O těhotenství a mateřství syrově, bez příkras
Autor: Michaela Štěhová
Rok: 2025
Počet stran: 344
Nakladatelství: Listen
Moje hodnocení: ✶✶✶✶/a půl
Ve spolupráci: Luxor
Ještě včera Ema tančila sambu v kašně na Karláku, dnes krotce popíjí kontryhelový čaj a ocitá se ve světě, v němž sny o vyvoněném dětském pokoji naráží na skleničky kalné moči a chlad gynekologických zrcadel. Početí pak spustí koloběh nezastavitelného zvracení – delirium, v němž ožívají kostlivci ve skříni. Především ti, co souvisí s její indickou minulostí. Toto je totiž Emino tajemství: že není těhotná prvně… Kniha líčí trnitou cestu za mateřstvím a zpochybňuje představu, že těhotenství je nejšťastnějším obdobím v životě ženy. Detailně zaznamenává boj s hyperemesis gravidarum a přispívá tím do nekonečné diskuze o potratech.
MOJE HODNOCENÍ:
Když píši tyto řádky jsem na konci svého druhého těhotenství. Nevím, zda porodím dnes, zítra, nebo za týden, ale už se opravdu nemohu dočkat okamžiku, kdy porodím. Ne snad proto, že bych se tolik nemohla dočkat druhého miminka, ale spíše proto, že toto těhotenství není ani trošku procházka růžovou zahradou. Čtení knihy Křehká příměří tedy nemohlo dopadnout v lepší čas!
Křehká příměří je třetí kniha od autorky, od které jsem doposud nic nečetla, přesto jsem minimálně Růže z Jericha ve svém okolí zaznamenala. Autorčina novinka vypráví příběh o obyčejné mladé ženě, který by se mohl stát kterékoliv z nás. Ema je těhotná a od počátku ji trápí silné hyperemesis gravidarum, což je stav, kdy žena téměř celé těhotenství nedokáže v žaludku udržet téměř žádnou potravu. Často se tak stává, že ženy s touto diagnózou skončí na nějaký čas v nemocnici.
Osobně si nemyslím, že kniha zaujme jen matky, nebo ženy, které někdy otěhotněly. Jedná se o velmi silné čtení, plné zvratků, nevolností, bolestí a trápení. Ale kromě těhotenství a mateřství tu má silnou váhu také vztahy mezi partnery. Zajímavý je zde i střet české a indické kultury. Ke knize mám asi jedinou výtku, a sice absenci kapitol. Od knihy jsem se jen velmi těžko odtrhávala. Ema mi přirostla k srdci, byla jako má přítelkyně, kterou jsem několikrát chtěla obejmout.
Zatímco je Ema těhotná, její sestra se o miminko pokouší několik let a provází ji celá řada komplikací. Kromě této psychické zátěže ale na ni doléhá také její okolí, i rodina, která ji neustále přetřásá nějaké poznámky o tom, že kdy konečně budou děti. Za sebe musím říct, že mě tyto otázky nesmírně rozčilují. Co je komu do toho? Jak se někdo může ptát kdy, jestli bude mít žena/pár dítě? Ač to spousta lidí nemyslí zle, může víc ublížit než pomoci. Bohužel si to ne všichni ve společnosti uvědomují.
Všude kolem sebe slýchávám převážně věty o tom, jak je těhotenství nejkrásnějším obdobím v životě ženy. A když náhodou začnu protestovat, pozoruji nepochopení. Však co si ztěžuji, šla jsem do toho dobrovolně přeci. Ano, to je pravda, ale upřímně si nemyslím, že o tom to je. Každé těhotenství je jiné, což mohu i sama potvrdit. Moje první těhotenství bylo téměř bezproblémové. Nastal sice okamžik, kdy jsem se bála, že o své vysněné miminko přijdu, ale naštěstí dnes mám svého dvouletého chlapečka. Do sedmého měsíce mě trápily nevolnosti, bože co bych za to nyní dala! Mé druhé těhotenství je náročné, bolestivé, plné obtíží, léků a neustálých doporučení: hodně odpočívejte. Haha, a jak to mám asi udělat s batoletem, domem a domácností? To už mi nikdo neřekne.
Pravda je taková, že je mezi námi spousta žen, které se sami rozhodly děti nemít, nebo je zkrátka mít nemůžou. Je to na každé z nás, na co se cítí, nebo na co mají prostředky, protože i to je velmi zásadní v plánování rodiny. A co ženy, které touží po dítěti, ale nemají partnera, nebo mají partnera, co nemá kam spěchat? Proto vás prosím, pokud se nejedná o vaši nejlepší kamarádku, neptejte se. A to ani v okamžiku, kdy už třeba vaše kamarádka jedno dítě má, ani tehdy se neptejte na další. Co když zažila strašný bolestivý porod? Co když už další mít nemůže? Co když dítě zničilo její vztah s partnerem? Těhotenství a mateřství je intimní záležitost, a mělo by se k tomu tak přistupovat. Není to samozřejmost. Není to jednoduché téma, a už vůbec ne levná záležitost.
My ženy jsme bohyně, pokud se rozhodneme pro mateřství, není to jednoduchá cesta, není to ani několika denní záležitost. Není to jen o tom, že necháme naše tělo se změnit, přibrat na váze, zažít bolest v podobě porodu, ale je to i o tom co přijde potom. Nevyspání je začátek, je to láska, je to zároveň ten největší děs, který můžeme prožít. A to všechno prožíváme i když nemáme šance na odpočinek, a mnohdy ztratíme i lidi kolem sebe. Mateřství nám změní celý život. Ano svého synka miluji, nikdy bych nevrátila čas kdy nebyl. Je pro mě světlem mých dnů a věřím, že jeho bratříček mi život naplní stejným světlem.
Žádné komentáře