Recenze - Dvůr mlhy a hněvu

Osudu neunikne ani ničitelka kleteb

Autor: Sarah J. Maas
Orig. název: A Court of Mist and Fury
Název série: Dvůr trnů a růží
Pořadí v sérii: #2
Rok: 2016; v ČR 2017
Počet stran: 664
Nakladatelství: CooBoo
Překlad:  Ivana Svobodová
Moje hodnocení: ✶✶✶✶✶

Feyre přežila střet s Amaranthou a vrátila se na Jarní dvůr. Avšak ani zde nemá klidu, protože ji neustále pronásledují vzpomínky na to, co musela udělat, aby osvobodila Tamlina i jeho lid.


A stejně tak nemůže zapomenout ani na smlouvu s Rhysandem, s kterým má strávit jeden týden v měsíci. Ač je nyní vznešenou vílou, srdce má stále lidské. A navíc si postupně uvědomuje, že na obzoru se objevuje ještě mnohem větší zlo, než jaké kdy zažila. A tak zatímco se snaží vyznat v zákrutech vílího života, zjišťuje, že její role zachránkyně ještě neskončila. Avšak dokáže se vyrovnat s nebezpečím, které se k ní blíží?

RECENZE NA PRVNÍ DÍL DVŮR TRNŮ A RŮŽÍ

POSTAVY:
Feyre - z obyčejné dívky se stala vílou, je zamilovaná do Tamlina a má s ním před svatbou
Tamlin - Feyre ho a jeho lid osvobodila od strašlivé Amaranthy
Rhysand - Feyre s ním uzavřela dohodu, je to vládce Nočního dvoru
Lucien - žije na Jarním dvoře, je to přítel Tamlina a Feyre

OBÁLKA:
CooBoo ponechalo původní obálku což je naprosto skvělé. Obálky knih Sarah J. Maas se mi obecně líbí, ale tato se mi líbí velmi. Možná za to může pěkná modrá barva, nebo prostě to, jaká ta obálka je. Jen mě mrzí, že kniha je v paperbacku, protože díky své tloušťce se docela ničí.

FILMOVÉ HODNOCENÍ:
Na jednu stranu je dobře, že seriál ani film neexistují, protože by to určitě nedokázali natočit tak, jak by si námět zasloužil. Na druhou stranu je tolik nečtenářů připraveno o tak skvělý příběh.

MOJE HODNOCENÍ:

ACOMAF byl nejlepší knihou, kterou jsem za tento rok četla a upřímně netuším, zda ji nějaká kniha překoná. Knihu jsem četla o svém zkouškovém a nemohla jsem udržet myšlenky při studiu a stále se těšila, až budu mít možnost opět číst ACOMAF. Už dlouho jsem neměla v ruce tak skvělou knihu a trošku mě možná mrzí, že jsem si vzala takový poklad na začátek roku, protože každá kniha, kterou vezmu po ní na tom bude trpět.

Ačkoliv kniha vyšla již před několika měsíci, ke čtení jsem se dostala konečně až v lednu. Její tloušťka mě trochu děsila a já si popravdě nechtěla knihu dávkovat, ale chtěla jsem ji zhltnout na jeden zátah. 

Dvůr mlhy a hněvu je prvním druhým dílem, který překročil kvalitu toho prvního. Narozdíl od prvního dílu nikde nebyly žádné zbytečné a zdlouhavé pasáže. Děj odsýpal rychlostí blesku a jedna akce střídala druhou. Autorka se více věnovala rozebrání charakterů postav a rozepsání jejich příběhů.  Co se postav týče, v této knize zůstávají všichni staří známý plus několik nových postav. Z jarního dvora se přesouváme na Noční dvůr. Díky tomu poznáváme jejich zvyky a hlavně Rhysanda.

Koho bylo naopak v knize málo, bylo Luciena. V jedničce jsem si ho oblíbila a zde jaksi mizel ze scény. Tamlina jsem měla v jedničce ráda, ale ve dvojce ho zcela zastínil Rhysand, bez kterého si děj již nedokážu představit. 

Rhysanda jsem si neskutečně moc oblíbila, tento bad boy s temným charismem a neskutečnou přitažlivostí mě bavil od začátku do konce knihy. Doufám, že v dalším díle dostane stejně velký prostor. 

Tamlin a Feyre mají před svatbou. Feyre se nemůže stále vyrovnat s myšlenkou, že už není obyčejnou dívkou, ale že se z ní stala víla a budoucí žena vladaře. Čeká ji řada změn a nečekaných rozhodnutí. Navíc stále ve vzduchu visí povinnost pobývat u Rhysanda jeden týden v měsíci. Netuší, že pohádka ve které žije, není tak ideální pro její působení. 

Sarah má neskutečnou představivost a svět, který vybudovala, mě nepřestává fascinovat. Už se nemůžu dočkat březnu, kdy vychází třetí díl této série. 

Po dočtení ACOMAF jsem chvíli nechtěla o jiné knize ani slyšet, tak velmi mě pohltil, že jsem okamžitě pochopila, proč se do tohoto příběhu tolik lidí zamilovalo. 

V tomto díle se velmi rozvinul vztah mezi Rhysandem a Feyre, který jsem si užívala a hltala každou upomínku o něm. O to víc mě zasáhl konec, protože prostě potřebuji víc! 

Knihu mohu doporučit všemi deseti, protože Dvůr mlhy a hněvu má takové kvality, o kterých se vám ani nesnívá. Dokud ji nezkusíte, nepochopíte.