Recenze - Listopád

Mohlo by být mnohem, mnohem hůř

Autor: Alena Mornštajnová

Rok: 2021

Počet stran: 303

Nakladatelství: Host

Moje hodnocení: *****

Zeptali jste se někdy sami sebe, jaký by asi byl váš život, kdyby to v listopadu 1989 dopadlo všechno úplně jinak?

Jaké by asi byly naše osudy, kdyby komunismus neskončil a my bychom zůstali za železnou oponou oddělující nás od světa i jeden od druhého?

Jedna z nejúspěšnějších českých spisovatelek Alena Mornštajnová opět překvapuje; její nový román je dramatickým příběhem obyčejné rodiny, kterou velké dějiny během jedné listopadové noci rozdělí a postaví proti sobě. Sledujeme příběh Marie Hajné, která je kvůli účasti na demonstracích zatčena a odsouzena ke dvaceti letům vězení. Ví, že už nejspíš nikdy neuvidí vyrůstat své děti, a při životě ji udržují jen dopisy. A taky naděje, že se nakonec přece jen shledají...

Vedle toho se odvíjí příběh dívenky Magdaleny, která je odebrána rodičům a umístěna do „ozdravovny“, ve které se vychovávají nové komunistické kádry. Jejich osudy se jednoho dne protnou, ale zcela jinak, než si obě představovaly a přály.

RECENZE NA TICHÉ ROKY ZDE

POSTAVY:

Maja neboli Marie - chtěla se stát lékařkou, ale kvůli režimu a minulosti její rodiny ji nevzali na VŠ, má dvě děti a manžela a jednoho dne ji odvedou do vězení a odsoudí ke 20 letům vězení

Magdalena - vyrostla v tzv. ozdravovně poté, co se jí její rodiče zřekli

OBÁLKA:

Obálku má na svědomí Veronika Kopečková, která pracovala mimo jiné také na slavné Haně. Její obálky se zaměřují na jednoduchost, světlost a mají jeden důležitý prvek. Listopád má za mě opravdu nádhernou obálku kde klíč neboli symbol boje proti komunismu je zcela zásadní. 

Život není to, co chceme, ale to, co máme. Tak jednoduché to je. 

MOJE HODNOCENÍ: 

Vyšla nová kniha Alenky Mornštajnové od které jsem před dvěma lety četla její román Tiché roky. Na její novinku jsem se nesmírně těšila, a v okamžiku, kdy jsem se k textu dostala, neváhala jsem ani vteřinu a hned jsem se vrhla do čtení. 

Autorka na knize pracovala celé dva roky, ale myšlenky na příběh samotný v ní žily déle. V rámci přípravy na psaní přečetla nespočet knih o totalitním režimu. Příprava na tuto knihu tedy byla dost jiná, než u jejích předchozích knih, kdy se mohla na řadu věcí doptat, nebo si je dohledat, tady mohla zabrousit do své fantazie a řadu věcí napsat podle sebe. Mornštajnové se v této knize podařilo perfektně ukázat na to, jak na lidi působí doba ve které žijí. 

Listopád si v sobě nese i lehké paralely na současnou covidovou dobu plnou omezení a restrikcí. Naše generace si jen horko těžko pamatuje socialismus, ovšem naši prarodiče nebo rodiče ano. Sama znám komunismus z vyprávění svých rodičů a líbilo se mi, že autorka nezapomínala připomenout byť jen maličkosti pro ty, kteří o těchto přítěžích neměli nejmenší tušení. Oslovení, získání bytu, možnosti studia, obyčejný nákup oblečení či neustálá kontrola toho, co člověk říká nebo neříká. 

Vlastně jsem tehdy byla šťastná skoro pořád. I tehdy za mě rozhodovali jiní, určovali, kým a čím smím být, byla jsem uvázána na neviditelném vodítku, které mi moji stejně neviditelní páni povolovali nebo utahovali podle libosti, ale přesto jsem měla svůj svět, své lidi a byla jsem šťastná, jen jsem to nevěděla. Ale tak to asi je, že člověk touží po štěstí, a teprve při pohledu zpátky si uvědomí, že šťastný vlastně byl. 

Alena Mornštajnová má nesmírný talent a cit pro vypravování. Její hrdinové jsou obyčejní lidé, ve kterých se velmi snadno čtenáři najdou. Její hrdinové nejsou dokonalí, naopak, chybují stejně jako my. I proto jsou její příběhy tak živé. Listopád přesto od jejích knih lehce vybočuje, neboť vypráví příběh smýšlené doby, kdyby se okolnosti v listopadu 1989 odehrály jinak než jak je dějiny pamatují. 

Právě kvůli nereálnému pozadí příběhu jsem se knihy lehce bála, ale ve výsledku jsem nesmírně nadšená. Kniha vypráví příběh dvou žen. Marie má dvě děti a manžela a ve vteřině o všechno přijde, když ji zavřou do vězení. Čeká ji dvacet let ve vězení. Druhou hrdinku poznáváme jako malou holčičku, které se zřekla její matka a stát ji umístil do "ozdravovny" ve které panují dost tvrdé opatření. Postupně dospívá a ani si neuvědomuje, jak ji systém ovlivňuje a dělá si z ní jen další ovečku. 

Víra ve spravedlnost a dobro neztratila najednou, vytrácela se po troškách, jako když se protrhne pytlík s moukou a zprvu z něj pomalu uniká jen slabý proud bílých zrnek. Ale trhlina se časem zvětšuje, unikající proud sílí a nakonec zůstane jen prázdný papírový sáček.

Komunismus v době knihy Listopád je nesmírně přísný, a vím jistě, že bych v takové době opravdu žít nechtěla. Všechno co se dělo tehdy je jen slabým odvarem toho, čeho se hrdinové po listopadových událostech dočkali. Ačkoliv se doba v novém tisíciletí změnila a přišlo mnoho nového, komunistická opatření i tak drží lidi velmi zkrátka. Vyobrazení této doby mi chvílema připomínalo svět Margaret Atwoodové v Příběhu služebnice. 

I když jsem komunismus nezažila, Mornštajnové se podařilo mě vtáhnout do děje natolik, že jsem na sobě cítila bolest a stísněnost postav. Autorce se podařilo mě roztrhnout na kusy a nyní, několik dní po dočtení mám příběh stále na mysli. Konec se Alence podařil na výbornou. Úderný, přesný a zároveň si ponechal otevřené myšlenky na to, co bude dál. Zda se osud bude opakovat, nebo zda konečně přijde spása. 

Kniha vás jistě přinutí k zamyšlení. Také vám musím slíbit, že z děje nebudete nijak šťastní. Ale i přesto se jedná o literární skvost, který má přesah. Nedivila bych, kdyby se kniha jednoho dne dostala do povinné školní četby. 

Za poskytnutí knihy na recenzi moc děkuji nakladatelství Host. Listopád zakoupíte na jejich eshopu se slevou!