Recenze - Slovník ztracených slov - Knižní přístaviště

Historie anglického jazyka a zrození Oxfordského slovníku

Autor: Pip Williams

Originální název: The Dictionary od Lost Words

Rok: 2020, V ČR: 2024

Počet stran: 392

Nakladatelství: Argo

Překlad: Ester Žantovská

Moje hodnocení: ✶✶✶

Malá Esme vyrůstá ve světě plném slov. Zvědavá holčička bez maminky tráví dětství ve skriptoriu – zahradní kůlně doktora Murrayho, kde její otec spolu s dalšími muži pracují na monumentálním projektu, Oxfordském slovníku angličtiny. Esme má svoje místečko pod stolem, kde o ní nikdo ani neví. A jednoho dne tam k ní spadne papírek s definicí slova. To slovo označuje ženu, jejímž údělem je celoživotní služba, a do Oxfordského slovníku se nedostalo, ale Esme ho zachrání, a zahájí tak sbírku, která obsahuje slova a významy, jež muži-vzdělanci tehdejší doby nepovažují za dostatečně důležitá či „vhodná“.

Jak Esme roste a poznává svět, uvědomuje si, že jde často o výrazy, jež popisují svět žen a chudých lidí. V době, kdy sílí hnutí za volební právo žen a na obzoru se stahují mračna první světové války, tak Slovník ztracených slov vypráví příběhy lidí, kteří se do „velkých dějin“ nevešli.

POSTAVY:

Esme - dětství tráví se svým tatínkem

Gareth - pracuje u otce Esme

OBÁLKA:

Zahraniční obálka byla ze zahraničí dost vidět. Česká obálka si nese znaky té původní, a ač sama není nijak ošklivá, tu origináln mám raději. V knize se nachází také mapa a rozhodně doporučuji podívat se knize pod přebal.

Některá slova jsou důležitější než jiná - to mě dětská léta strávená ve Skriptoriu naučila. Dlouho mi však trvalo, než jsem pochopila proč.

MOJE HODNOCENÍ:

Knihy s nálepkou Bookclub Reese Witherspoon vyhledávám bez váhání. Popravdě se mi ještě nestalo, že by se mi kniha s tímto doporučením ještě nelíbila.

Vždycky je naděje na změnu, když se o ni zasadí dost lidí.

Slovník ztracených slov je historický román, který mi učaroval svou anotací. Úplně jsem nevěděla, co od knihy očekávat, jelikož ani anotace toho příliš neprozradila, kromě toho, že v ní půjde o slova. Autorka se inspirovala skutečnými událostmi, pokud po knize sáhnete, nezapomeňte si přečíst také doslov, kde se nachází mimo jiné i snímek.

Slova nás definují, vysvětlují a sem tam nás mají i ovládat či izolovat.

Je to kniha o významu slov, o slovech. A ač bych očekávala, že budu mít plnou knihu velkého množství lepíků u pěkných myšlenek, bohužel se tak nestalo. Je to trošku smutné a paradoxní, že mě na knize nebavily právě ty slova. Jak je to možné? Hned vysvětlím. První polovina čítající dvě stě stran pro mě byla dost nezáživná. Hrdinka dospívala, sbírala slova o které jiní neměli zájem, tedy muži, a jinak se tam bohužel až tolik nedělo.

Pak nastal ale zvrat, kdy hrdinka přestala řešit pouze slova a její život zasáhla rozkoš a mateřství, které mě v této knize asi nejvíce zasáhlo. Není to asi tím, že jsem sama matka, ale spíše tím, co se tam dále stalo. Od této části jsem po knize sahala daleko s větším zájmem a dokázala jsem se do ní začíst.

Slova se v průběhu času mění. Jak vypadají, jak se vyslovují; občas změní i význam. Mají zkrátka svou vlastní historii.

Slovník ztracených slov je historický román, který mě měl okouzlit historií anglického jazyka a zrození Oxfordského slovníku, bohužel mě ale tato zápletka nechala zcela chladnou, i když je pravda, že o některých slovech jsem si ráda početla. Například by mě nenapadlo, že se v jedné části dostane Esme k vulgarismům. Nicméně druhá polovina knihy o mateřství, a posléze válečných událostech mě kniha nesmírně bavila. Závěr jsem pak přečetla téměř na posezení.

Díky válce je přítomnost důležitější než minulost a mnohem jistější než budoucnost.

Pokud máte rádi pomalé historické romány ve kterých nechybí válečná tématika, a máte rádi atmosférické příběhy, potom se vám Slovník ztracených slov jistě zalíbí.