Recenze - Z krve a popela - Knižní přístaviště

Romantika a upíři - to je nová série pro fanoušky Sarah J. Maas

Autor: Jennifer L. Armentrout

Originální název: From Blood and Ash

Rok: 2020, V ČR: 2021

Počet stran: 544

Nakladatelství: Fragment

Překlad: Pavla Kubešová

Moje hodnocení: ✶✶✶✶

První díl návykové fantasy ve stylu knih Sarah J. Maasové

Poppy byla už od narození vyvolena, aby svět přivedla do nové éry, a její život tak nikdy nepatřil jen jí. Na ramenou jí teď leží budoucnost celého království, sama však neví, zda o to vůbec stojí. A když do jejího života vstoupí zlatooký strážce Hawke, který má zajistit její Povznesení, Poppyin osud a povinnost se propletou s jejími touhami a potřebami. Poppy začne zpochybňovat vše, v co kdy věřila – a Hawke ji uvede v pokušení vyzkoušet zakázané…

POSTAVY:

Poppy - tragicky přišla o rodiče, je Pannou, která má v rukou budoucnost celého království

Hawke - nový osobní strážce, který Poppy nesmírně přitahuje, je velmi pohledný a charismatický

Temnyj - temný princ a nepřítel Poppy

OBÁLKA:

Knihu máme s původní obálkou, která je nesmírně poutavá. Trošku mě mrzí, že kniha nemá přebal, ale hlavně jsem ráda, že se nejedná o paperback.

Některá pravda jen zničí a rozloží, co by raději měla úplně vymazat. Pravda ne vždy člověka osvobodí. Tomu věří jen blázen, který byl celý život krmen lží.

MOJE HODNOCENÍ:

Z krve a popela byla velmi vidět v zahraničí i dlouho předtím, než oficiálně vyšla u nás. Od autorky jsem před lety četla její new adult romanci Počkám na tebe, která se mi líbila. Autorka kromě erotických romancí píše i fantasy romance.

Smrt je jako stará přítelkyně, která přijde na návštěvu - někdy ve chvíli, kdy je očekávána ze všeho nejmíň, a jindy, když už se jí člověk nemůže dočkat. Není to ani poprvé, ani naposledy, co se staví, ale kvůli tomu není žádná smrt méně krutá nebo nemilosrdná.

Když se něco přirovnává k Maasové jsem velmi opatrná, protože zejména série Dvory je pro mě velkým guilty pleasure. Dělejme prosím, že třetí díl této série nikdy nevznikl. Ale zpátky k tématu, Z krve a popela jsem si chtěla přečíst hned v okamžiku, kdy jsem si přečetla anotace, a když se k nim přidalo spojení s Maasovou, věděla jsem, že mě kniha nemine.

Za mě jako jo, ale i ne. Pěkně popořadě, první kapitola knihy byla naprosto perfektní. Poppy jde v převlečení do vyhlášeného domu, kde náhodou natrefí na svého budoucího strážce Hawkea. Ačkoliv se jedná o jejich první setkání, erotické napětí mezi nimi by se dalo krájet. Poté následuje zhruba sto stránek, kdy se čtenář postupně seznamuje s novým světem, postavami a politikou.

Strach a statečnost jsou často jedno a to samé. Buď se z tebe stane bojovník, anebo zbabělec. Jediným rozdílem je osoba, která sídlí uvnitř.

Svět v této knize není nijak zobrazený do hloubky, nenajdete tu svět Středozemě, ale to autorka asi ani nechtěla. Vybudovala kostru světa a do toho zasadila erotickou romanci, tedy žánr, který jí je nejbližší. A mně se to takhle opravdu líbilo. Navíc tu té romance a erotiky nebylo zase tolik, a všechny scény si troufám říct, že měli smysl a pro děj jistou váhu.

Moje velmi oblíbená scéna je na sněhu, pro někoho možná až příliš obskurní, ale mně se líbila. Obsahovala přesný dostatek zlosti, prozření, erotického napětí a vášně. Postavám samotným je v knize udělen opravdu velký prostor, navíc nejsou vůbec černobílé, což je vždy příjemné.

Princezno, pevně věřím, že kdybys nechtěla, abych něco udělal, ležel bych na zádech s dýkou u krku ještě dřív, než bych se stačil nadechnout.

Z krve a popela by mohla mít o něco méně stran, pak by pro mě byla naprosto perfektní. Místy byla hluchá místa, kterými si autorka připravovala svět a postavy na další okolnosti, ale raději bych tomu ubrala. Například zvrat knihy byl skvělý, dalo se to sice čekat, ale já jsme zápletku nečekala.