jejím zdraví. Jakmile se otec dozvěděl o těchto strašlivých podmínkách, vzal dcery domů, ale Mary a Elizabeth, které chytily tuberkulózu již nedokázal zachránit.

Charlotte, Emily, Anne a Branwell léta než dospěli strávili psaním různých příběhů o vybájené zemi Angii a jeho obyvatel. Emily a Anne ale vymýšlení tohoto světa brzy opustily a pustily se do vlastní, Gondala. Právě toto byla skvělá průprava k tomu, aby sestry Brontëovy napsaly své romány. Charlotte s bratrem ale v psaní pokračovali. Zajímavostí je, že už tento rukopis je psaný vypravěčským stylem, který Charlotte později proslavil. Rukopisy o Angrii obsahovaly krátké povídky, novely, novinové články a úryvky z historie země, bohužel se ale všechny nedochovaly. Ovšem z dostupného materiálu je jasné, že se nejednalo o celistvý román ale spíše o letopisy, kroniku za účelem rodinného pobavení. Navíc se musí brát v potaz, že za texty stála dospívající dívka. V českém překladu vyšly dostupné materiály v knize Z letopisů Angrie.

Ve třinácti letech napsala pohádkový příběh Hledání štěstí (1829), která vyšla i v českém překladu. V tomto roce také vydala svou první báseň, ovšem v časopise, který si vydávali sami doma. I ostatní z jejích sourozenců do časopisu přispívali. V roce 1833 Charlotte poprvé publikovala svou novelu The Green Dwarf (Zelený skřítek).

Charlotte po dokončení studia začala pracovat jako učitelka, ale tato otročina dle jejích slov ji nenaplňovala. Poté pracovala jako guvernantka v rodině, ale jelikož tato pracovní pozice byla ve skutečnosti něco mezi služkou a chůvou, brzy i z této práce odešla. Charlotte spolu s Emily odjeli do Bruselu, kde se rozhodli pracovat v penzionátu. Charlotte zkušenosti z tohoto penzionátu využila ve svých románech Profesor a Vilette. Právě v Bruselu se Charlotte poprvé zamilovala, ale jednalo se o nešťastnou lásku, neboť její vyvolený Constantin Héger byl ženatý s ředitelkou penzionátu. Proto velmi brzy Charlotte z Bruselu odjela. Právě v této době dokončila Charlotte svůj první román Profesor. Sice je částečně inspirovaný událostmi právě z Bruselu, ale s jinak se rozchází s realitou.

obraz namaloval Branwell, sebe později vymazal

Roku 1846 sestry Brontëovy společně publikovaly básnickou sbírku Básně Currera, Ellise a Actona Bella (Poems by Currer, Ellis and Acton Bell. Bohužel ale tato sbírka byla velmi neúspěšná, prodaly se pouze dva výtisky. Ovšem i tento neúspěch ani jednu z dívek nijak nezastrašil, ba naopak se rozhodly nadále pracovat na svých románech. Sestry poslaly rukopisy svých románů do nakladatelství a jediné Charlottě se vrátil s odmítnutím. Profesor je nezaujal, ale nakladatelství jí sdělilo, ať jim zašle nový rukopis.

Charlotte po odmítnutí o to více pracovala na své druhém románu Jane Eyre, jehož výsledky předčily veškerá očekávání. Jelikož sestry Brontëovy žily v době, kdy se žensky psaná literatura zatracovala, všechny vydávaly pod pseudonymy. Charlotte publikovala své romány pod pseudonymem Currer Bell. Její sestry publikovaly pod pseudonymy Ellis Bell a Acton Bell. Právě podle iniciál křestního jména se dalo rozklíčovat, že publikovaly všechny sestry, které se touto šarádou vydávaly za tři bratry. Prvotní ohlasy byly velmi pozitivní, ovšem brzy se začaly šířit zvěsti, že za bratry Bellovými stojí ženy. A právě tehdy se kritika do sester, zejména tedy do Charlotte obula. Vyčítali jí drsný text a neženský styl. Ovšem přesně to Charlotte chtěla. V knize je totiž spousta dobových tabu. Hlavní postavou se stala emancipovaná hrdinka, která bojuje proti zásadám a nenechá se zastrašit mužskou nadřazeností vůči ženám. Veřejnost v té době Jane Eyre dokonce označila i za brak, ale i když tomu tak bylo, kniha se mimořádně skvěle prodávala.

O jediném bratrovy sester se příliš nemluví. Branwell byl malířem, básníkem a hudebníkem a žil poměrně divoce, což způsobilo všechno utrpení, kterým si za život prošel. Od útlého věku se setkával se smrtí svých blízkých, žil v chudobě a k tomu se přidala i neúspěšná kariéra. To všechno vedlo k alkoholismu a závislosti na opiu. Branwell v roce 1848 zemřel na bronchitidu, některé zdroje uvádějí tuberkulózu. Téhož roku v prosinci zemřela i Emily a v květnu roku následujícího také Anne. Všechny zemřely na tuberkulózu.

Po smrti svých sourozenců zůstala Charlotte s otcem sama. Oba byli zdrceni ztrátou své rodiny. Charlotte nejvíce tesknila za Emily, se kterou si byly vždy nejbližší. Psaní Shirley Charlotte na čas musela přerušit, neboť román rozepsala a následovaly tři úmrtí v její rodině. Poté nějaký čas Charlotte pochopitelně nebyla schopná psát. Ovšem potom se vrhla do psaní, jako do způsobu vyrovnání se s tragickým koncem jejích sourozenců. Dokonce odjela do Londýna, kde odtajnila svou identitu a našla si přátele mezi dalšími literáty. Charlotte se blízce přátelila se spisovatelkou Elizabeth Gaskell, která také jako první po její smrti publikovala její životopis.

Skutečný pan Bel, tedy Arthur Bell Nicholls byl vikářem Charlotina otce. Ten se do Charlotte velmi zamiloval, ale mladá žena zpočátku jeho nabídku odmítla. Stejný postoj ke svazku měl i Charlotin otec kvůli tomu, že Arthut byl nemajetný. Ovšem mladý muž to nevzdával a své milé se i nadále dvořil až si její srdce získal. A tak se v červnu 1854 konala svatba. Ovšem manželského života si příliš neužila neboť do devíti měsíců po svatbě zemřela. Na úmrtním listu je jako příčina smrti uvedena tuberkulóza, ale byla v raném stádiu těhotenství, které provázelo časté zvracení a nevolnost. Proto je velmi pravděpodobné, že zemřela na dehydrataci a oslabení organismu s tím spojené. Další možností je tyfus, který měla její služebná.

Po Charlotině smrti nechal její otec vydat její první román Profesor. Před smrtí stihla rozepsat další román pojmenovaný Emma. Z tohoto díla ale stihla napsat pouze první dvě kapitoly a jistou osnovu, jak děj měl pokračovat. Dopsání tohoto románu se chopily postupně dvě autorky. Clare Boylanová knihu vydala pod názvem Emma Brown a poté i Constanze Savery pod názvem Emma (v ČR vydalo nakl. Daranus). Oba romány u nás v češtině také vyšly.

TVORBA:

Romány:

1847 Jane Eyre
1849 Shirley
1853 Villette
1857 Profesor (vyšel posmrtně)
1860 Emma (pouze 2 kapitoly ale jiné autorky ho podle jejích příprav dokončily)

Ostatní:

1829 Hledání štěstí (obsahuje Hledání štěstí, Emily, Anne a já, Vzpomínky na Emily, Vzpomínky na Anne)

1833 The Green Dwarf | Zelený skřítek

1846 Poems by Currer, Ellis and Acton Bell | Básně Currera, Ellise a Actona Bella

Juvenilie: