Recenze - Nikdy, nikdy

 Je těžší zapomenout kým jsme byli, nebo si na své chyby pamatovat a snažit se je napravit? 

Autor: Colleen Hoover a Tarryn Fischer

Orig. název: Never, never

Rok: 2016, v ČR: 2024

Počet stran: 360

Nakladatelství: ikar

Překlad: Jana Jašová

Moje hodnocení: ✶✶✶✶

Ve spolupráci: Euromedia & Luxor

Bestsellerové autorky Colleen Hooverová a Tarryn Fisherová spojily síly a společně napsaly naprosto jedinečnou romanci s mystery zápletkou. Charlie Wynwoodová a Silas Nash byli od narození nejlepšími přáteli, dokud se do sebe ve čtrnácti letech nezamilovali a nestali se něčím mnohem víc. Počínaje dnešním ránem jsou si ale naprosto cizí. Všechny jejich vzpomínky na to, kým byli a jaký pár společně tvořili, jsou fuč. Vytratily se. Nezbývá než odhalit pravdu o tom, co se jim stalo a proč k tomu došlo. Ale čím víc o sobě zjišťují, tím těžší je pro ně pochopit, proč byli vůbec kdy spolu. Vzpomenout si někdy může být horší než zapomenout.

Doporučený věk 15+

RECENZE NA DALŠÍ KNIHY COLLEEN HOOVER ZDE

POSTAVY:

Charlie - žije jen s matkou a mladší sestrou, je dost od rány

Silas - náctiletý mladík, který hraje fotbal, miluje Charlie

Je děsivé nevědět, kdo jste - a ještě děsivější je pomyšlení, že chápete všechno špatně. 

OBÁLKA:

Máme originální obálku z nového vydání, která je velmi hezká a skvěle se hodí k autorčiným předchozím knihám. Ale jak vychází ve stejnou dobu jako její další kniha Příliš pozdě, přiznám se že mi obálky těchto dvou knih docela splývají. 

Jeho fotky jsou bomba - stejně jako jeho slova. Připravují mě o dech, a přitom ani nevím, jestli ta moje část, na kterou si nevzpomínám, ho pořád ještě miluje. 

MOJE HODNOCENÍ:

Má třináctá přečtená kniha od Colleen Hoover je kniha, kterou jsem již pár let měla doma v angličtině, ale ne a ne se k ní dostat. 

Když jsem se na ni podíval předtím, byla to jen holka, co náhodou prožívá stejně divnou situaci jako já. Když se na ni podívám teď, je to dívka, kterou jsem zřejmě miloval. Dívka, kterou nejspíš pořád miluju.

Nikdy, nikdy je autorčina kniha, kterou psala společně s další úspěšnou americkou spisovatelkou. Young adult romance s mystery zápletkou zní naprosto fantasticky. Dva mladí lidé, kteří se jednoho dne probudí a nevědí kdo jsou. Nepamatují si ani své jméno, natož kde jsou, proč tam jsou, kam mají jít. Neumějí ani naučené dovednosti, natož aby poznali členy své rodiny. Silas a Charlie velmi brzy odhalují, že tahle ztráta paměti se stala pouze jim. 

Uvažuju, jestli mu mám říct pravdu. Že kdybych byla Sněhurka a on mě políbil takhle, rozhodně by mě vzkřísil. Že pro takový polibek bych klidně vytáhla proti drakům.

Charlie je respektive byla dívka celkem od rány, nebrala si servítky. Život k ní nebyl zrovna dvakrát přívětivý. Její rodiče mají zkažený život, a její život se sestrou je náročný. Silas je mladý kluk, který z celého svého srdce miluje Charlie. Nevím jak to Colleen dělá, ale píše naprosto perfektní mužské hrdiny, které si velmi snadno zamiluji. Stejně tak tomu bylo v případě Silase, který je nesmírně hodný, milý, milující a oddaný. 

Nikdy nezapomeň, že já byl první, s kým ses doopravdy políbila. Nikdy nezapomínej, že ty budeš má poslední. A nikdy mě mezi tím vším nepřestaň milovat.

Jen co jsem knihu otevřela na první stránce, okamžitě jsem se začetla. Styl CoHo je naprosto návykový, a jakmile její novou knihu začnete číst, nemůžete přestat dokud neotočíte poslední stranu. Zatím jsem se nikde nedočetla o tom, jak autorky knihu psaly, ale tipla bych si, že se střídaly ve vyprávění. Respektive bych si tipla, že Colleen psala Silase a Tarryn zase Charlie. 

Můžeme ztrácet vzpomínky, ale uvnitř jsme pořád stejní. Někde tam hluboko se chceme chovat dobře. Být dobří. Někde hluboko se pořád milujeme. Hodně. A ať už se nám bude dít cokoli, tohle se nezmění. 

Bavil mě začátek, kdy jsme stejně jako oba hrdinové byli vhozeni do neznámých vod. Poznávali jsme s nimi jejich minulost a netušili,  co se stalo. Posléze jsme se společně s hrdiny zamilovávali. Celá zápletka nebyla pořádně vysvětlena. Byla to spíše taková pohádka bez nějaké hlubší myšlenky. Kniha mohla být třeba o padesát stran kratší, přesto přečtení nelituji. 

Chci to znova cítit. Chci si vzpomenout, jaké to je, takhle někoho milovat. A nejen tak někoho. Chci vědět, jaké to je, milovat Charlie.

Ve výsledku mě zklamaly dvě věci. Jedna byla v polovině knihy, kdy Charlie byla ve svém starém domově. Proč tam celá ta zápletka byla? Proč ji matka její spolužačky držela pod zámkem? To drobném vysvětlení mi zkrátka nestačilo. A druhá věc byl ten epilog, za mě, kdyby tam nebyl tak dám o půl hvězdičky klidně vyšší hodnocení. To knihu zakončilo tak klišoidně, že to byla velká škoda. 

Když jste ostřejší než jiní, nikdo na vás nemůže. A tak se do všech navážím, dokud mě radši nenechají na pokoji.