Chtěla svobodně žít, jezdit na kole a poznávat krajiny
Autor: Jana Poncarová
Rok: 2021
Počet stran: 360
Nakladatelství: Motto
Moje hodnocení: ****
Osud poslední šlechtičny z rodu Battaglia. Od autorky bestselleru Podbrdské ženy.
Být vzornou manželkou: takový osud měl čekat Blanku ze šlechtického rodu Battaglia. Její dobrodružná povaha jí však velela jinak. Z divokého děvčete vyrostla sebevědomá žena, která na kole zcestovala kus světa. Své stáří Blanka pak tráví v chátrajícím rodném zámečku v jihočeských Bratronicích. Sleduje, jak známý svět kolem ní mizí. Až díky studentce žurnalistiky Kláře ožívají vzpomínky na Blančin dávný pestrý život – i na její osudovou lásku, po které jí zůstal jen nikdy nepřečtený dopis.
POSTAVY:
Blanka - baronka z rodu Battaglia, vymykala se konvencím, milovala cyklistiku a svobodu
Richard - seznámil se v dětství s Blankou, společně sdíleli nejen lásku k sobě ale také k cyklistice
Růža - nejlepší kamarádka Blanky, chudá dívka, která neměla také úplně lehký život
Kristián - bratr Blanky, i on byl vášnivý cyklista a účastnil se několika soutěží
Ernst - Blančin kamarád z dětství
OBÁLKA:
Nádherná královsky modrá zdobí trefně pojatou obálku nové knihy Poncarové. Mám ráda podobné obálky, které zobrazí fotografii osoby, ale zároveň ponechává prostor fantazii. Krásně sedí k ostatním.
Nikdy jsem nejela na kole s převody, pousměju se. Není v tom zášť. Svět byl tehdy jiný a jiný je i teď. Nikdy není jen špatný nebo jen dobrý.
MOJE HODNOCENÍ:
V loňském roce jsem díky knize Alžběta a Nina objevila Janu Poncarovou, takže když jsem v edičáku spatřila její další knihu, ráda jsem si ji zapsala na seznam knih, které si letos přečtu.
Cyklistka je další román, který líčí osudy inspirované skutečnou žijící postavu české historie, Blanku Battaglia. Autorka se opět velmi pečlivě věnovala rešerši, kterou spojila se svou fantazií a vytvořila příběh Cyklistky. Poncarová je bezesporu autorka, která má neuvěřitelný cit pro psaní. Její slova plynou jako voda, přirozeně a po proudu. Píše neuvěřitelně květnatě, což dodává knize tu pravou atmosféru. Rozhodně nemáte problém se vžít do příběhu samotného.
Jsem mladá. Budu stárnout, ale to, co zažívám právě teď, mě bude provázet až do konce mých dnů.
První polovina knihy vypráví o mladé Blance, a jejích dvou největších životních láskách. Blanka pomalu poznává dobrodružství cyklistiky a čím dál více jí propadá. Mezi tím se zamilovává do svého kamaráda z dětství Richarda, se kterým tuto vášeň sdílí. Sní o společné budoucnosti, o svobodě a zároveň se těší na okamžik, kdy se muži svého srdce zaslíbí. Bohužel je ale před válkou, která stejně jako všem ostatním, i jim vstoupí do života a celý ho změní.
Kniha je z devadesáti procent vyprávěna chronologicky ale sem tam se objevují kapitoly z přítomnosti, kde se setkáváme se starší dámou Blankou. Tyto kapitoly jsou pojmenovány slovně, kapitoly z minulosti jsou číselně označeny. U Blanky se objevuje studentka žurnalistiky, která se touží o poslední baronce něco dozvědět. Těchto kapitol není v knize moc, ale i když byly zajímavé, raději bych je asi vynechala. Přišlo mi, že právě tyto kapitoly příliš prozrazovali z děje.
Na víčkách ji šimral Richardův pohled. Věděla o něm, ačkoli oči nechávala zavřené. Hřál jako paprsky ranního slunce, které se zatím schovávaly za namodralými obrysy kopců.
Cyklistka v sobě ukrývá velmi jemnou romantickou linku. Není ničím náročná, ale spíše než popisování vzájemného poznávání a zamilovanosti Richarda a Blanky vypráví o jejich následcích. U společných momentů jsem se příliš neculila, za to u popisování stesku a bolesti ze ztráty lásky jsem se velmi vcítila do pocitů Blanky. Poncarové se nesmírně podařilo popsat tu nekonečnou prázdnotu a bolest ze ztráty milované osoby. A tento smutek neopomněla ani roky po prožité ztrátě.
Anotace a kapitoly ze současnosti prozrazují příliš mnoho z děje. Celkově musím zhodnotit, že se mi první polovina knihy líbila víc. Druhá polovina mi přišla už docela natahovaná a děje bylo poskrovnu. Ovšem to nic nemění na faktu, co jsem psala výše, že se jedná o velmi krásný román, procítěně napsaný. I když do děje vstupuje válka, není to podstatou příběhu. Na rozdíl od většiny knih se zabývá spíše okolnostmi po válce, jejími následky než obdobím válečným nebo snad koncentračních táborů.
Čas je lidský výmysl, který pomáhá a je užitečný, ale ve skutečnosti mi není vůbec jasný.
Celá kniha má nádhernou stylistiku, kterou je radost číst. Ovšem trošku mě mrzelo, že se autorka nevěnovala více postavám samotným. Ačkoliv se v ději postav neobjevuje mnoho, nejsou tak řekněme dotažené. Postavy přicházejí a pak zkrátka mizí ze scény. Celou knihu jsem byla zvědavá, co se stalo s Richardem nebo jaké byly další osudy Ernsta. A o životě Kristiána nemluvě. Přijde mi to škoda, protože jinak bych knize ráda dala i plný počet hvězd.
Cyklistka je jemný příběh dívky, která milovala pocit svobody na pedálech. Toužila být svobodná ale zároveň dovedla neuvěřitelně milovat. Ovšem žila v nelehké době a to se podepsalo na jejích pozdějších letech. Doporučuji všem čtenářkám knih Jany Poncarové a všem, kteří mají rádi společenské a historické romány. Tato kniha vás pohladí po duši!
První láska je nejsilnější, nemyslíš si? Cit dokáže být tak prudký, že se povzneseš nahoru, do nebeských výšin, snad až za ně, ke hvězdám. A potom, když je po všem, nespadneš na zem, propadneš se hluboko, ještě níž než na úroveň hrobů, ještě níž než do pekla. Je tam vlhko, chladno, třeseš se, toužíš, pláčeš. Nezbude ti ale nakonec nic jiného než se vyškrábat ven, jsi celá rozlámaná, pochroumaná, slunce tě nezajímá, stromy míjíš bez povšimnutí, k nebi nezvedáš zrak... Protože je to zbytečné.
Za poskytnutí knihy na recenzi moc děkuji Albatrosmedia. Cyklistku zakoupíte na eshopu se slevou!
Žádné komentáře